Za jednu z hlavních bezprostředních příčin dnešní finanční krize lzeoznačit skutečnost, že jak regulátoři a politici, tak mnozí tržníaktéři chybně vycházeli z toho, že je vysoce nepravděpodobné, že by v USA v celostátním měřítku mohl nastatprudký pokles cen nemovitostí. Právě dramatický „pád“ cen nemovitostízpůsobil, že skokově narostl počet lidí, kteří hypoteční úvěry přestalisplácet. Těmito neplatiči se stali zejména lidi, kteří si domy koupiliza spekulativním účelem (tj. nekupovali je proto, že by v nich chtělibydlet, ale hodlali je později – až se jejich ceny ještě zvýší – se ziskem prodat), a dále ti, kdo předpokládali, že v případě problémů sesplácením buď svůj úvěr výhodně refinancují (díky vyšší tržní hodnotě domu), anebo dům prodají, splatí úvěr a ještě na tom popř. finančně utrží. Je velmi užitečné si v této souvislosti připomenout výroky „centrálníchbankéřů“ Alana Greenspana a Bena Bernankeho týkající se cenové„bubliny“ na trhu nemovitostí a hrozby jejího „splasknutí“, resp. případnýchdůsledků.
Co se týčeGreenspana, ten dlouhou dobu popíral, že by se vůbec mohlo nacelonárodní úrovni v USA utvořit cosi jako „bublina“ na trhunemovitostí. Podle něj sice mohly docela dobře vzniknout bubliny na některýchlokálních trzích nemovitostí, ale trh nemovitostí je celkově přílišheterogenní, lokálně roztříštěný a málo propojený, než aby se mohlavytvořit „bublina“ v celostátním měřítku. Tak např. ve svém proslovu z 19. října 2004 prohlásil:
„…. zatímco v jednotlivých lokálních ekonomikách může docházet kvýznamným spekulativním cenovým nerovnováhám, celonárodní závažnějšícenová distorze je vzhledem k velikosti a diverzitě USA krajněnepravděpodobná.“
Greenspan opakovaně bagatelizoval i důsledky případného poklesu cen nemovitostí. Tak např. ještě 9. června2005 ve svém svědectví před Společným hospodářským výborem Kongresutvrdil:
„Ačkoli určitě nelze zcela vyloučit poklesy cen nemovitostí,obzvláště na některých místních trzích, tyto poklesy, pakliže by k nimdošlo, by pravděpodobně neměly podstatnější makroekonomickéimplikace.“
Podobně si počínal Greenspanův (budoucí) nástupce BenBernanke, když např. ještě 27. října 2005 vyslovil pochybnosti o tom,že by hrozilo splasknutí bubliny na americkém trhu nemovitostí, resp.uvedl, že by „zchlazení“ tohoto trhu nepřineslo žádné větší problémy. Běhemslyšení před Společným hospodářským výborem Kongresu mj. tvrdil, žeač ceny nemovitostí v uplynulých dvou letech vzrostly o 25 %, tento cenový růst do značné míry pouze odráží vývoj hlavníchekonomických indikátorů, jako je např. silný nárůst počtu pracovníchmíst, růst příjmů a počtu domácností. Je sice podle nějnepravděpodobné, že by ceny nemovitostí rostly i v budoucnu dosavadnímtempem, nicméně i kdyby nastalo určité „ochlazení“, nevedlo by to kžádným dramatičtějším důsledkům.
Konečně, Greenspan se (již po vypršení funkčního období) opětovně vyznamenalnapř. v říjnu 2006, kdy optimisticky prohlásil, že co se týčehypotečního trhu a cen nemovitostí, „máme to nejhorší již za sebou“.
Naproti tomu, mnozí „rakouští“ ekonomové upozorňovali na dlouhodoběneudržitelný „boom“ na trhu nemovitostí již nejméně od března 2003 („rakouskou“ teorii hospodářského cyklu v kostce vysvětluje Dan Vořechovský zde anebo Pavel Ryska zde). Nadůkaz odkazuji na některé nejzajímavější články z této doby:
- Frank Shostak: Housing Bubble: Myth or Reality?, Mises Daily Article (4. březen 2003).
- Christopher Mayer: The Housing Bubble. The Free Market (srpen 2003).
- Mark Thornton: Housing: Too Good to be True. (červen 2004)
- Stefan Karlsson: America’s Unsustainable Boom (8. 11. 2004)
Navíc, jak ukazuje Mark Thornton v článku Who Predicted the Bubble? WhoPredicted the Crash? (.pdf), podobně úspěšní byli „rakouští“ ekonomové i při předchozím cyklu, když byli schopni lépe nežostatní ekonomové předpovědět neudržitelnost „internetové“(„dot-com“) bubliny a její krach (jenž nastal v roce 2001).
Tím samozřejmě nemá být řečeno, že je tímto automaticky potvrzena správnost„rakouské“ teorie hospodářských cyklů. Koneckonců, „marxisté“ naopakberou aktuální finanční krizi jako „důkaz“ toho, že jejich teorie ovnitřních rozporech a fundamentální nestabilitě kapitalismu jepravdivá. Podobně se dnešní finanční krizí cítí být vindikováni např. inásledovníci post-keynesiánce Hymana P. Minskyho. Co hůře, dokonce i George Soros se domnívá, že současné události potvrzují jeho „teorii reflexivity“. Jinak řečeno, s empirickými fakty mohou být slučitelné predikce několika různých teoriízároveň; při přezkoumávání smysluplností té či oné teorie proto nestačíjen porovnat predikce teorie s faktickým stavem, ale je třeba se zabývat ivnitřní konzistentností teorie a aplikovatelností předpokladů, z nichžteorie vychází, na reálný svět.
