Stejně jako existují nadčasové pravdy, existují také nadčasové klamy.
Tady je několik nepravd, se kterými jsem se setkal v poslední době, ale existuje jich samozřejmě mnohem více. Někteří libertariáni se mnou u všech nemusí souhlasit (aspoň ne hned).
1) Volný trh vytváří vzácnost a vysoké ceny. V každém ekonomickém systému – socialistickém, intervencionistickém nebo volnotržním – nebude obvykle množství statku dostatečné, aby uspokojilo poptávku, když je zdarma. Ve volném trhu, kde si lidé směňují legitimní nároky na tyto zdroje, budou mít ceny tendenci růst nebo klesat na úroveň, kde se nabízené množství rovná poptávanému množství, a v tom nám ceny pomáhají vyrovnat se se vzácností. Nejen to, volný trh skrz systém zisků a ztrát dává podnikatelům motivaci, aby jednak nabízeli více vzácných zdrojů a jednak k nim nalézali alternativy. (Ale ne všechen „obchod“ funguje takhle. Viz bod č. 4 dole.)
2) Volný trh znamená, že vláda dává firmám speciální privilegia. To je velmi rozšířené přesvědčení založené na myšlence, že pro-market znamená pro-business. Ale volný trh je volný právě proto, že odpírá speciální zákonná privilegia kterékoliv osobě nebo skupině. Lidé si někdy definují „privilegium“ jako jakoukoliv výhodu, kterou člověk nebo skupina může mít nad ostatními. Určitě takové výhody existují dnes a existovaly by i na svobodném trhu – člověk se může narodit do bohaté rodiny nebo mít větší elán a důvtip – ale tyto výhody jsou konsistentní s absencí privilegií v libertariánském smyslu, dokud si člověk tyto výhody získal bez podvádění nebo iniciace fyzického násilí proti tomu, nad kým má výhodu, nebo proti majetku ostatních.
3) Zdravotnictví před Obamacare bylo volným trhem. Ve skutečnosti to byl velmi intervencionistický trh, jak vysvětluje John C. Goodman. Obdobně byly chyby na finančním trhu a na trhu nemovitostí sotva výsledkem politiky volného trhu a totéž můžeme říct prakticky o každém jiném odvětví americké ekonomiky. Volný trh je volný bez zákonných privilegií a zákonné diskriminace; je to to, co se stane při absenci agrese a v rámci určitých „pravidel hry“ – těmi jsou např. soukromé vlastnictví, svoboda spolčování nebo vláda práva. Znovu, není to profiremní, prospotřebitelské nebo pro-cokoliv, pokud to znamená použití politické moci, abychom záměrně pomohli některým a jiným uškodili.
4) Volný trh vyžaduje, aby byly všechny hodnotné zdroje vlastněny soukromě a obchodovány na trhu. I kdyby to bylo možné – a nemyslím, si, že to možné je – není to vždy ten nejlepší způsob, jak překonat „tragédii obecní pastviny“. Někdy prostě alternativy k individuálnímu vlastnictví fungují lépe. Elinor Ostromová, která vyhrála Nobelovu cenu za ekonomii za svůj výzkum problémů typu obecní pastviny, objevila způsoby, jak lidé po celém světě a po celou historii lidstva předcházeli konfliktům v záležitostech jako užívání vody nebo kácení lesů za použití netržních metod spolupráce (a často bez vlády). Ano, obvykle si „směňujeme“ laskavosti v rodině, se známými a někdy s cizími lidmi, aniž potřebujeme formální trh a tržní cenu. A to je dobře.
5) Volný trh povzbuzuje rasismus, homofobii atd. Je pravda, že na volném trhu můžete být rasistický homofob a můžete odmítat žít vedle homosexuálního barevného páru nebo odmítnout uchazeče o zaměstnání, protože vás uráží, jak vypadá. Následky těchto rozhodnutí ale znamenají, že budete platit vyšší cenu za bydlení nebo vyšší mzdu svým zaměstnancům, protože jste si záměrně zúžili škálu svých možností.
Někteří kritici volného trhu se tomuto vysvětlení vysmívají a říkají, že se nevyrovnává s tím základním rasismem nebo sexismem. V odpovědi na to se dá říct spousta věcí, ale omezím se na dvě. Zaprvé, předsudky nemusí eliminovat, pokud si za ně každý bude platit, ale budou omezeny (tzn., že poptávková křivka po předsudcích má klesající sklon). Hýčkat si svoje předsudky znamená být ve ztrátě oproti tolerantnější rodině nebo konkurenceschopnějšímu zaměstnavateli. Zadruhé, pokoušet se změnit něčí názor na homosexualitu nebo rasismus používáním nebo hrozbou násilí není účinná metoda; ve skutečnosti dělá víc škody než užitku a v dlouhém období způsobuje obrovské komplikace. Volný trh motivuje k zisku ze spolčování s ostatními a z učení se od ostatních, kteří od vás můžou být velmi odlišní, kteří žijí mimo vaše běžné sociální skupiny. Zákonná povinnost často způsobuje zášť a dobývání renty. Tím podkopává toleranci nezbytnou ke spojování lidí, kteří jsou od vás společensky vzdálení.
6) Volný trh podporuje válčení. Je pravda, že kromě toho, že válka je „zdraví státu“[1] a nepřítel svobody, prospívá také speciálním zájmům, jako mají firmy vyrábějící válečné zbraně. Ale válka obecně podrývá volný trh. Válka a vládní zásahy, které ji nezbytně doprovázejí, omezují trhy (doma i v zemích, se kterými naše vláda válčí) a svobodu shromažďování, zvyšují většině lidí náklady na nakupování a prodávání, zmenšují kupní sílu domácností i firem a narušují klid, který je nezbytný pro prosperující volný trh.
7) Volný trh je vždycky efektivní. Skutečný svět obývají lidé, kteří nemají dokonalé informace, kteří mohou mít špatné informace a kteří prostě dělají chyby. „Ideální“ ekonomický systém není takový, ve kterém nikdo nikdy neudělá chybu; je to takový, ve kterém se chyby, jichž se lidé nevyhnutelně dopustí, opravují nejúčinnějším možným způsobem. Konkurence na volném trhu vám dá najevo, že si účtujete příliš mnoho nebo příliš málo, že přehlížíte možnost snížit náklady nebo zvednout tržby, nebo že máte využít novou metodu spotřeby či produkce. Volný trh není ideální proto, že by vždycky fungoval perfektně, ale spíše proto, že opravuje chyby lépe než kterýkoliv jiný známý systém.
Stačilo by to na začátek? V příštím článku (vyjde v příštím čísle LF – pozn. překl.) napíšu další nepravdy, ale tyhle zatím stačí. Často bývají považovány za všeobecnou pravdu a jsou základem mnohých nedorozumění.
