Pan ministr Bureš v nedávném rozhovoru naznačil, jak daleko je při regulaci ekonomiky schopen zajít, a poodhalil, na čem lidé ve vládě pracují. Řekl:
„Zakotvíme v právním řádu, že každý podnikatel musí mít elektronickou adresu. …tím postupně odstraníme spoustu problémů. … Proč by měl někdo běhat se zásilkou po městě a hledat třeba neexistující adresu, když by to stačilo poslat e-mailem, což by se považovalo za doručení? To by ušetřilo opravdu mnoho peněz.“
Na otázku redaktorky, že to patrně nikde takto nefunguje, pan Bureš reagoval slovy.
„A to je snad argument? Tak budeme první. Máme s několika kolegy prověřené, že by to šlo do roka po přípravě právního prostředí spustit.“
No a kdyby třeba drobný živnostník neměl na koupi počítače? Nevadí. Prý vytvoříme „nějaké dotační tituly na elementární výbavu – počítač připojitelný na internet.“ A kdyby někdo neuměl s počítačem? Těžko říci – asi vymyslíme dotační titul a pošleme povinně do školy, a zaplatíme antivirové programy… a …
Že takovou hloupost ještě nikdo nemá? „Je to snad argument? Tak budeme první…“
