Je srpen 2007 a na světových finančních trzích dochází k prvním cenovým turbulencím. V podstatě po několika dnech se vše vrací do „normálu“ a analytici nás ujišťují, že je vše v pořádku (tehdy se dokonce i otvíraly lahve se šampaňským a oslavoval se konec kratičké krize a stabilita moderního finančního systému). Do října pak například akcie na Nasdaqu přidávají 15 %. Od listopadu loňského roku však již akcie na světových trzích s malými přestávkami stále klesají a analytici se diví. Když v létě ekonomové jako Peter Schiff nebo Nouriel Roubini, ale i já 🙂 , upozorňovali, že má americká ekonomika našlápnuto do recese, mohli se analytici potrhat smíchy a považovali nás za šílence a tradiční tmáře, kteří předvídají recesi vždy a za každých okolností.
V poslední době se začínají čím dál častěji objevovat doporučení týkající se nákupu amerických akcií a investic do dolaru. Nejinak je tomu i v české kotlině. Čeští analytici nyní začínají sami investovat do amerických akcií, případně doporučují směnit si koruny za dolary. Podle Aleše Michla z Raiffeisenbank je nyní kurz koruny abnormálně silný a blýská se na korekci. Dovolím si s tímto tvrzením, které zdaleka není ojedinělé, nesouhlasit a tvrdit, že se ještě nějakou dobu blýskat bude, alespoň v případě Spojených států. Při současném enormním nárůstu likvidních peněz a dalšímu předpokládanému poklesu úrokových sazeb ve Spojených státech jsou vyhlídky na posilování měnového kurzu dolaru k ostatním měnám v říši snů. K tomu se navíc připojuje i reálný pokles agregátní poptávky, který nadále umocní relativní nárůst množství dolarů v oběhu.
V případě koruny vůbec nezáleží na tom, že proti ní dolar od začátku loňského roku do letošního března ztratil 25 % své hodnoty. Neexistují žádné fundamentální důvody pro to, aby oslabování dolaru skončilo. Poslední opatření české vlády ohledně omezení přílivu státních devizových příjmů na devizový trh se pak týká v drtivé většině eur, nikoli dolarů (přičemž jde o opatření, které stejně samo o sobě převládající trend změnit nemůže). Zejména na základě relativní měnové expanze ve Spojených státech počítám s dalším oslabováním dolaru proti české koruně i euru.
V souladu s názory na měnové kurzy jsou i názory našich ekonomických špiček (alespoň podle idnes.cz) na vývoj akciových trhů nebo cen ropy a zlata (Hlavní ekonomové největších tuzemských bank radí, kam máte investovat a kde ušetříte) . David Navrátil z České spořitelny tak investuje do akcií obchodovaných v USA a cenu ropy považuje za „přepálenou“, Jan Bureš (kterého tímto pozdravuji) z Poštovní spořitelny zase drží část hotovosti v amerických dolarech a ceny zlata a platiny považuje za spekulativní bubliny. Cena zlata úzce souvisí, jak naznačují i pánové, s vývojem dolaru. Protože předpokládám jeho další pokles, očekávám i nárůst ceny zlata, a to i v kontextu celosvětového nárůstu inflačních (cenových) očekávání. Cena ropy byla v posledních letech vyhnána celosvětovou měnovou expanzí, kterou prováděly všechny klíčové ekonomické oblasti (USA, EU, Čína, Indie). Cena ropy tedy není „přepálená“ (což je termín zřejmě naznačující jakousi iracionální spekulativní bublinu), ale odpovídá měnovému vývoji. Vzhledem k recesi v USA a dopadům na Čínu se pak dá předpokládat, že reálná cena ropy v následujících měsících klesne (zda i v nominálním vyjádření je otázka).
Osobně se rovněž domnívám, že pokles akciových trhů není zdaleka u konce. Většina analytiků se domnívá, že současná finanční krize je krizí jednoho sektoru, trhu nemovitostí a s tím souvisejících hypoték. To však není tak docela pravda, protože chybnými investicemi byla nutně zasažena prostřednictvím změn relativních cen celá ekonomika a k určitým korekcím dojde. Na základě analýzy vývoje dílčích sektorů ekonomiky je pak zřejmé, že k prodloužení došlo nejvíce v odvětvích bližších konečné spotřebě a nelze tedy předpokládat, že by došlo k recesi podobné Velké depresi z 30. let 20. století. Mnohem větší hrozbou je nyní počínání Fedu a enormní nárůst peněžní zásoby, který by mohl vést ke stagflaci (k hyperinflaci by přeci jen musel být příliv peněz mnohem větší). To se však ukáže až v následujících měsících.
P.S. Některé předpovědi (ode mě jen rámcové, nikoli numerické) by se měly objevit ve sborníku CEPu, který bude vydán k semináři „Americká recese – hrozba pro světovou ekonomiku?“.
