Poslanecká sněmovna v současné době projednává legislativní návrh skupiny poslanců v čele s Borisem Šťastným, jenž povoluje kouření v hospodách a restauracích jen ve „zvláštních, stavebně oddělených prostorách“, které jsou vyhrazeny ke kouření a mají zajištěné dostatečné větrání. Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny navíc předložil pozměňovací návrh, jenž kouření ve vnitřních prostorách hospod zakazuje úplně a bezvýjimečně.
Lze však státní zákaz kouření v hospodách a restauracích ospravedlnit? V této analýze ukazujeme, že argumenty zastánců tohoto státního zákazu nejsou opodstatněné. Hlavním závěrem analýzy je, že vlastník, jenž svou hospodu prohlásí za „kuřáckou“, tím neporušuje žádná práva spotřebitelů-nekuřáků, nýbrž jim toliko nabízí službu, kterou si mohou, ale nemusí zakoupit. Následně se podrobně vypořádáváme s nejčastějšími námitkami a výhradami, jež vůči naší argumentaci vyslovují zastánci zákazu kouření v hospodách a restauracích.
V závěrečné části práce se zamýšlíme nad tím, proč v současnosti na českém trhu zaujímají ryze nekuřácké hospody tak nízký podíl (na rozdíl např. od nekuřáckých čajoven) a formulujeme několik alternativních politických opatření, která sice ponechávají konečnou volbu na majiteli restauračního zařízení, ale zároveň by mohla vést k vyrovnanějšímu poměru „nekuřáckých“ a „kuřáckých“ hospod.
Kouření v restauracích, práva nekuřáků a legitimita státních zásahů – Policy Analysis 1/2008 (pdf)
