Když jsem v článku Drůbežáři mají právo na „kartel“ (HN, 7. května) kritizoval logiku rozhodování Martina Peciny, předsedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), vlastně jsem tím chtěl říct, že jeho rozhodování logiku nemá. Alespoň teoreticky podloženou.
Martin Pecina se ve své odpovědi Drůbežáři – delikventi, nebo oběti? (HN, 12. května) hájil tím, že podobným způsobem se rozhoduje jak v USA, tak i v Evropě. Já jsem ale ve svém článku nikde neřekl, že americká ochrana hospodářské soutěže stejně jako evropská své rozhodování teoreticky podložené má.
Asi největší nepravdy se Martin Pecina dopustil v tvrzení: „Právě cenovou konkurencí se liší tržní hospodářství od centrálně plánovaného. Cenový kartel jakoukoli konkurenci vylučuje, a proto vede v konečném důsledku ke stejným problémům, jaké jsme tady zažívali 40 let.“ Abych pravdu řekl, pane Pecino, kdyby mi tohle řekl student základního kurzu ekonomie v hodině, tak jej určitě opravím.
Je určitě pravdou, že rozhodování v rámci firmy se řídí jinými pravidly, než na jakých funguje cenová konkurence. Ovšem problém v neoklasické teorii vyplývá z vymezení hranic firmy samotné. Jak může pan Pecina vědět, jak má vypadat drůbežářský koncern? Pokud se drůbežáři podřídí jednotnému řízení, může toto rozhodnutí mít ekonomické opodstatnění.
Například v roce 1910 bylo v USA okolo tří set automobilek, dnes je jich méně dokonce v celosvětovém měřítku. A přitom můžeme říct, že v roce 1910 si průměrný Američan mohl dovolit méně automobilů než dnes. Dostupnost automobilu se tedy zvýšila. Kdyby tedy byla firma to stejné, co centrální plánování, musel by být Boeing nebo General Motors jednou z největších centrálně plánovaných ekonomik na světě.
Martin Pecina dále tvrdí: „Když nechám cenový kartel na úrovni 20 korun bez trestu, kdo pak zajistí, aby za dva tři roky nebylo z 20 korun 30? Kdo bude nutit firmy k ekonomickému chování, když si zvýšené náklady lehce promítnou do ceny?“ Moje odpověď je jednoduchá, je to všudypřítomný podnikatel. Podmínkou konkurence je totiž volný vstup a výstup z odvětví. Pokud by byla cena příliš vysoká a nikdo by nebránil svobodnému podnikatelskému rozhodování, určitě by se našel někdo, kdo by byl ochoten nabídnout nižší cenu a tím profitovat.
Dokonce i samotný kartel je dost nestabilní organizace. Pokud se totiž jejím členům vyplatí prodávat za nižší ceny, málokdo je donutí to neudělat. Kartel na rozdíl od centrálně plánovaného státu nemá donucovací prostředky k tomu, aby snížení ceny trestal. Nikoho prostě za nepodřízení se autoritě nezavře!
Odborné texty na téma smysluplnosti antimonopolní politiky lze nalézt na stránkách Centra pro studium konkurence.
