O systému vlastních zdrojů Evropské unie

Evropská komise (EC) zveřejnila nový návrh systému získávání finančních zdrojů Evropské unie. Existuje mnoho důvodů k domněnkám, že navrhovaná reforma systému vlastních příjmů EU může nejen zabránit dosažení daných cílů EU, ale může také poškodit společnosti, plátce daní EU a celý jednotný trh.

Návrh reformy zcela ignoruje základní problémy financování EU – evropský rozpočet nemůže uspokojivě pokrýt stále narůstající financování různých programů a projektů a navrhované reformy nepřinášejí systematické změny. Místo toho se zabývají tím, jak vybrat další peníze od daňových poplatníků.

Cílem návrhu je modernizace stávajícího systému těmito kroky:

• snížením poplatků členských států v rámci tzv. „nákladů na výběr“ na 10 %;
• snížením podílu hrubého národního důchodu (HND), odváděného do společného rozpočtu, a ponecháním ho jako vyvažujícího zdroje;
• zjednodušením daně z přidané hodnoty (DPH), která je základem vlastních příjmů EU, a nárůst jejího podílu na celkových příjmech rozpočtu EU;
• představením balíčku nových vlastních příjmů EU, které budou tvořit zhruba 12 % rozpočtu a budou se skládat z: podílu obnoveného Společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB); podílu aukčních zisků z Evropského systému pro obchodování s emisemi (ETS), národních příspěvků vypočítávaných na základě množství nerecyklovaného odpadu z plastových obalů;
• zavedením principu, aby příjmy vznikající z politik EU šly přímo do evropského rozpočtu;
• postupným odstraňování oprav;
• nárůstem stropu vlastních příjmů v rozpočtu EU.

Jestliže návrh projde, bude účinný od 1. ledna 2021 (s výjimkou ustanovení o Společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB), které bude v platnosti od druhého roku po přijetí legislativy národními parlamenty).

Předkladatelé návrhu tvrdí, že:

• současná výše společných nákladů na výběr cel, která je na 20 %, může být považována za vyšší, než je aktuálně zapotřebí, jako vhodný podnět ke správnému výběru daní, vybíraných národními orgány, na místo Unie;
• současná ekonomická konjunktura vytváří závazek pro vlády členských států, pokud jde o míru hrubého národního důchodu (HND), a proto nový návrh umožňuje ponechání základu HND jako dorovnávací složky rozpočtu a redukci jeho výše;
• současný základ daně z přidané hodnoty (DPH) vyžaduje mnoho úprav a kompenzací stejně tak, jako složitý výpočet průměrné sazby. Díky tomu může být reformován a může se zaměřit na běžně hodnocené spotřební materiály; zefektivnění výpočtu základu daně z přidané hodnoty (DPH); a stanovení jednotné sazby na standardní sazbu daně;
• „balíček“ nových vlastních příjmů EU, který je vázán na hlavní politiky EU (např. klimatické změny, ochrana životního prostředí, redukce plastů, ekonomika a Jednotný trh) přinese nové peníze do rozpočtu EU.

Rozpočet EU je spíše výsledkem politických dohod a kompromisů mezi členskými státy než finančním rámcem, který by sloužil k naplňování společných cílů Unie. Politizace rozdělování evropských fondů snižuje motivaci lidí na účasti na trhu, ničí volnou soutěž tržního prostředí, poškozuje efektivní relokaci omezených finančních zdrojů, napomáhá korupci, přispívá k růstu inflace ve státech, které se fondů účastní a zvýhodňuje primárně lobbistické skupiny před občany EU. Pokud skončí spolupráce na společných cílech a snahách o maximalizaci vlastních zisků, pro členské státy se stanou fondy neefektivními.

Jednotlivé politiky, které jsou financovány z rozpočtu EU, jsou příliš náročné, ambiciózní, a proto nerealizovatelné. Politiky jsou nesourodé a odporují si; některé narušují evropskou konkurenceschopnost, a tak by cíle každé politiky a její naplňování měly být důsledně přezkoumávány.

Jak stojí v návrhu, finanční balíček nových příjmů rozpočtu přinese nové peníze, které pomohou kompenzovat finanční ztráty způsobené odchodem Spojeného království z EU, které je jedním z čistých plátců do rozpočtu EU. Proto je někdy tato reforma považována za cestu z finančních potíží, způsobených odchodem Velké Británie.

Upřímně řečeno nemá nový návrh příjmů nic společného s reformou stávajícího systému. Ačkoliv odchod čistého plátce z Unie způsobí ztrátu v rozpočtu EU, cílem nového návrhu je zajistit, aby příjmy do rozpočtu EU nadále rostly.

To lze vyčíst z odhadovaného vývoje struktury financí EU, zmíněném v návrhu. I přesto, že podíl příjmů bude v období let 2021-2027 ve srovnání s rokem 2018 klesat, jejich celková hodnota vzroste ze 120 bilionů EUR na 128 bilionů. Celkové příjmy rozpočtu pak vzrostou ze 145 bilionů EUR v roce 2018 na 178 bilionů EUR mezi lety 2021-2027 – tedy o více než 22 %.

Skutečnost, že je reforma příjmů založená na umělých základech, ilustruje navrhovaný procentuální pokles cel, které členské státy vykazují jako „společné náklady“, o polovinu – z 20 % na 10 %. Autoři návrhu tvrdí, že současná hodnota 20 % společných nákladů na výběr cel je vyšší, než je v současné době potřeba. Uvádějí, že v roce 2016 byla pouze 2.1 % dováženého zboží na celnicích kontrolována. Tato hodnota se ovšem v každém členském státu výrazně liší. Kromě toho, zjednodušení kontrolních mechanismů a automatizace finančně zefektivní kontroly samotné. Autoři také tvrdí, že finanční částky, vedené členskými státy jako společné náklady, ne vždy přímo podporují celní kontroly a navíc nedávný vývoj ukázal, že jen málo lidí v národních orgánech je schopno provádět kontroly na hranicích. Ačkoliv mohou být tyto argumenty pravdivé, nevysvětlují navrhované snížení společných nákladů. Jednoduše řečeno, různé členské státy mohou různě přispívat do tzv. společných nákladů, současná výše příspěvků může být i nižší než 20 %. Stále ale neexistují žádná data, která by podpořila návrh na snížení příspěvků na 10 %. Členské státy sice mohou snížit počet zaměstnanců, kteří budou provádět celní kontroly, ale musí místo nich pořídit drahé systémy, které budou provádět práci místo nich.

Výpočet nových příjmů do rozpočtu EU ukáže stejné nedostatky, jako vidíme u výpočtů dosavadní národních příspěvků

Autoři návrhu uvádějí, že potřeba snížení podílu vlastních zdrojů vychází z komplexních výpočtů současných akcií vlastních zdrojů. Například, digitalizace, globalizace a další ekonomický vývoj představují výzvy pro národní statistické úřady. Proto lze očekávat větší a častější revize dat hrubých národních důchodů (HND), které lépe ilustrují příjmy jednotlivých národních ekonomik. Nicméně základ HND bude stále tvořit hlavní složku příjmů rozpočtu EU, pro roky 2021-2027 to bude odhadem 58 % celkových příjmů. Tím pádem budou výpočty HND stále aktuální.

Sjednocením základu daně z příjmu právnických osob, což je nezbytné pro příjmy ze Společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB), vzniknou další poplatky spojené s přechodem na nová pravidly, a to jak v obchodní sféře, tak i ve státních administrativách. Kvůli tomu budou výpočty prováděny složitěji nikoliv na úrovni EU, ale na úrovni států a obchodních korporací.

To stejné platí pro naivní myšlenku, že nový návrh sníží počet korekcí a oprav a že vytvoří jednoduchý a transparentní systém. Vzhledem k tomu, že je rozpočet EU spíše výsledkem politických dohod a kompromisů ze strany členských států, než finančním rámcem k plnění společných cílů EU, mohou být i v budoucnu do navrhovaného systému přidávány různé úpravy.

Také základ daně z příjmu právnických osob je mnohem méně stabilní, než daň z přidané hodnoty (DPH) a hrubý národní důchod (HND). Rozpočet EU by se neměl stát na nepředvídatelných a nestálých základech.

Tvrzení, že současný návrh nevytváří novou daň pro občany EU, je zavádějící a klamavý

Ačkoliv EU nemá kompetence k přímému výběru daní, určité ustanovení v návrhu může způsobit nárůst daňové zátěže pro občany EU i pro obchodní společnosti. Implementace CCCTB (Společná konsolidovaná sazba korporátní daně) způsobí značné náklady na dodržování předpisy, zabrání společnostem, aby využívaly různé tarify v různých členských státech, nepřiměřeně a uměle rozšíří korporátní daně v některých členských státech, kvůli čemuž naroste jejich daňová zátěž. Navíc 3 % volné sazby pro EU mohou způsobit nárůst korporátní daně, protože členské státy se budou snažit držet příjmy z této daně na stejné úrovni.

To samé platí pro navrhovaný 20% příspěvek ze Systému obchodování s emisemi (ETS) do unijního rozpočtu a EUR 0.8/kg volné sazby pro nerecyklovaný plastový odpad, který každoročně vykazuje Eurostat. Ve snaze o zachování příjmů do rozpočtu mohou členské státy převést příspěvek jako daň na výrobce nerecyklovatelného plastového odpadu. To způsobí nárůst rizika daňových podvodů a chybných hlášení a nárůst plastového znečištění.

Navíc, emise CO2 a státní recyklační kapacity jsou úzce spjaty s vývojem ekonomiky. Nové členské státy jsou méně výkonné, a proto jejich příspěvky nebudou stejné a spravedlivé.

Reforma příjmů do rozpočtu EU není možná bez reformy výdajů

Vyvažovací role příjmů z hrubého národního důchodu (HND) zajišťuje nejen, že celkový rozpočet EU je ve fázi schvalování vždy vyrovnaný, ale určuje také konstantní růst výdajové složky rozpočtu EU.

Politiky financované z rozpočtu EU jsou náročné, příliš ambiciózní, a kvůli tomu i nerealistické. Tyto politiky jsou nesouvislé a navzájem protichůdné; některé z nich narušují evropskou konkurenceschopnost, takže cíle každé jednotlivé politiky a její naplňování potřebují důsledné přezkoumávání.

Vzhledem k tomu, že jednotný trh a ekonomická svoboda přináší skutečné a hmatatelné výhody pro všechny občany a všechny členské státy EU a že právě to byl hlavní důvod pro založení EU, měl by být rozpočet EU striktně v souladu s prováděním a posilováním společného trhu. Naopak je oprávněné nefinancovat v případech, kdy je narušován svobodný pohyb kapitálu, technologií, zboží, služeb a osob. Současný evropský rozpočet je známkou postupného odklonu od původních hodnot společného trhu, budovaného Evropskou Unií.

Souladu může být dosaženo pouze odstraněním regulací flexibility a svobodného pohybu statků, které jsou produkovány v rámci společného trhu stejně tak, jako zlepšením fyzických podmínek pro volný pohyb; tím pádem by měly být fondy EU využívány pouze na budování infrastruktury, která více propojí členské státy (tzv. panevropské dopravní spojení), a to navíc pouze tehdy, pokud skutečně přispějí k posílení funkčnosti jednotného trhu.

Politika konkurenceschopnosti by měla posílit podmínky trhu vedoucí k volné soutěži. Jakékoliv veřejné soutěže či soukromé („ziskové“) projekty, dotované z veřejných zdrojů, nemohou být akceptovatelné. Politika konkurenceschopnosti zahrnuje řadu programů jako je např. implementace panevropských dopravních projektů, které zlepšují podmínky trhu, a proto by tyto programy měly být zahrnuty do budoucího financování.

Stěží najdeme nějaké sociální či ekonomické zdůvodnění Společné zemědělské politiky a programů na rozvoj venkova. Investice do vytváření „dobré“ Společné zemědělské politiky (CAP) (tvoří 37 % rozpočtu pro roky 2014-2020) jsou ztrátou času a omezených finančních zdrojů, protože je to ve všech směrech neobhajitelné: členské státy trpí různými problémy, zatímco společná politika užívá stejných mechanismů při rozdělování dotací ve všech státech; systém samotný je značně rigidní a není schopný reagovat na měnící se globální podmínky; nepřináší vzájemné výhody, zato zajišťuje společné problémy a náklady. Proto by měly všechny snahy cílit na vytvoření mechanismu pro opuštění tohoto destruktivního nakládání s veřejnými zdroji.

Shrnutí

• Existuje řada důvodů se domnívat, že navrhovaná reforma systému vlastních zdrojů rozpočtu EU může nejen zabránit dosažení vlastních cílů, ale může také poškodit společnosti, plátce daní EU a jednotný trh jako celek.
• Navrhovaná reforma neprovádí systematickou změnu, ale poskytuje příležitost k zajištění rostoucí tendence příjmů rozpočtu EU, a to i přesto, že jeden z čistých plátců do rozpočtu opustí Unii.
• Výpočet nových vlastních zdrojů bude vykazovat stejné překážky jako výpočty současných příspěvků členských států.
• Zavedení nových vlastních zdrojů by mohlo vést k nárůstu daňové zátěže pro plátce daní EU.

Doporučení:

Souhlasíme s tím, že současný systém příjmů rozpočtu EU je příliš komplexní a užívání několika příjmových proudů je neefektivní a neobhajitelné. Příjmy z daně z přidané hodnoty (DPH) a hrubého národního důchodu (HND) se překrývají a to vede k dvojímu zdanění složky s přidanou hodnotou.

Zdroje příjmů rozpočtu EU musí být reformovány a založeny na těchto základech:

národní příspěvky zajišťující demokracii; proporcionalita podporující spravedlnost a nezávislost; jednoduchost a transparentnost vytvářející odpovědnost; a snížení administrativního zatížení zefektivňující platby.

Implementace těchto prvků je podmíněna následujícími změnami v příjmech:

1. eliminace příjmů z daně z přidané hodnoty (DPH);
2. spoléhání se na příspěvky členských států založených na rovnocenných podílech hrubého národního důchodu (HND);
3. snížení finančního významu tradičních vlastních zdrojů, jejich opuštění jako dočasných regulačních nástrojů a směřování k hlubší liberalizaci trhu;
4. zdržení se vytváření nových zdrojů příjmů;
5. odstranění „kontrol plateb“ nebo slev.

Jsme přesvědčeni, že je na čase změnit přesvědčení, že rozpočet EU je veden spíše výdajovou složkou, než dostupností příjmů. Přizpůsobení příjmové složky rozpočtu většinou automaticky závisí na hodnotě výdajů a vytváří stálý tlak na zvyšování daní daňových poplatníků EU.

Výdaje rozpočtu EU musí být v souladu s těmito zásadami: Evropské fondy pro cíle EU; cíle, nikoliv zájmy jednotlivých skupin zajišťují efektivitu; financování by mělo přinášet požadované cíle, dosud je přerozdělování cílem samo o sobě. Aplikace těchto principů znamená nezbytnou reformu (a snad i zrušení některých) současných politik.

Ve výdajové složce rozpočtu EU je nezbytná potřeba následující kroků:

1. vytvoření mechanismu k vystoupení ze Společné zemědělské politiky (CAP) a programů na rozvoj venkova a každoroční redukce příspěvků do rozpočtu EU, o dříve přidělené finance těmto politikám;
2. přepracování kohezní politiku, zaměřit ji na odstranění překážek flexibility trhu a volného pohybu výrobních prostředků uvnitř evropského trhu a zlepšení infrastruktury propojující členské státy;
3. ustoupení od financování značně nejistých programů, jako je kontrola změn klimatu a jejich zmírnění, Galileo atd.;
4. přenechat financování inovací, výzkumu a vývoje soukromým subjektům a nenavyšovat rozpočet o dotování těchto položek;
5. doplnit vnější unijní akce o podporu reforem volného trhu i mimo členské státy EU;
6. vyhnout se financování soukromých ziskových podniků bez ohledu na jejich region, ekonomické aktivity a projekty;
7. vyhnout se nereálným a potenciálně škodlivým rozsáhlým investičním programům jako je Juncker’s Investment Plan.

Abychom to shrnuli, jen fundamentální reforma rozpočtu, nikoliv pouhá změna jeho struktury, může změnit Evropu. V souladu s tím, pokud nebude dosaženo dohody o společných potřebách nebo dosažitelných cílech, musí být rozpočet EU zredukován.

Článek je přeložený z originálu od Lithuanian Free Market Institute.

Autor překladu: Jakub Dvořák
Editor: David Bartas