Nakladatelství Dokořán vydalo sérii knih s ovocem na obálce. Každá z nich je na docela jiné téma, ale přesto mají cosi společné: nevšední názor na danou problematiku, který se vymyká mainstreamovému pojetí, dráždí novináře i širší publikum. Protože se však jedná o díla dobře promyšlená, stojí za to, aby byla čtena s otevřenou myslí nebyla a priori odsuzována. V této jakési multirecenzi se je pokusím stručně představit.
rajče – Petr Hájek: Smrt ve středu (média a politika)
Ve své době byla kniha i se svým autorem vláčena médii coby snad blasfemická literatura. Bývalý novinář Petr Hájek se k práci médií nejenom u nás vyjadřuje dlouhodobě velmi kriticky. Práci žurnalistů podrobuje sžíravé kritice, nešetří slovy o infozábavě a o snaze zlepšit svět, někam svět tlačit a posunovat. Hájek proti tomu staví svoje konzervativní motto: „Svět je dost,“ tedy že svět stačí takový, jaký je, novinář ho má popisovat a analyzovat, nemá ho postrkovat k nějakému svému vysněnému ideálu.
Druhým leitmotivem knihy je vytrácení souboje politických stran. Nevím, nakolik je autorovi známa ekonomická teorie veřejné volby, ale přibližování politických stran snad až k jejich úplnému splynutí popsal velmi dobře. Na rozdíl od ekonomů k tomu Hájek ještě svým spisovatelským umem dodává na důraznosti a říká, že ve středu politického spektra přichází konec politiky, její smrt. V tomto středu už se nebudou vést politické zápasy na ose pravice-levice (podle Hájka taktéž osa svoboda-rovnost), ale mediální vyvolená elita prostě rozhodne, co je správné a infozábavou edukovaná společnost to přijme.
Uznávám, že Petr Hájek při některých svých mediálních extempore působí přinejmenším jako šílenec, ale jeho kniha má hlavu a patu a stojí za hluboké zamyšlení.
banán – Anthony Browne: Úprk rozumu (politická korektnost)
Kniha britského novináře s brilantní předmluvou Martina Weisse o nejrůznějších podobách politické korektnosti. Autor uvádí řadu příkladů, ve kterých zafungovala politická korektnost tak absurdně, že se tomu rozum úplně zdráhá uvěřit.
Základní vzorec pro nositele politické korektnosti je jasný: Je úplně jedno, na čí straně je právo nebo pravda. Důležité je, kdo se na první pohled jeví slabší či chudší. A ten musí být ochraňován, stůj co stůj. Proto se nositelé politické korektnosti vymezují vůči Spojeným státům, Izraeli, bělochům, mužům, podnikatelům, řidičům aut atp. Problém samozřejmě nastává, když jsou ve sporu dvě z takto hájených menšin – např. černoch proti bílé ženě. To potom nositelé politické korektnosti zmateně pobíhají po redakcích, a nevědí si rady. Jak správně kdysi poznamenal Marek Loužek: „Kdybychom sečetli všechny skupiny, které se cítí diskriminované, dostali bychom možná dvojnásobek populace nebo ještě více.“
jablko – Nigel Lawson: Vraťme se k rozumu (globální oteplování)
Dokořán sice nebyl při vymýšlení českých názvů příliš nápaditý, ale původní název A Cool Look at Global Warming (O globálním oteplování s chladnou hlavou) je vtipný a výstižný. Britský ministr financí z vlády Margaret Thatcherové nabízí knihu plnou kalkulací dopadů globálního oteplování – a to jak nákladů, tak výnosů. Oboje na rozdíl od Sternovy komise při IPCC správně diskontuje. U toho i pro laika srozumitelně vysvětluje, proč postupuje tak a ne jinak.
To vše podkládá svými praktickými zkušenostmi makroekonoma z ministerstva financí z pravicové vlády, která postavila na nohy (nebo nechala postavit na nohy, chete-li) skomírající britskou ekonomiku. Ke klimatologickým modelům a problémům s měřením teploty se kniha vůbec nevyjadřuje. Lawsonova kniha tak velmi dobře doplňujeModrou, nikoli zelenou planetu Václava Klause, který této knize napsal předmluvu.
A pokud si Klause někdo z vašeho okolí tvrdohlavě odmítá přečíst, třeba s Lawsonem uspějete lépe.
švestka – Thomas Woods: Krach (ekonomická krize)
Kniha z pera ekonoma rakouské školy (s předmluvou Josefa Šímy) přehledně vysvětluje tzv. rakouskou teorii hospodářského cyklu a aplikuje ji na současnou ekonomickou recesi, kterou srovnává s velkou hospodářskou krizí 30. let. Nenechte se zmást ministry financí, sloupkaři NY Times a jinými ekonomickými kejklíři, že za recesi může chamtivost, nedostatek regulace nebo malá akceschopnost vlád. Podle rakušáků naopak hospodářský cyklus vytváří přemíra regulace a centralizace především na trhu peněz, kde si centrální banka myslí, že má patent na rozum.
Pokud vás doteď ani nenapadlo, jaké ničivé nezamýšlené důsledky může způsobovat monopol na trhu peněz nebo pokud jste dosud seznámení s rakouskou teorií hospodářského cyklu odkládali, je tato kniha výborným úvodem. Autor se vyvaroval ekonomického žargónu i nudného vědeckého popisu, kniha je velmi čtivá a vtipná.
hruška – Petr Mach: Jak vystoupit z EU (politika)
Poslední knihou v této ovocné míse je dílo, které asi nemusíme dlouze představovat. Je jím druhé, doplněné vydání analýzy Petra Macha, jehož čtenáři Laissez Faire nepochybně dobře znají. Kniha navazuje na předchozí Machovu publikaci Úskalí evropské integrace, kterou sepsal před vstupem České republiky do EU. Nyní tedy Mach navrhuje z tohoto nesvobodného krachujícího spolku vystoupit.
Kniha není pouze banálním popisem právnických technikálií, jak se z EU dá formálně vystoupit (což už některé jurisdikce učinily, např. Grónsko nebo Svatý Bartoloměj), nýbrž také výbornou analýzou toho, že EU je inherentně předurčena k ekonomickému kolapsu, a proč se nám tedy po vystoupení bude dařit lépe.
První vydání knihy je volně ke stažení ve formátech pdf, epub i mobi na webu http://petrmach.cz
