Československo bylo v roce 1990 na 101. místě ze 123 zemí na světě. Česko je teď 30. ze 162 zemí. Na špičce jsme v mezinárodním obchodě, ale velikost vlády nás řadí až do spodní třetiny zemí.
Liberální institut stál u zrodu Economic Freedom Network, sítě think-tanků pod vedením kanadského Fraser Institutu, které produkují výroční zprávu o stavu ekonomické svobody ve světě. Data, jež máme k dispozici jdou nyní nejenom do roku 1975, jak tomu bylo původně, ale až do roku 1950 (dataset je k dispozici na webu Fraser Institutu).
Ekonomická svoboda měří, jak svobodní jsou lidé v ekonomický aspektech životů. Kvanitifikuje tedy např., jak snadné je podnikání, jak vysoké jsou daně, jak snadný je mezinárodní obchod, přístup k úvěrům, dodržování smluv, nebo zda je inflace nízká a stabilní. „Kde mohou lidé sledovat své vlastní příležitosti a dělat svá vlastní rozhodnutí, tam vedou bohatší, šťastnější a zdravější životy,“ říká Fred McMahon, vedoucí výzkumu ekonomické svobody Fraser Institutu.
Fraser Institute má na svém webu zveřejňuje kompletní dataset od roku 1970. Můžeme v něm nalézt skutečně zajímavé věci, dokonce snad úžasné příběhy. Hned v prvním roce 1970 byl Singapur, který celý můj život známe jako jednu z ekonomicky nejsvobodnějších zemí, až za Venezuelou! Viz graf:
Pro srovnání jsem do grafu přidal i Česko (v roce 1990 Československo).
Celkový report o České republice přeložený do češtiny je možno číst zde (pdf).
Ekonomická svoboda má blahodárný vliv na váš život. Např. vám zajišťuje vyšší příjmy:
Stejně tak vyšší příjmy dostanou ti nejchudší v ekonomicky svobodné společnosti:
Dožijete se vyššího věku:
Máte větší politická práva a více občanských svobod:
Nebo jsou např. ženy rovnější mužům:
Byl jsem letos v Bruselu na Economic Freedom Summit jako divák. Panelisté si tam s daty dokázali pěkně vyhrát. Fred McMahon k tomu řekl, že to je jedna z mála věcí, ve kterých se mýlil Milton Friedman, jenž stál u zrodu měření ekonomické svobody. Ten totiž kdysi řekl něco ve smyslu, že si neumí představit využití tohoto indexu. Ale jak dokazuje samotná výroční zpráva (pdf) nebo např. odborné články, které se ekonomickou svobodou zabývají, tento index má velmi zajímavá využití.
Díky těmto článkům víme také, jakým směrem jde kauzalita, totiž že vyšší ekonomická svoboda způsobuje výše uvedená pozitiva.
Vyzývám taktéž naše čtenáře, aby se do hlubin indexu ponořili a našli v něm zajímavá data a porovnali je s jinými daty v České republice. Pravděpodobně se tak dozvíme o souvislostech, o kterých jsme dosud neměli ani tušení.
—
Hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda letošní výsledky komentoval slovy:
Česká republika dosáhla v nejnovějším vydání Indexu ekonomické svobody svého dosud nejlepšího umístění. Zatímco v roce 1990 obsadilo tehdejší Československo 101. příčku, za přibližně čtvrtstoletí nástupnická Česká republika přeskočila zhruba sedmdesátku zemí a nyní se ocitá na třicátém místě. Polepšuje si navíc i v posledních letech, jelikož třeba v roce 2010 obsadila stále až 52. pozici.
Je třeba zdůraznit, že údaje v nejnovějším vydání Indexu ekonomické svobody pokrývají rok 2016 a nezahrnují tedy loňský a letošní vývoj. Nelze vyloučit, že si Česká republika v nadcházejících vydáních Indexu ekonomické svobody zase pohorší. Například kvůli možnému horšímu výsledku v kritériu spotřeby vlády, kde se zřejmě negativně projeví současný rychlý růst platů zaměstnanců veřejné sféry, který je jeden z nejrychlejších v rámci EU. Pokud pro změnu vzroste investiční aktivita vlády, například v souvislosti s nutností čerpat rychleji prostředky z fondů EU, také se to může negativně projevit v nadcházejících vydáních Indexu ekonomické svobody.
Za rok 2016 vykazuje Česká republika v položce vládních investic nejvyšší možnou míru ekonomické svobody, ale to proto, že objem vládních investic vyhodnotili sestavovatelé žebříčku dle svých měřítek jako dostatečně nízký, aby nevytěsňoval soukromé investice. V ČR však nedostatečné vládní investování kritizují poněkud paradoxně i alespoň některé pravicové opoziční strany. Pokud bude jejich volání vyslyšeno a vláda v nadcházejících letech své investice navýší, Česká republika si v tomto kritériu třeba i poměrně výrazně pohorší a tím ohrozí své stávající umístění v žebříčku. Je tedy nutno mít na zřeteli, že žebříček v některých případech nemusí vystihovat pouze ryzí svobodu ekonomického klimatu, ale třeba právě jen nízkou vládní aktivitu v oblasti investic. Pokud je tato nízká investiční aktivita vlády důsledkem naopak přehnaných výdajů provozního rázu, např. na platy státních zaměstnanců, nelze příliš argumentovat, že jde o projev svobodnějšího ekonomického prostředí, neboť míra přerozdělování vůbec nižší být nemusí.
I tak je nezpochybnitelné, že ČR učinila v posledním čtvrtstoletí v oblasti zvyšování ekonomické svobody obrovský skok kupředu a v tomto výkonu se jí může rovnat jen málokterá jiná země světa. To však nesmí vést k „usnutí na vavřínech“. Ekonomická svoboda a nízká míra přerozdělování prokazatelně zintenzivňují například inovativní aktivitu v rámci té či oné ekonomiky, takže podněcují růst produktivity. Růst produktivity je přitom dlouhodobě jediným zdrojem celospolečenského bohatnutí. Současné snahy části politiků nebo například odborů zvyšovat míru přerozdělování a zasahovat do svobodného rozhodování podnikové a firemní sféry i jednotlivých podnikatelů tedy ohrožují nejen svobodu nás všech, ale také růst bohatství a prosperitu nás, našich dětí a vnuků a budoucích generací vůbec. Byla by velká škoda přijít o postavení, které jsme si v posledním čtvrtstoletí dokázali ve světovém kontextu vydobýt.
Hlavní ekonom skupiny Roklen Dominik Stroukal řekl:
V České republice se nežije špatně. To ale neznamená, že bychom měli usnout na vavřínech, stále je co vylepšovat. Žijeme v klidné zemi s krásnou přírodou, bohatou historií a šikovnými lidmi a je škoda, že k tomuto vzácnému mixu nejsme schopni přidat více svobody, a uvolnit tak neskutečný potenciál, který zde dřímá.
Hlavní ekonom Liberálního institutu, spoluvydavatele zprávy Economic Freedom of the World, Jiří Nohejl uvedl:
Zvyšování ukazatele celkové ekonomické svobody v České republice je velice potěšující zpráva. Neměli bychom však zapomínat na to, že zatímco v oblasti vlastnických práv a zahraničního obchodu jsme na světové špičce, v prvním kvartilu těch nejsvobodnějších zemí, tak v oblasti velikosti vlády jsme až na 118. příčce. Zde bychom si měli vzít příklad ze Švýcarska (40.) či z nám v mnohém podobných pobaltských států Litvy (46.) nebo Lotyšska (75.). Mírně varujícím signálem může být i zhoršení ukazatele přístupu ke zdravým penězům, zvláště pak v situaci, kdy nás koncem roku opět čekají změny ve složení bankovní rady ČNB.
