Tedy ten samý Čech, který když v posledních několika letech párkrát otevřel noviny či věnoval chvilku pozornosti jinému informačnímu médiu, pravděpodobně zaslechl slova jako IZIP, Opencard nebo sKarta. Tyto projekty mají leccos společného. Ve všech má prsty stát a všechny se nerodily, respektive nerodí nijak lehce. Spíše naopak. Všechny stojí spoustu peněz a všechny vzbuzují otazníky, což přiznávají i sami zainteresovaní. Řekněme si to upřímně. Projekty se státní participací nám v Česku moc nejdou, a obzvláště, pokud se jedná o malou, plastovou, placatou věcičku s čipem, o které politici slibují, že nám všem držitelům báječně usnadní život a bude to báječně levné.
A do toho všeho přišla s úžasným návrhem hospodářská komora, respektive její předseda Petr Kužel. S jakým? Přichystejme další kartu a dejme ji všem!
„Na rozdíl od již zavedených „chytrých“ karet, jako jsou Opencard nebo sKarta, které se týkaly jen části obyvatel, by měla být chystaná novinka povinná pro všechny pracující v Česku. Celkem se to týká pěti milionů pracovníků. Karta by měla nést elektronické údaje o pracovní historii, absolvovaných školeních nebo zdravotních prohlídkách každého z nich, včetně státních zaměstnanců, živnostníků nebo podnikatelů,“
stojí v článku Lidovek, stejně jako to, že:
„hlavním smyslem projektu, který vymyslela a prosazuje Hospodářská komora České republiky, má být snížení administrativy a usnadnění kontrol, které provádějí úřady na pracovištích. „Chceme předejít zběsilým kontrolám z inspektorátu práce. V kartě by měl být elektronický záznam o tom, v kolik hodin konkrétní pracovník přišel do práce a v kolik šel domů,“ řekl LN prezident Hospodářské komory Petr Kužel.“
No, potěš pánbůh. Zaprvé má Kužel zřejmě pocit, že té osobní svobody máme nějak moc a troška toho non-stop špehování a zvětšení prostoru pro estébácké praktiky nám všem prospěje. „Pane Novák, tady vidíme, že jste v minulém týdnu přišel třikrát pozdě do práce, to by se asi zaměstnavateli moc nelíbilo. Zatím si to necháme pro sebe, ale jen když nám povíte……“
A za druhé: Člověk by řekl, že se po současných karetních experimentech státní administrativa poučí a do žádného jiného se nepohrne. Nebo když už, tak aspoň malinkou plastovou kartičku pro úplně malinkaté městečko… Ale pro všechny pracující v zemi? A kolik to bude stát? A kdo tu srandu zaplatí? Sice se naivně ptám, ale je mi to úplně jasné. A je to jasné i Kuželovi – projekt na spuštění karty je prý kompletně připraven a zbývá prý už jen jediné, aby se za kartu postavil stát. Rozuměj: aby to všechno zacvakal daňový poplatník.
Ale to není všechno. Následující Kuželovo vyjádření bych pochopil na Apríla, možná na Silvestra těsně před půlnocí. Ale myslel to opravdu vážně? Čtěte: „Jakmile paní ministryně vyřeší sKartu, tak se s ní sejdeme a pokusíme se nalézt společnou řeč, abychom projekt posunuli do fáze, kdy může být spuštěn. Vše je dohodnuto, bude to rychlá domluva.“
