Václav Klaus ml. vyrazil do boje proti bydlenkám. Jinak si jeho nejnovější návrh zákona nelze vysvětlit. Václava Klause hrozně štve, že mu Facebook jednou na 24 hodin zablokoval profil, takže udělal jedinou logickou věc – rozhodl se znárodnit Facebook a Mimibazar.
Václav Klaus v mesalianci s dalšími poslanci (viz jejich seznam na konci článku) představil návrh novely trestního zákona, který zní:
Porušování svobody projevu
Provozovatel či správce veřejně přístupné elektronické sociální sítě či jiné platformy umožňující uživatelům okamžité sdílení jimi vytvořeného obsahu používané více než sto tisíci registrovanými uživateli, který zasáhne do svobody projevu jiného tím, že neoprávněně odstraní, zakáže či jakýmkoli jiným způsobem znepřístupní jeho příspěvek sdílený na takové veřejně přístupné počítačové elektronické sociální síti či jiné platformě umožňující uživatelům okamžité sdílení jimi vytvořeného obsahu, jenž není v hrubém rozporu s trestními předpisy, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, nebo s dobrými mravy, a to v úmyslu ztížit či zmařit svobodnou veřejnou diskusi o důležitých otázkách veřejného zájmu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti, nebo peněžitým trestem. (zvýraznění moje)
Zavádět nový trestný čin tam, kde není potřeba, a navíc tam, kde neexistuje poškozený, sluší fanouškům policejního státu a ne lidem, kteří o sobě tvrdí, že chtějí moc státu zmenšovat.
Klaus se jistě bude bránit, že nic znárodňovat nechce, avšak Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause staršího, který Václav Klaus mladší spoluzakládal, říkal na půdě Senátu: „Může snad nutit stát někoho, kdo provozuje trafiku nebo květinářství, aby tam nabízel párky dětem, které chtějí sníst párek v nekuřáckém prostředí? To je blbost, ne? Tak proč to chce po putykách, kam lidi si chodí popít pivo a zapálit si? To je přece jiná služba, určená jiným lidem. Tak jako květinářství. Stát totiž nemůže vynutit si nějakou službu, aby byla nabízena. Pokud ji neprovozuje sám a pokud nepovažuje všechny podnikatele, což mám pocit, že považuje trošku tak za svoje zaměstnance, a všechno soukromé podnikání vlastně za státní. Proto i tento zákon je formou znárodnění.“ Uniká mi, jak by v této logice bylo možné Klausovu regulaci za formu znárodnění nepovažovat.
Václav Klaus se nijak netají tím, že má na mysli Facebook. Myslet si, že nějaký soud ve Spojených státech by uznal platnost soudních obsílek z České republiky, které jsou v tak jednoznačném rozporu s prvním dodatkem Ústavy USA, a vydal by Marka Zuckerberga k trestnímu stíhání, to ukazuje na to, že Václav Klaus a spolupředkladatelé by se měli realizovat spíše v psychiatrické léčebně, a ne v Poslanecké sněmovně. (Obzvlášť půvabné je to od někoho, kdo bojuje vůči zásahům EU do právní svrchovanosti České republiky.)
Návrh samozřejmě čelí dalším právním a technickým úskalím, je na něm toho tolik špatně, že by to vydalo snad na celou knihu. V úvodu tohoto článku poznamenám už jenom to, že pokud si Václav Klaus myslí, že 100 tisíc uživatelů je nějaké vysoké číslo, měl by se porozhlédnout po internetu. Mimibazar má v České republice několik set tisíc uživatelů, a navíc jeho majitel (bohužel pro něj) musí dbát stupidních nápadů českých legislativců, neboť jde o české osoby.
Z důvodové zprávy k tomuto návrhu zákona:
Dle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod lze svobodu projevu omezit výlučně zákonem, a to pouze jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. […]
V praxi však dochází k případům, kdy je svoboda projevu zcela bezdůvodně a neoprávněně omezována nad tento ústavně aprobovaný rámec. Typicky se tak děje na sociálních sítích či obdobných elektronických platformách založených na principu volného šíření a sdílení názorů, informací a jiného obsahu vytvořeného uživateli. Provozovatelé takových platforem totiž zavádí vnitřní pravidla vymezující limity přípustného obsahu příspěvků zveřejňovaných jednotlivými uživateli, jež často překračují zákonná omezení svobody projevu, v důsledku čehož ze strany provozovatelů či správců dochází k omezování i těch příspěvků, které nejsou nezákonné a odpovídají požadavkům platné legislativy (a to buď prostřednictvím smazání daného příspěvku či dokonce zablokování profilu příslušného uživatele). Takovým jednáním však dochází ke svévolnému omezování svobody slova nad rámec zákona, které je v přímém rozporu s čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a to často ze strany těch soukromých subjektů, které by měly zachovávat striktní neutralitu.
Zde jde vidět, že Václav Klaus neví nic (jako Jon Snow). Odkazovaný čl. 17(4) LZPS, stejně jako celá ústava a téměř celá LZPS, se týká omezení pravomocí státu a práv a svobod, které mají lidé vůči státu. Dojde to každému, kdo se do textu obtěžuje začíst. Komu ne, tomu lze než doporučit absolvovat znovu předmět základy společenských věd v druhém ročníku gymnázia. Cenzura (čl. 17(3)) prováděná soukromým subjektem je pojmový nesmysl, čtvrtý odstavec dává státu mantinely, kdy svobodu slova omezit může, aniž by překročil čl. 17(3), zákaz cenzury.
Cílem navrhované úpravy je zvýšit míru odpovědnosti nejrozšířenějších sociálních sítí a elektronických platforem umožňujících okamžité sdílení názorů, informací či jiného obsahu ze strany jejich uživatelů, které mají největší dopad na obyvatelstvo a svým obsahem mohou výrazně ovlivňovat veřejné mínění.
Jak bylo řečeno výše, myslet si, že 100 tisíc uživatelů mají „nejrozšířenější sociální sítě“, může jenom člověk, který internet používá výhradně ke čtení Aeronetu a Parlamentních listů. Člověk by čekal od poslanců aspoň elementární erudici.
Legislativní úprava byla navržena tak, aby nedopadala na média, sociální sítě či jiné elektronické platformy (blogy apod.), jejichž obsah podléhá předchozímu schválení či revizi, a u nichž tedy uživatelé internetu nepředpokládají naprostou názorovou pluralitu a neutralitu. Současně tímto návrhem nejsou dotčena ani diskusní fóra či platformy sloužící pro menší zájmové skupiny, jejichž reálný dosah je s ohledem na omezený počet jejich uživatelů nevýznamný.
Opět a zase znova. Václav Klaus zřejmě nikdy v životě neviděl blog, neboť na většině blogů sice předchozí revizi podléhají články, ale už ne komentáře. Totéž platí nejenom pro výše zmíněný Mimibazar, ale také pro zpravodajské weby, Xchat apod.
Za správce je přitom třeba označit všechny subjekty, které mají oprávnění fyzicky zasahovat do podoby dané sociální sítě či jiné platformy, resp. na ní probíhající diskuze.
Václav Klaus na svém facebookovém profilu uvádí: „Nejde o zákaz toho, že Vy někoho mažete či blokujete na svém profilu.“ V tom případě si neumím vysvětlit, proč do důvodové zprávy nenapsal přesně tuhle větu, ale napsal tam větu výše citovanou, ze které podle mě vyplývá přesný opak. I když těžko říct, co považuje Václav Klaus za fyzický zásah. Možná se domnívá, že Mark Zuckerberg spravuje Facebook ohýbáním relátek na serverech.
O facebookové gramotnosti poslance za ODS svědčí také jeho status, ve kterém je jako hlavní odkaz hlavní strana webu Poslanecké sněmovny, který je zcela irelevantní k čemukoliv, o čem se tam mluví.
Závěrečná perla. Zákon se asi bude vymáhat sám, bez jakýchkoliv nákladů:
Státní rozpočet, ani rozpočty krajů a obcí nebudou zasaženy žádnými dalšími výdaji. Navržené změny zapadají do stávajícího fungujícího procesního rámce a nepovedou k žádným jeho úpravám.
—
A teď k podrobnější argumentaci. Facebook je regulován tzv. sekcí 230 federálního telekomunikačního zákona, která mj. explicitně říká, že Facebook může mazat i věci, které by jinde (např. na náměstí) byly ústavně chráněným projevem. Když se nad tím zamyslíte, je evidentní, že sociální sítě musejí mít takovou pravomoc.
Facebook např. nemusí chtít, aby na jeho webu byly vidět obnažené bradavky. Ukazovat bradavky není nic protiústavního a můžeme si myslet, že tato politika Facebooku, je špatná, ale je to jeho právo. Prostě chce mít na svém webu komunitu bez bradavek. Naopak např. PornHub může mít politiku zcela opačnou a může zakazovat bradavky zahalené. I zde si můžeme o takové hypotetické politice myslet svoje, ale i toto je právo PornHubu a nikoho jiného.
Conservapedia zase maže levicové příspěvky. Jsou snad protizákonné? Nejsou. Ale Conservapedia chce mít pravicovou komunitu. Takto bychom samozřejmě mohli pokračovat až do aleluja. Vegani budou mazat příspěvky masožravcům, masožravci veganům, astrologové fyzikům a fyzikové astrologům, pravičáci levičákům a levičáci pravičákům. Což nás přivádí k Mimibazaru.
Mimibazar je oprávněn, a z hlediska dobré služby zákazníkům je to dokonce jeho povinnost, mazat příspěvky, kde si uživatelé dělají legraci z bydlenek, snažilek, ovulek, těhulek, přítulek, mimísků, receptů a čvachtání. Můžeme si myslet, že celý Mimibazar je plný směšných postaviček vařících nechutnosti a prznících češtinu, ale je povinností provozovatelů vytvořit komunitu takovou, kde se budou tito uživatelé moc realizovat bez toho, aby je neustále někdo šikanoval a kazil jim prostředí.
Tuto prostou logiku snad uzná i Václav Klaus. Snad by nechtěl, aby diskuse poslaneckého klubu ODS mohl donekonečna paralyzovat třeba volič Pirátů tím, že by na každý diskusní příspěvek reagoval něčím, o čem se poslanci ODS vůbec nechtějí bavit.
Ať se na to díváme, jak se na to díváme, nelze popřít, že svoboda slova neznamená říkat kdekoliv cokoliv. Každý má jistě plné právo kritizovat Ústavní soud, premiéra nebo třeba Václava Klause, nemá však právo přijít do obýváku cizímu člověku a svoji plamennou řeč pronášet tam. Máme tedy ústavní právo kritizovat Ústavní soud, ale nemáme nárok toto právo vykonávat v obýváku Václava Klause, obýváku Marka Zuckerberga, hospodě U Palivce nebo na webu Marka Zuckerberga, pokud nám to někdo z nich nedovolí.
Neuspěje ani argument, že Facebook je na rozdíl od Klausova obýváku místo určené pro veřejnou prezentaci názorů. Obdobně veřejným místem pro prezentaci názorů je také výše zmíněná hospoda, O2 Arena nebo časopis Respekt. Těžko by někdo tvrdil, že hostinský Palivec, programový ředitel O2 Areny nebo Erik Tabery musí na svém majetku strpět jakýkoliv projev.
Pokud by bylo někomu zamezeno používat internet, mohli bychom se bavit o tom, jaká jeho práva byla porušena. Ale Facebook není internet. A pokud Facebook na svém webu nechce mít lidi, kteří šíří hoaxy s takovou frekvencí jako Václav Klaus, má na to plné právo.
Nemůžeme se vyhnout tomu, že web Facebook je majetkem společnosti Facebook, Inc. A tato společnost má také svoje právo na svobodný projev. Není možné nutit tuto společnost, aby na svém majetku provozovaném za svoje peníze měla projev, který na něm mít nechce. Je logické, že lidé nepozbývají svého práva na svobodný projev, ani když se spolčí ve formě právnické osoby. Zcela správně tak judikoval i Nejvyšší soud USA v případu Citizens United v. FEC.
Nic z výše uvedeného nepopírá, že přispěvatelé (a teoreticky i samotný Facebook) jsou odpovědní jak v občanském řízení, tak případně v trestním. Že pácháte protiprávní činnost na Facebooku (např. vydírání, pomluvu nebo podvod), neznamená, že jste zbaveni právní odpovědnosti.
Při čtení podpisů předkladatelů jsem byl nejvíce překvapen tím, že podpis připojil Marek Benda, předseda ústavněprávního výboru. S Bendou se na spoustě věcí neshodnu, ale považuji ho za inteligentního a sečtělého člověka. V kontextu jeho podpisu pod tímto návrhem ale dostává jeho studium práv v Plzni bohužel trochu hořký ocas.
Kdyby se tento návrh nějakým nešťastným řízením osudu stal skutečným zákonem, nelze z praktických důvodů očekávat, že by dopadl na Facebook jakýmkoliv způsobem, jediným důsledkem by byla šikana českých komunitních webů.
Václav Klaus vyrazil do boje proti bydlenkám. Snad si bude čvachtat.
—
Seznam předkladatelů:
Mgr. Václav Klaus
Zuzana Majerová
MUDr. Jiří Ventruba, CSc.
Jakub Janda
RNDr. Jan Zahradník
Ing. Aleš Juchelka
Ing. Patrik Nacher
Mgr. Barbora Kořanová
Ing. Petr Beitl
Jaroslav Foldyna
Mgr. Miloslava Rutová
Tereza Hyťhová
prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.
Ing. Petr Pávek
doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D.
Ing. Stanislav Blaha
Ing. Radim Fiala
Jaroslav Martinů
Ing. Stanislav Juránek
Marek Benda
Ing. Josef Hájek
Mgr. Tomáš Kohoutek, MBA
Andrea Brzobohatá
Mgr. Lubomír Volný
Marian Bojko
Ivana Nevludová
Mgr. Karel Krejza
Marcela Melková
prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA
Ing. Jan Bauer
Mgr. Ivo Pojezný
JUDr. PhDr. Zdeněk Ondráček, Ph. D.
Ing. Vojtěch Munzar
Ing. et Ing. Jan Skopeček
