Řeší již soukromý sektor problém se změnou klimatu?
Předpokládejme na chvíli, že emise uhlíku jsou hlavní příčinou změny klimatu a že jsou změny klimatu zároveň nové a všeobecně špatné. Pokud by soukromí, ziskuchtiví podnikatelé vyvinuli novou technologii, která by vysála oxid uhličití z ovzduší, podpořili by je klimatičtí alarmisté?
Alarmismus týkající se změny klimatu
Rád bych si myslel, že ano, ale mám o tom pochyby. Pro mnoho alarmistů se totiž jejich věc přerodila v kult. Čtou to, s čím souhlasí a s bručením zavrhují cokoliv, co neodpovídá jejich pohledu. Zdá se, že tráví velké množství času pliváním jedu na ty, kteří se ptají na zahanbující otázky. Jste také ohromeni tím, jak často se někteří z nich, podobně jako inkvizice ve 13. století, snaží umlčet své oponenty?
Bývalá barmanka a dnes socialistická kongresmanka z New Yorku říká, že pokud nezakážeme fosilní paliva a neutratíme biliony v rámci vládních projektů, svět do 12 let skončí. Nevrlá švédská teenagerka nám z OSN káže o bezprostředním „masivním vymírání druhů“. Jeden z mých sousedů je přesvědčen, že mají pravdu. „Četl jsem výzkumy!“ trval na svém během našeho rozhovoru. Přišel jsem se jmény dvou prominentních, respektovaných a důvěryhodných autorit, které nesouhlasí.
„Jak se tedy stavíš k názorům těchto dvou vědců?“ Zeptal jsem se. Odpověď: „Nikdy jsem o nich neslyšel.“
Škoda. Pokud by naše mysli byly otevřenější – pokud bychom získali více důvěry v to, čeho mohou dosáhnout svobodní lidé a naučili se být skeptičtější vůči břídilství vlády – mohli bychom si všimnout pozoruhodných věcí, které již probíhají. Možná hledáme správné odpovědi u špatných lidí.
Ve Washington Examiner vyšel 25. září článek nazvaný „ Zapomeňte na Green New Deal: Soukromý sektor již změnu klimatu vyřešil.“ Článek začíná fascinující větou:
Co když může být změna klimatu vyřešena bez zničení odvětví fosilních paliv a bez vyhození horníků a lidí frakujících plyn na ulici?
Přečíst si ho můžete zde.
Moje první myšlenka byla. Páni, pokud je tohle pravda, Kult bude muset zavřít krám! Rozsáhlé vládní granty, které plynou jedné straně klimatické debaty, vyschnou. Mnoho politických demagogů si bude muset najít poctivou práci. Nebe jistě spadne! Že soukromý sektor v Americe opravdu řeší takovýto problém? Jak je to možné? Není velký stát zároveň velkým řešitelem problémů podobně jako na Kubě, v Severní Koreji a Venezuele? A co na to odvětví motorových vozidel?
Slibný rozvoj technologií
Článek dále popisuje slibné příklady vývoje. Jeden se týká společnosti, která v Texasu nyní testuje prototyp elektrárny na přírodní plyn, který používá oxid uhličitý k pohonu elektrických turbín, místo aby jej vypouštěl do ovzduší. Navíc „odděluje zbytkový oxid uhličitý tak, aby mohl být prodán zákazníkům, kteří jej mohou využít k produkci nejrůznějších výrobků.“ Brzy již půjdou s těmito elektrárnami na trh.
Jiná společnost, odhaluje autor článku Mark Whittington, pracuje na vlastní verzi této „technologie zachytávání uhlíku“. Na Rice University v Houstonu, přišli výzkumníci s procesem, který „mění oxid uhličitý na kapalné palivo, které může být uloženo a spáleno v palivových článcích“. A jedna finská společnost vyvinula inovativní proces, který extrahuje oxid uhličitý a využívá ho k produkci jídla.
Whittington uzavírá:
Demokratičtí prezidentští kandidáti ignorují reálná řešení problému změny klimatu a lpí na neproveditelných fantaskních plánech, které nemají šanci na úspěch ani na prosazení.
Proč by to pro všechno na světě dělali? Možná proto, že pokud soukromý sektor zvládne tento problém vyřešit, tito kandidáti nebudou mít možnost získat více moci a peněz tím, že vás budou strašit.
To vše mi připomíná slavnou, leč dnes zapomenutou soutěž, která probíhala před 120 lety, kdy se lidstvo potýkalo s problémem, jak dostat lidi do vzduchu. Vyzbrojeny vládními dotacemi padaly létající výmysly Samuela Langleyho do Potomacu jeden za druhým. Mezitím za vlastní drobné problém vyřešili dva opraváři jízdních kol Wrightové.
Řešením jsou podnikatelé
Tohle mi na druhou stranu připomíná další, zdánlivě neřešitelný problém, který se objevil před 160 lety: jak dopravovat lidi a zboží po americkém západě pomocí vlaku. Někteří lidé, včetně Abrahama Lincolna, si mysleli, že to nepůjde zvládnout bez účasti vlády. Federální vláda tak začala sypat hromady peněz z daní do tří interkontinentálních železnic. Všechny zkrachovaly poté, co lajdácky položily koleje ve snaze dosáhnout na dotace. Mezitím podnikatel James J. Hill postavil vlastní transkontinentální železnici. Ta vydělávala peníze, nikdy nezkrachovala a nikdy nedostala šek z Washingtonu.
Ve filmu Krotitelé duchů z roku 1984 jsou čtyři parapsychologičtí podivíni konečně vyhozeni ze své pohodlné práce na univerzitě. Zatímco si stěžují na své nesnáze, jeden z nich navrhne, aby si založili firmu. Dr. Raymond Stantz (Dan Aykroyd) vyjadřuje své obavy následovně: „Mně se totiž na univerzitě líbilo, dali nám peníze a vybavení. Ty jsi nikdy nebyl jinde než na fakultě, ty nevíš, jak to venku chodí. Já jsem pracoval v soukromém sektoru. Tam očekávají výsledky!“
Pokud chcete, klidně hledejte odpovědi na velké problémy u politiků, byrokratů a dotovaných. Já ne. Já vsázím na podnikatele.
Článek původně vyšel pod názvem Where Will Climate Change Solutions Be Found? na webu Fee.org. Přeložil Jan Šincl.
