„Jste si jisti, že opravdu potřebujete vytisknout tento e-mail? Myslete na přírodu“ – tato a další podobně znějící výzvy se vyskytují na konci firemních e-mailů čím dál častěji. Jejich autoři nás nabádají k odpovědnému a uvědomělému chování: při tisku bychom měli vážit dvakrát, zda dokument na papíře skutečně potřebujeme, a myslet na údajné škody, které tiskem „přírodě“ způsobujeme. Ano, rady o šetření papíru či jeho recyklaci se už staly téměř součástí společenského bontonu. Jejich jedinou vadou na kráse je, že nedávají sebemenší smysl.
Autoři těchto výzev chtějí říci, že používáním papíru přírodu připravujeme o stromy. Argumentace proti podobným výzvám však nemůže být jednodušší: papír se vyrábí ze dřeva a dřevo je obnovitelný zdroj. Pokud se spotřebovává více papíru, roste poptávka po dřevě a s tím roste plocha lesů. Podobné výzvy proto ve skutečnosti nebojují proti mizení lesů, ale naopak proti rozšiřování lesů. Je obtížné dobrat se toho, odkud naprostá iracionalita podobných apelů pochází. Ale je zde jedno možné vysvětlení: lidé byli naučeni uvažovat o lesích jako o „společném přírodním bohatství všech“, jako o „daru Země“ a nenapadá je, že v systému soukromého vlastnictví je výroba dřeva běžná podnikatelská činnost, ve které poptávka, promítající se do ceny, určuje objem produkce.
Toto uvažování je podpořeno populárním vysvětlením toho, proč byly kdysi některé části světa odlesněny. Běžně si lidé myslí, že zmizení lesů v zemích jako Řecko, Kypr nebo Izrael bylo důsledkem lidské bezohlednosti, neuvážlivosti a nepochopení důležitosti ekologie a „udržitelnosti“. To je však omyl. Výborně to vyjadřuje Robert Holman:
„V zemích, jako je Kypr nebo Izrael, nejsou skoro žádné lesy. (…) Proč došlo k překotnému mýcení lesů? V jiných zemích Evropy k ničemu takovému nedošlo. Byl snad zánik lesů důsledkem odlišných přírodních podmínek? Nebo nedostatečné inteligence tamního obyvatelstva, které si neuvědomovalo důsledky svého počínání? Ne, vysvětlení je v tom, že lesy nebyly v soukromém vlastnictví. Byly volným zdrojem dřeva.“ (Mikroekonomie. Středně pokročilý kurz. 1. vyd., C.H. Beck, Praha, 2002, str. 512 – 513.)
Plení se tehdy, pokud neexistuje soukromé vlastnictví. Jinými slovy, plení se v socialistickém uspořádání. Kdo by sázel nové stromy, pokud jsou volným (tj. nikomu nepatřícím) zdrojem a kdokoli mu je může kdykoli pokácet? A naopak, kdo by stromy nekácel, pokud ví, že když se dřeva nezmocní on, zmocní se jej někdo jiný? Z důvodu neexistence soukromého vlastnictví přišla řada zemí o lesní plochy. Naproti tomu, pokud existuje soukromé vlastnictví, k plenění nedochází, protože soukromý majitel nese náklady svých činů a zároveň s tím požívá výnosů ze svého podnikání. Dřevo je vzácným statkem, jehož produkce se odvíjí od ceny, kterou za něj trh nabízí. Ta je zase závislá na poptávce po všem, co se ze dřeva vyrábí, samozřejmě včetně papíru.
Nelze samozřejmě říci, jaká je „optimální“ plocha lesů např. v České republice. Když už si ale někdo přeje, aby lesů bylo více, pak ať v systému soukromého vlastnictví nenabádá lidi, aby se omezovali v tisku. Je sám proti sobě. Nenechme si vsugerovat pocit viny, že kdykoli vidíme z tiskárny vyjíždět papír, vyplenili jsme bez náhrady kus panenské přírody. Naopak – jelikož žijeme v tržní ekonomice, dali jsme nákupem papíru signál k tomu, aby se sázely další stromy.
Pokud se mnou souhlasíte, pošlete e-mailem tento komentář svým známým. A nezapomeňte na konec e-mailu připsat: „Myslete na přírodu a vytiskněte si tento e-mail.“
