„Ortodoxní Rothbardovci“ soblibou označují bankovnictví částečnýchrezerv (dále též „FRB“) silnými aemocionálně podbarvenými výrazy typu „podvod“,„zpronevěra“, „legalizované padělánípeněz“ atd. Hned z kraje je ovšem nutno upozornit, že Hoppe,Hülsmann a Block (článek Against Fiduciary Media)používají výrazy jako „podvod“ a„zpronevěra“ nejen v jejich tradičním významu,nýbrž často i dosti neobvyklým způsobem. V tomtokomentáři se budu zabývat pouze otázkou, zda jefrakční bankovnictví „inherentně podvodné“v běžném smyslu tohoto slova. V navazujícímkomentáři se pokusím vypořádat i sezbývajícími právními argumentyodpůrců FRB, které však dle mého soudu – i kdybybyly opodstatněné – nevedou k závěru, že FRB jepodvodnou praktikou („zločinem“), nýbrž nanejvýšk závěru, že se jedná o smlouvu natolik vnitřněrozpornou, že je neplatná a nemá tedy žádnéprávní účinky.
Zde se ovšem přidržímeustáleného významu slova podvod čizpronevěra. Podstatou podvodu je, že dotyčný jedineczáměrně vyvolá omyl či úmyslně využijeomylu druhé osoby za tím účelem, aby získal(hmotný) prospěch na úkor cizího majetku. Přizpronevěře jde o situaci, kdy si člověk neoprávněněpřisvojí cizí majetek, jenž mu byl svěřen, resp.(šířeji) takový majetek bez souhlasu vlastníkanapř. používá či jinak s ním nakládá.
Lze si samozřejmě snadno představitpřípady, kdy je daný typ frakčníhobankovnictví podvodem či zpronevěrou. Tak např. jestližese banka v depozitní smlouvě zavázala, že budenepřetržitě držet 100% rezervy, avšak poté zapůjči částuložených prostředků někomu jinému, porušuje tímsvůj smluvní závazek a dopouští se zpronevěry.Podobně u bankovek by se nesporně jednalo o podvod, kdyby bankazákazníkům tvrdila, že její bankovky jsou 100%kryty zlatem (či jinou peněžní komoditou), avšak veskutečnosti by vydala do oběhu mnohem více bankovek, nežkolik má zlata ve svých sklepeních. Na výšeuvedených závěrech se samozřejmě shodnou oba ideovétábory.
Představme si naproti tomu následujícísituaci:
Je založena nová banka. Prvních20 let své existence působí jako depozitníbanka se 100% rezervami. Jde o generická depozita, tj. penízejednotlivých klientů nejsou skladovány odděleně,nýbrž jsou nerozlišitelně smíchány dohromadyv jednom skladišti. Klienti bance platí poplatky zaskladování zlata, popř. za platební operace.Vedení banky posléze vypozoruje, že k pokrytíplatebních operací majitelů uložených peněznebylo nikdy v průběhu uplynulých 20 let zapotřebídržet vyšší než – řekněme – 30% rezervy. Dospějítudíž k závěru, že by bylo možno částtěchto stabilně uložených peněz zapůjčit dalšímosobám a utržit od nich úrok. Osloví tedymajitele uloženého zlata a dohodnou se na „drobné“změně smlouvy: majitelé si sice i nadále ponechajíprávo kdykoli si vybrat peníze, které do bankyuložili, ale zároveň každý z nich dá bancesvolení k tomu, aby část z celkovéhomnožství peněz, které jsou v bance uloženy, poskytlave formě úvěrů jiným osobám. Banka se naoplátku zaváže, že jim napříště bude véstúčet zdarma, popř. jim dokonce bude vyplácet úrok.Ať již si o takovém kontraktu myslíme cokoli, jednoje jisté: pakliže banka se souhlasem klientů držíjen částečné rezervy, je zcela nesmyslné azavádějící mluvit o „zpronevěře“ či„podvodu“. Kdo konkrétně je tu proboha podváděn,kým a v čem konkrétně onen domnělýpodvod spočívá?
Totéž platí v případěbankovek. Pokud banka vydá bankovky, zaváže se je napožádání směnit za zlato, avšak zároveňjasně deklaruje, že bude držet jen částečnézlaté rezervy, vůči komu konkrétně se dopouštípodvodu? Vždyť přece banka nepředstírá, že drží100% zlaté rezervy u svých bankovek. Pak je ovšemzcela nemístné hovořit o tom, že banka natisklafalešná „pseudopotvrzení o uskladnění zlata“(viz např. Rothbard: Penízev rukou státu, str. 53). Dotyčné bankovkytotiž nejsou žádnými „certifikáty o uloženízlata“, ale jedná se prostě o dlužní úpisy,které dávají právo na výplatuurčitého množství zlata „na požádání“.
Sečteno, podtrženo: z výšeuvedených důvodů mi připadá zjevné, že mohouexistovat takové formy bankovnictví částečnýchrezerv, které nejsou nikterak podvodné. Apelujiproto na „ortodoxní Rothbardovce“, aby poněkud zmírnilirazanci své rétoriky a pokud možno se vystříhalipaušálních výroků typu „frakčníbankovnictví je inherentně podvodnou institucí“.Kvalitě diskuse takový krok může jen prospět.
