„Keynes… Sayův zákon nepochopil a zkreslil… A tato dezinterpretace je nejživějším Keynesovým odkazem, od kterého se odvíjí pokřivení ekonomické teorie přetrvávající až do dnešních dnů.“ Steven Kates1
Australský ekonom Steven Kates napsal nedávno knihu Sayův zákon a keynesiánská revoluce. V ní tvrdí, že Keynes, aby způsobil v ekonomii revoluci, musel vytvořit strašáka. Tím strašákem byl Jean-Baptiste Say a jeho slavný zákon trhů. Keynesova Obecná teorie byla podle Katese pokusem vyvrátit Sayův zákon.
Jenže aby Keynes Sayův zákon vyvrátil, musel ho hrubě zkreslit. Jak říká Kates, „Keynes si Sayův zákon mylně vyložil, a co je podstatnější, mýlil se v jeho ekonomických implikacích“2. Kates je přitom ekonom, který se hlásí ke keynesiánství!
V čem se Keynes mýlil
V předmluvě k francouzskému vydání Obecné teorie v r. 1939 se Keynes zaměřil na Sayův zákon jako na ústřední téma makroekonomie. „Domnívám se, že ekonomie byla všude až donedávna ovládána doktrínami spojenými se jménem J. B. Saye. Je pravdou, že ‘zákon trhů’ dlouho většina ekonomů vyznávala. Jenže tito ekonomové se nevymanili z jeho základních předpokladů a zejména z jeho omylu, že poptávka je tvořena nabídkou. … Teorie stojící na takových základech je zjevně nekompetentní vypořádat se s problémy nezaměstnanosti a hospodářského cyklu.“
Keynes bohužel Sayův zákon nepochopil. Tím, že jej nesprávně interpretoval jako že „nabídka si vytváří poptávku“, vlastně tvrdil, že podle Saye všechno, co se vyrobí, bude automaticky nakoupeno. Ergo, Sayův zákon nemůže vysvětlit hospodářský cyklus.3
Keynes dále tvrdil, že klasický model na základě Sayova zákona „předpokládá plnou zaměstnanost“. Staví na tom další keynesiánci, jde ale o naprosto nepravdivé východisko. Existence nezaměstnanosti nebrání tomu, aby výroba a prodej vytvářely nové výdělky a novou poptávku.
Krom toho, Sayův zákon svým způsobem formuloval základy klasické teorie hospodářského cyklu a nezaměstnanosti. Jak říká Kates, „Podle klasiků nejenže mohla nedobrovolná nezaměstnanost existovat, ale často k ní i – s nepříjemnými důsledky pro nezaměstnané – docházelo.“4
Výroba a spotřeba
Co je vlastně Sayův zákon? Slavný zákon trhů popisuje patnáctá kapitola Sayova Pojednání o ekonomii: „Jakmile je výrobek vyroben, okamžitě vytváří trh pro jiné výrobky přesně v míře, jaká je jeho vlastní hodnota.“5 Když někdo vyrobí a prodává nějaký výrobek, tak se okamžitě stává kupujícím, který získává příjem na nové útraty. Aby někdo něco koupil, musí nejprve něco prodat. Jinými slovy, výroba je předpokladem spotřeby a rostoucí výroba vede k vyšším spotřebním výdajům.
Stručně řečeno, Sayův zákon říká: Nabídka zboží X (prodávání X) tvoří poptávku po zboží Y (nakupování Y).
Say svůj zákon ilustroval na příkladu sedláka, který má dobrou úrodu. „Čím větší má sedlák sklizeň, tím více nákupů bude moci uskutečnit. Naproti tomu špatná úroda objem prodeje obecně snižuje.“6
Say má pravdu. Podle statistik hospodářského cyklu na začátku recese nejdřív klesá produkce, až po ní spotřeba. A když se ekonomika začíná zotavovat, je to díky prvotnímu vzestupu výroby, až po ní následuje spotřeba. Hospodářský růst začíná růstem produktivity, novými výrobky a novými trhy. Výrobní výdaje předstihují vždy spotřební výdaje.
Můžeme si to ukázat na bázi jednotlivce. Abyste si zvýšili životní úroveň, musí se vám nejprve zvýšit příjmy, tj. produktivita, ať už jí dosáhnete větším množstvím práce, změnou povolání, rekvalifikací nebo tím, že začnete podnikat. Bylo by pošetilé dosahovat zvýšení životní úrovně utrácením úspor nebo zadlužením se na nákup většího domu či nového auta bez předchozího zvýšení produktivity. Žít nad poměry se dá jen dočasně, jednou se budou muset náklady uhradit.
Podle Saye lze stejný princip aplikovat na národ jako celek. Tvorba nových a lepších produktů otevírá nové trhy a zvyšuje spotřebu. Tudíž „podpora pouhé spotřeby nemůže obchodu prospět, neboť problém spočívá ve výrobě prostředků, a ne v podněcování touhy spotřebovávat. Vidíme, že tyto prostředky přináší pouze výroba.“ Say k tomu dodává, „Dobrá vláda se tudíž zaměří na stimulaci výroby, špatná vláda na podporu spotřeby.“7
Příčiny hospodářského cyklu
Sayův zákon neříká, že recese je způsobena nedostatečnou poptávkou (jak tvrdí Keynes), ale že je způsobena poruchou ve struktuře nabídky a poptávky. Recese vzniká ze špatných odhadů nákupních přání spotřebitelů, což vede ke hromadění neprodejného zboží, omezování výroby, poklesu příjmů a nakonec i k poklesu spotřebitelské poptávky. Jak objasňuje Kates, „Klasická teorie vysvětlovala recesi poukazováním na to, jak mohou během cyklických výkyvů vznikat chyby v produkci a jak se tím některé zboží může stávat neprodejné za ceny pokrývající náklady.“ Klasický model byl „vysoce sofistikovanou teorií recese a nezaměstnanosti,“ kterou slavný Keynes šmahem zprovodil ze světa.8
Kates ve své práci upozorňuje na další klasické ekonomy, kteří na Sayův zákon navazovali, včetně Davida Ricarda, Jamese Milla, Roberta Torrense, Henry Claye, Fredericka Lavingtona a Wilhelma Röpkeho. Mnoho klasických ekonomů se také zaměřovalo na to, jak může být hospodářský cyklus vyvoláván inflací peněžní zásoby. Na ně pak navazovali rakouští ekonomové Ludwig von Mises a F. A. Hayek.
Sayův zákon se pokoušeli rehabilitovat obhájci volného trhu jako W. H. Hutt či Thomas Sowell; žádnému z nich se to však nepodařilo tak jako Setvenu Katesovi.
