Základní povinností vědeckého pracovníka je pochybovat – v přírodních vědách nikdy nemohu tvrdit, že můj závěr je sto procentně přesný, vždy zůstává určitý stupeň nejistoty. Jen ve zcela ojedinělých případech mohu něco tvrdit rezolutně, aniž bych váhal. Bez sebemenších pochyb mohu například veřejně prohlásit, že snaha stabilizovat klima je naprostý nesmysl. Klima v dějinách naší planety nikdy stabilní nebylo, není a ani nebude. To, čím se dnes strašíme a nazýváme dramatickými změnami a anomáliemi, je totiž v historii Země něčím zcela zanedbatelným.
Otepluje se hodně nebo málo?
Ocitli jsme se v paradoxní době. Z dlouhodobého pohledu žijeme v nejchladnějších období planety za posledních 450 miliónů let, vždyť ještě v eocénu, před padesáti miliony lety, bylo na Zemi o dvanáct stupňů tepleji než dnes. Lidská civilizace se vyvinula v kratinkém období posledních několika tisíc let, kdy se teplota stabilizovala na úrovni, která nám vyhovuje. Jenže ještě před 18 000 lety byla teplota o 8 °C nižší!
Zastánci teorie oteplování způsobeného člověkem argumentují tzv. hokejkovým grafem amerického paleontologa Manna, který ukazuje prudký nárůst teploty ve dvacátém století. Oteplilo se nám o 0,6 °C za století a tento růst se v devadesátých letech ještě zrychlil na 0,75 °C. Ano, teploty na planetě se skutečně zvyšují, jenže se už příliš nezdůrazňuje, že podobným tempem rostou teploty již tři sta let, od třicetileté války, kdy vrcholila tzv. malá doba ledová. Zapomíná se ale, že ještě Vikingové měli ve středověku tepleji než máme dnes, stejně tak Římané a ještě vyšší teploty zažilo lidstvo v době rozvoje krétské civilizace.
Čeho se bojíme?
Planetou dnes hýbe vlivná skupina zastánců globálního oteplování způsobeného člověkem, která veřejnosti úmyslně podává jednostranně zaměřené argumenty a často zkreslené údaje. Chcete příklady? Z tisku se často dozvídáme, že dnešní koncentrace CO2 jsou nejvyšší za posledních 400 000 let a na tuto úroveň stouply v období dvacátého století. Protože existuje závislost mezi koncentracemi skleníkových plynů a růstem teploty, musíme drasticky snižovat emise CO2. Je to pravda? Z izotopických analýz vrtných jader ledu na antarktické stanici Vostok skutečně závislost mezi obsahy CO2 a teplotou vychází. Jenže růst obsahů CO2 je i o několik stovek let předbíhán oteplováním. Ale víte, že v již zmíněném eocénu byly obsahy CO2 trojnásobné než dnes a v období před 80 miliony let dokonce desetinásobné, takže z dlouhodobého hlediska se nejedná o žádnou anomálii? V období vývoje Země koncentrace CO2 klesají, protože uhlík se ukládá v uhlí, v ropě a hlavně ve vápenci a kyslík uniká do atmosféry. Dnešní obsahy tohoto plynu jsou proto na historickém minimu!
Ale proč se vůbec stále bavíme o CO2, když podstatně nebezpečnějším skleníkovým plynem je metan? O tomto plynu se nemluví proto, že v masovém měřítku uniká přirozenou cestou, například z roztávajících se bažin na Sibiři a v Kanadě. Jenže s metanem nic neuděláme, a tak se strašíme jen CO2.
Tvrdí se, že v otázce oteplování již došlo mezi politiky a vědci ke konsensu. Mezi politiky, kteří většinou vůbec neví o čem mluví, možná ano, mezi vědci rozhodně ne. Pod vlivem médii by člověk mohl podlehnout iluzi, že všichni vědci světa se spojili v organizaci IPCC, spolehlivě vyřešili otázku příčin změn klimatu a viníka odhalili. Kdo ale zná tzv. Oregonskou petici nebo Heidelberský apel? Oba dokumenty tuto jistotu zpochybňují. První podepsalo 20 000 vědců a druhou 4 000 odborníků včetně 72 nositelů Nobelových cen nejrůznějších vědeckých disciplínách. Na druhé straně pomyslné barikády stojí jediný nositel Nobelovy ceny, politik, neúspěšný kandidát na amerického prezidenta AlGore, který svou cenu za mír dostal mimo jiné za film, ve kterém se dopustil úmyslně nebo z vlastní neinformovanosti 35 omylů.
Strach je na místě
Klima se změní bez ohledu na to, jakou direktivu přijme Evropská komise či která opatření odhlasuje OSN. Může se nám stejně dobře rychle oteplit, jako ochladit. Neumíme totiž předpovědět počasí na týden dopředu a proto prognóza vývoje klimatu na stovky let zní jako bajka. Když se podíváme do geologické historie, uvidíme, že v důsledku klimatických změn vyhynuly milióny rostlinných a živočišných společenstev – takových, která se těmto přírodním zákonitostem včas nepřizpůsobila.
Lidská civilizace má obrovský ekonomický a technologický potenciál jak dramatické klimatické změny eliminovat. Víme například, jak snížit spotřebu vody na třetinu dnešního stavu. Jenže to neděláme, protože to dnes nemusíme a protože je to ekonomicky a organizačně náročné. V Izraeli však taková opatření již úspěšně využívají. Eliminace negativních důsledků klimatických změn je technicky realizovatelná, ale ekonomicky a organizačně nesmírně náročná. Klimatické změny je možno považovat za obrovskou výzvu, zcela zásadní test odolnosti a životaschopnosti naší společnosti. Je jisté, že pokud dojde k opravdu zásadní změně, přežije jen ekonomicky silná civilizace.
Z řízené ekonomické sebevraždy, navrhované evropským vedením, mohou mít radost jen čínští a indičtí generálové průmyslu, kteří budou dál radostně znečišťovat ovzduší. Mimochodem, oni na to mají dokonce svým způsobem morální právo – my Evropané, jsme si postavili svůj blahobyt na produkci skleníkových plynů, ale když se stejnou cestou chtějí vydat ostatní, chceme jim to zakazovat.
Lidé se rádi bojí. Proto tak rádi naslouchají ekologicky zaměřeným politikům a smějí se prezidentovi Klausovi. Neuvědomují si, že by se měli bát mnohem víc. Bojme se, ale nikoliv klimatických změn, ale lidí, kteří nám brání se jim přizpůsobit.
Doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, CSc.
Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta
Oddělení hydrogeologie
