Zdánlivě se jedná o dobrý nápad: my poskytneme slevu zahraničním filmařům, oni zde za oplátku natočí film, utratí zde své dolary a podpoří tak naší ekonomiku. Co však pozornému člověku může napovědět, že zde něco nehraje, je to, že slevy zahraničním filmařům nenabízejí české firmy samy od sebe, ze svých prostředků. Pokud by se jednalo o výnosný krok, učinili by jej již sami podnikatelé, kteří přeci chtějí primárně dosahovat zisku. O výnosný krok se však nejedná, a to především proto, že ona skupina my sestává z různých lidí. Na jedné straně jsme my, většina lidí, kteří danou slevu pro zahraniční filmaře zaplatí prostřednictvím daní, na druhé straně pak my, pár vyvolených pracujících v českém filmovém průmyslu, kterým stát přiláká zákazníky.
Nutno podotknout, že celá společnost podobnými opatřeními chudne. Vzhledem k tomu, že je filmový průmysl nutno dotovat z nuceně vybíraných dávek, tj. daní, je zřejmé, že v tomto odvětví není česká ekonomika konkurenceschopná. Tímto opatřením se produkční možnosti české ekonomiky naopak snižují, protože je odsáván kapitál z produktivních činností a dotovány jsou činnosti neproduktivní, tj. takové, které by na trhu bez státního zásahu v současné podobě nepřežily.
Jedná se o oloupení velkého počtu lidí, každého o malou částku, která však v kapsách úzké zájmové skupiny vytvoří příjemnou sumu. Zaobalí-li se zpráva o takové loupeži navíc do pěkného hávu v podobě nových pracovních míst a zvýšené reputace České republiky, nikdo tomu nevěnuje pozornost. Maximálně tak politiky ještě pochválí, jak se pěkně starají.
