Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se nechal slyšet, že závěrečný účet pro Británii bude „velmi slaný“, francouzský prezident François Hollande prohlásil, že brexit bude Brity bolet, stejně se vyjádřil slovenský premiér Róbert Fico.
Představitelé EU by však udělali dobře, kdyby zalistovali ve Smlouvě o Evropské unii (SEU) a Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU).
Podle čl. 8 SEU „Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů“.
Podle čl. 21(2)(e) SEU „Unie […] usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze […] postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu“.
Podle čl. 63(1) SFEU „jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu […] mezi členskými státy a třetími zeměmi“.
Naivní člověk by si myslel, že tím je v podstatě všechno dáno, Evropská unie má vlastní „ústavou“ nařízeno uzavřít s Británií smlouvu o volném obchodu, a na zbytku už se dohodnou bez větších potíží. Avšak Evropský soudní dvůr, který by teoreticky mohl Unii nutit k tomu, aby respektovala vlastní smlouvy, už několikrát prokázal, že se při prosazování eurohujerské agendy nenechá zmást ani platnou právní úpravou.
Evropští politici tak mají dva roky na ochlazení svých horkých hlav a evropští businessmani a spotřebitelé (neboť pro ně jsou obchodní bariéry nejdražší) mají dva roky na to, aby přesvědčili politiky o tom, že volný obchod je výhodný pro všechny.
