Prudce zvýšená cena ropy během jediného roku způsobila, že v USA pokleslaspotřeba ropy vprvním čtvrtletí 2008 o 2%. Lidé začínajíomezovat daleké lety, aerolinkyméně létají a zbavují se nehospodárnýchletadel, letadlalétají pomaleji s menší spotřebou. Zároveň se výrazně zvýšilypřepravní náklady, firmy proto začínajípřesouvatvýrobu blíže k místu spotřeby. Ropné společnosti investují obrovsképeníze do průzkumu, cenaropných plošin proto dosahuje astronomických výšek. V Evropěpovedou brzy vysoké ceny ropy ke krachu mnoha dopravců a tím omezenídopravy a „zbytečného“ převážení zboží přes půlku Evropy.
Jakou energetickou politiku předvádí vlády? Místo, aby byly rády, ževysoké ceny ropy vedou ke zvyšování účinnosti a snižování emisí CO2,začínají uvažovat o tom, že zdaní“neobvykle vysoké zisky“ ropných společností. Zisk ropnýchspolečností tvoří zhruba 10% ceny produktu,velká část zisku se navíc reinvestuje do rozvoje nových nalezišť. Prosrovnání, u firmy Microsofttvoří zisk 30% prodejní ceny. Pokud by se ropné společnostialtruisticky vzdaly veškerého zisku, cena nafty by klesla z 35Kč naneuvěřitelných 31,50. Nutným důsledkem by však byl akutní nedostatekropy v budoucnu a ještě vyšší ceny. Daně tvoří přes 50% ceny ropnýchproduktů, jen DPH tvoří v EU kolem 20% ceny. Státy tak profitují zvysokých cen nejméně dvakrát více než soukromé společnosti.
Zatímco vlády vymýšlí „energetickou politiku“ vedoucí nevyhnutelně kještě většímu nedostatku ropy, tržní mechanismy jižvelmi účinně motivují lidi směrem k úspornějším technologiím, hledánínových nalezišť a dalších zdrojů energie.Prý je vysoká cena ropy způsobenaspekulanty a politikové by tomu mělizabránit. Právě naopak: měli byspekulantům poděkovat za to, že místo nich řeší energetickou politiku.
