Nálepku „neoliberalismus“slýcháváme takřka výhradně z ústpředstavitelů levice, přičemž fenomén označovanýtímto termínem obvykle buď nemá zhola nicspolečného s myšlenkami a zásadami klasickéholiberalismu, anebo se jedná o hrubou karikaturu těchtoprincipů (jednu obzvláště idiotskou ukázku od George Monbiota si lze přečíst zde). Použije-li člověk výrazu „neoliberalismus“,zpravidla tím signalizuje čtenářům či posluchačůmcosi ve smyslu: „jsem levičák a opravdu, ale opravdu nemámrád trh“.
Je až fascinující, covšechno jsou autoři literatury tohoto žánru schopni klástza vinu „neoliberalismu“. Tak např. kanadská aktivistkaNaomi Klein ve své nejnovější publikaci TheShock Doctrine: The Rise of Disaster Capitalism obviňuje „neoliberalismus“ (resp. Friedmaneminspirovanou Chicagskou školu ekonomie) dokonce i z rozpoutáníválky v Iráku (válka v Irákua následná „rekonstrukce“ podle ní byla„věrnou a důslednou aplikací ideologie Chicagskéškoly“). Přitom Milton Friedman nejenže patřil od saméhopočátku k hlasitým odpůrcůmválky v Iráku a odsuzoval ji jako agresi,ale nesouhlasil dokonce ani s americkou účastí v první válce v Zálivu.Aby toho nebylo málo, Naomi Klein prohlašuje neokonzervativníhnutí za „skrz naskrz Friedmanovské“ („Friedmaniteto the core“), což opět jen podtrhuje její – řekněme –zmatenost.
Přesto se její kniha stalabestsellerem a vyvolala mohutný ohlas, a proto představitelůmliberálního myšlení holt nezbývánež se podrobně zabývat i touto knihou a vyvracet mýty achybná tvrzení, jichž se autorka systematicky dopouští(viz např. text Johana Norberga zde).Pěknou a pečlivou recenzi výše zmíněné knihyNaomi Klein napsal i JonathanChait v The New Republic.
V souvislosti s nálepkou „neoliberalismus“ je velmi„zábavná“ anekdota, o níž se zmiňuje MarioVargas Llosa v tomtočlánku z roku 2001. Městská rada El Borge,španělského městečka nacházejícího sev provincii Málaga, prý uspořádala plebiscit, vjehož rámci občané obce hlasovali o tom, zdapreferují „lidskost“ („humanity“), nebo„neoliberalismus“. Výsledek: lidskost „knock-outovala“„neoliberalismus“ poměrem hlasů 515 ku 4. :o)
Inu, čeká nás očividněještě moc a moc práce, než se podaří objasnit širšíveřejnosti liberální principy tak, aby občanéměli aspoň minimální povědomí, co je jejichobsahem a podstatou, a nebyli v zajetí smyšlenýchstrašáků.
