V rozhodnutí o největším rozdělení akciové společnosti od dob AT&T a nejvýznamnějším vládním zásahu v oblasti high-tech soudce Thomas Penfield Jackson tvrdě pokořil softwarového obra za potlačování konkurence v počítačovém věku.
Toto rozhodnutí je zjevně silně ovlivněné celkovým chápáním podstaty konkurence. Podle běžného chápání musí správné konkurenční prostředí vyhovovat modelu dokonalé konkurence.
Ve světě dokonalé konkurence je trh charakterizován následujícími rysy:
- Na trhu existuje mnoho prodávajících a kupujících
- Obchoduje se s homogenními produkty
- Kupující a prodávající mají dokonalé informace
- Pro vstup na trh neexistují žádné překážky
Ve světě dokonalé konkurence prodávající a kupující nedokážou ovlivnit ceny. Přebírají cenu, která je na trhu. Předpoklad dokonalých informací a tudíž i dokonalé jistoty znamená, že neexistuje žádný prostor pro podnikatelskou aktivitu. Proto ve světě jistoty neexistuje žádné riziko a tudíž ani nejsou žádní podnikatelé třeba.
Jenže kdyby tomu tak bylo, kdo a jak by pak přicházel na trh s novými výrobky? Podle zastánců modelu dokonalé konkurence je jakákoliv reálná situace na trhu, která se od tohoto modelu odchyluje, považována za suboptimální pro blaho spotřebitele. Na základě toho se za účelem zlepšení blaha spotřebitele doporučuje vládní zásah, kdykoliv se taková situace vyskytne.
Navzdory tomuto způsobu uvažování, konkurence nepramení z velkého množství účastníků na příslušném trhu, ale z rozmanitosti produktů v určitém odvětví. Čím větší je rozmanitost, tím větší bude konkurence a tím lépe pro spotřebitele.
Když podnikatel přijde s novým produktem – jakožto výsledkem svého intelektuálního úsilí – získává 100 procent nově vytvořeného trhu. Podle přijaté logiky pak musí být tato situace zakázána, protože se tím údajně podkopává blaho spotřebitele.
Jenže kdyby se toto uvažování uplatňovalo důsledně, žádné nové produkty by nikdy nevznikly. V takovém prostředí by lidé jen bojovali o přežití. Když podnikatel přijde s novým produktem, uspěje a dosáhne zisku, láká tím konkurenci. Uvědomme si, že to, co vytváří konkurenci, je skutečnost, že lidé tento nový produkt chtěli. Výrobci starších výrobků pak musí přijít s novými nápady a novými výrobky, aby si získali pozornost spotřebitelů.
Požadavek amerického Ministerstva spravedlnosti, aby Microsoft oddělil svůj internetový prohlížeč od Windows 98, je pokusem zničit diferenciaci produktu a vynutit homogenitu v souladu se zavádějícím pojetím modelu dokonalé konkurence.
Vynucováním homogenity však vládní úředníci brání zavádění nových produktů. Znamená to následně, že místo podpory konkurence, navzdory obecnému přesvědčení, vláda počítačový průmysl ve skutečnosti paralyzuje a konkurenci omezuje.
Přidáním prohlížeče do Windows 98 nabídl Microsoft spotřebitelům nový produkt. Čím je tedy tento nový produkt pro spotřebitele špatný? I kdyby byl potom spotřebitel s tímto prohlížečem nespokojený, vždy se může rozhodnout pro jiný prohlížeč nabízený jinými výrobci. Vždy to musí být spotřebitelé, kdo vyjadřuje svůj soud, nikoliv vládní úředníci.
Běžný názor, že výrobce, který na trhu dominuje, může své pozice zneužívat vysokými cenami nad skutečně konkurenční úrovní je zcestný. Cílem každého podnikání je vytvářet zisk. A toho nelze dosáhnout jinak, než stanovením ceny, která spotřebitelům vyhovuje.
Zájmem každého podnikatele je nastavit cenu tak, aby vyrobené množství bylo prodáno se ziskem. Při stanovování ceny musí výrobce zvažovat, kolik asi spotřebitelé budou ochotni utratit. Také musí zvažovat ceny různých konkurenčních produktů. A také musí zvažovat výrobní náklady.
Kdyby údajný dominantní výrobce nebral tato fakta v úvahu, ocitl by se ve ztrátě. Jak navíc mohou vládní úředníci poznat, zda cena produktu, kterou si dominantní výrobce účtuje, je nad takzvanou konkurenční úrovní?
Jak mohou vědět, jaká že konkurenční cena by to měla být? Když se vládní úředníci pokusí zajistit nižší ceny, pak tyto ceny odstraní pobídky k produkci tohoto produktu. Takže spíš než ke zlepšování blaha spotřebitele povede vládní politika k jeho zhoršení.
Konkurence tkví v rozmanitosti konkurenčních produktů, a ne v množství výrobců stejného produktu. Vládní politika v duchu modelu dokonalé konkurence diferenciaci ve skutečnosti ničí a tím ničí i konkurenci.
Celá myšlenka, že by různí výrobci měli nabízet homogenní produkt, je neudržitelná. Proč asi kupující preferují různé prodávající, když by homogenita měla být ideálem spotřebitele? (Důsledná aplikace myšlenky vynucování homogenity v zájmu usilování o model dokonalé konkurence vede k potlačení jakékoliv konkurence.) Uvědomíme-li si, že konkurence svobodného trhu spočívá v diferenciaci produktů, zjistíme, že každý výrobce má 100 procentní kontrolu, pokud jde o jeho vlastní produkt. Jinými slovy, je monopolistou.
Rozmanitosti produktů dává vzniknout skutečnost, že podnikatelé mají různé nápady a různé nadání. Rozdílnost v nápadech a v talentech se odráží i ve způsobu balení, v místě prodeje, způsobu nabízení zákazníkům, atd.
Např. hamburger prodávaný v příjemné restauraci je jiný produkt než hamburger prodávaný u stánku. Pokud provozovatel restaurace získá dominantní postavení v prodeji hamburgerů, měl by být kvůli tomu omezován? Měl by pak změnit svůj způsob podnikání a přeměnit svou restauraci na stánkový prodej, aby vyhověl modelu dokonalé konkurence? Jediné, co se zde stalo, je, že spotřebitelé vyjádřili větší preferenci obědvání v restauraci než kupování jídla u stánku. Co je na tom špatného?
Předpokládejme, že spotřebitelé kompletně zavrhli stánky a kupují hamburgery jen v restauraci. Znamená to, že musí nastoupit vláda, aby zasáhla?
Celý pojem škodlivého monopolu nemá co dělat se svobodným tržním prostředím. Škodlivý monopolista může vzniknout jen tehdy, pokud počet výrobců v určitém odvětví omezuje prostřednictvím licencí vláda. Uvalením restrikcí a tím omezením rozmanitosti zboží a služeb nabízených spotřebitelům vláda omezuje volbu spotřebitelů a tím snižuje jejich blaho. Přinejmenším to bude důsledek Jacksonova rozhodnutí, pokud bude realizováno.
