Co vás jako ekonoma přivedlo na myšlenku založit si vlastnímarketingovou agenturu?
Ekonomie je vědou o lidském jednání. Studuje efekty dobrovolnésměny na blahobyt lidí, umí dát doporučení o uspořádáníspolečnosti směřujícím k prosperitě. Marketingová komunikace jenástrojem, který odstraňuje informační asymetrii ve směně. Ve svépodstatě jsou si tyto obory velmi blízké. Jsem ekonom s „historiíprogramátora“, takže založení online agentury byl svým způsobemlogický krok. V roce 1996 jsme viděli příležitostv Internetu jako novém médiu, tak jsme to zkusili.
Jak vidíte budoucnost vaší branže?
Marketingové rozpočty se přesouvají na internet. V tomhle ohledu tovidím dobře. Na druhou stranu si i velké agentury uvědomily, že semusejí „online“ naučit, takže narychlo zakládají digitálnídivize, které se snaží dohnat deset i více let náskokuspecialistů.
Mnoho marketingových odborníků se domnívá, že sociální sítěbudou hrát stále větší roli. Vidíte v těchto sítích budoucnost,nebo jsou jen výstřelkem doby?
V nejbližší době určitě budou hrát velkou roli. Můj osobníodhad však je, že během dvou až tří let lidé mnohem více zpozorní připublikování svých osobních údajů na internetu. Očekával bych, žesociální sítě se výrazněji uzavřou, čímž ztratí svůj masovýcharakter a přestanou být zajímavé pro velké marketingové akce.
Za měsíc je po krizi
Jaké absurdity a paradoxy spatřujete v současné krizi?
Absurdní mi přijdou billboardy slibující třináctý důchod. Nebomyšlenka, že ničení věcí vede k bohatství (šrotovné). Pokud byplatilo, že ničení starých věcí nás vyvede z krize, pak navrhujizničit všechny domy, továrny, silnice, mosty, elektrárny a dát státnídotace na jejich novou výstavbu. A za měsíc je po krizi. Přesnějiřečeno, za měsíc jsme všichni po smrti hlady a o krizi nikdonepřemýšlí.
Jako jeden z důvodu uvádíte bezmyšlenkové tisknutí peněz.Hrozí nám kvůli tomu do budoucna vysoká inflace?
Řešení krize zadlužováním a ještě hůře monetární expanzí jesmrtící injekce. Vysoká inflace je sama o sobě nepříjemná, avšakčelíme mnohem zásadnějšímu problému manipulace s úrokovýmisazbami a neefektivními investicemi. Navíc bychom měli mít na pamětihyperinflace, k nimž tímto tempem můžeme rychle dojít.
Je možné současný finanční systém reformovat?
Teoretická možnost existuje, dokonce celá řada variant reformy.V každém případě je potřeba odstranit omezení podnikání obecně,finanční sféru nevyjímaje. Zrušit privilegia finančních institucí,znovunastolit situaci, kdy lidé budou aktivně řídit své finance, odstranitpovinná pojištění, regulace atd. V praxi je to však nesnadný úkol.Veřejnost stále žije v iluzi o prospěšnosti regulací, bankéřijsou rádi za kartel s centrální bankou, která vždy pomůžev nesnázích, státní úředníci touží po moci a s každoukrizí jí získají ještě více.
Existuje možnost navrátit se k zlatému standardu?
Ano. Kromě možnosti řízeného návratu, tedy jakési reformy, tu jenepřehlédnutelná možnost kolapsu světového finančního systému, najehož troskách spontánně vznikne systém soukromý, respektujícítradiční právní principy. Zlato, či jiná komodita jsou v takovémpřípadě velmi pravděpodobným kandidátem na všeobecně přijímanýprostředek směny.
Ekonomické argumenty neexistují
Téměř všichni lidé jsou zcela znechucení současným politickýmvývojem v naší zemi. Sledujete ho?
Politický vývoj sleduji tak z poloviny. I tyto chvíle ale musímčasto přerušovat, protože zejména debaty předsedů politických stran jsouna zvracení. Rozumím lidem v této zemi, že to vidí podobně.Ekonomické argumenty neexistují, komunikace je spojením prázdných anesmyslných slibů s pomlouváním konkurentů.
Ve svém článku „Příliškyselá oranžáda“, který lze najít na webovém serveru finmag.cz, jsemzmínil příběh ohledně jedné zaměstnankyně, která Vás vydíralas těhotenským průkazem. Jaké největší paradoxy spatřujetev současném zákoniků práce?
Zákoník práce je příšerná stvůra, jejíž autoři by měli po právuskončit za mřížemi. Hrubě poškozuje sociálně nejslabší anejohroženější členy společnosti – hendikepované, málokvalifikované, nebo třeba těhotné ženy. Podle současného zákoníkupráce je pro zaměstnavatele příliš riskantní zaměstnávat tyto skupinylidí, protože je téměř nemožné v případě potřeby pracovnívztah změnit nebo ukončit. Proto tito lidé jen velmi obtížně najdoupráci, zejména v době krize.
K čemu může vést stále narůstající státní dluh? Hrozí námpodobný scénář jako v Maďarsku?
Určitě hrozí. Vezměme si, že nárůst dluhu nabral tempo, které našenovodobá historie vůbec nezná. Pokud se naplní scénáře našehozadlužení, zhorší se rating České republiky, dále vzrostou úrokyz dluhu a skončíme v pasti, z níž se nedá utéct. Namístoslibů třináctého důchodu by socialističtí a komunističtí kandidátiměli popisovat situaci, kdy naše děti nemohou studovat a nemají naléčení svých nemocí, protože splácí dluhy z příspěvků na novéauto, které si před lety za krize pořídili jejich rodiče.
Jaké by měly následovat reformy?
Podobné jako v krizi na počátku dvacátých let v USA, nebo dnesv Maďarsku či Lotyšsku. Razantní snížení výdajů – platystátních zaměstnanců o 20 – 30 %, důchody o 20 %,kompletní zrušení většiny „sociálních“ dávek, navázánízbytku na veřejně prospěšné práce, zastavení státních investic apřenechání iniciativy soukromému sektoru, urychlené převedenízdravotnického systému mimo stát, vytvoření nestátních pilířůdůchodového systému. Na straně příjmové razantní snížení daní asociálního pojištění, zrušení majetkových daní bez náhrady. Podlemého názoru bychom měli aspirovat na vyrovnaný rozpočet již v roce2010. Pokud neuděláme reformy v době krize, nedojde na ně nikdy. Mělibychom lidem vysvětlit, že pokud jsme nespláceli dluh v doběkonjunktury, musíme to udělat teď – a o to víc to musí bolet.
Kdysi jste pracoval v ČNB. Proč zrovna tam?
Hlavní záměr byl poznat tu instituci zevnitř a také se něco novéhonaučit. Obojí se mi splnilo. Neočekával jsem, že mi dají pravomocizrušit centrální banku a zavést svobodu emise peněz. Pokusili jsme senapříklad odstranit nesmyslnou regulaci v oblasti devizového práva,ale ani takhle skromný cíl jsme proti davu nedokázali prosadit.
Co vám v centrální bance nejvíce vadilo?
Že existuje! Ale to mi vadilo i předtím a potom. Za dobu méhopůsobení mi byl nepříjemný rozpor mezi hrdostí zaměstnanců ČNB, žepracují v bance bank, kterou díky tomu považovali za superefektivníprostředí, a realitou obyčejného úřadu se vším, co charakterizujebyrokratické systémy. Ti lidé byli příjemní, přátelští a navícčasto mimořádně inteligentní. Je ale obrovská škoda mrhat jejichpotenciálem v úřadu, jehož existence je v principu chybou.Vrátil jsem se do soukromé sféry, kde si každou vydělanou korunu musímzasloužit, protože mi ji ostatní dávají dobrovolně. Nemůžu ji aniukrást, ani si ji natisknout.
Rozhovor s Janem Havlem pro FINMAG vedl Arsen Lazarevič. Převzato z www.finmag.cz.
