Po dlouhá desetiletí se odborníci na bezpečnost dopravy řídili zásadou, že je třeba co nejvíce oddělit chodce od motoristů, a že chování druhých lze ovlivňovat pomocí vhodně umístěných dopravních značek a dopravní signalizace. Dopravní tepny mnoha měst byly projektovány tak, aby se chodci s automobilisty střetávali co nejméně. Zatímco se motorista řítí městem po několikaproudové komunikaci s pocitem, že je tady pánem, chodec se mu snaží vyhnout podchodem či nadchodem, a tváří v tvář se mu odváží postavit pouze na vyznačeném přechodu pod dozorem zeleného panáčka.
Podle internetového magazínu Wired narušil tento stereotyp Hans Monderman, holandský odborník na bezpečnost dopravy. Monderman tvrdí: „Stavte silnice, které vypadají nebezpečně, a stanou se bezpečnějšími.“ Správně umístěná značka omezující rychlost či varování před rušnou křižovatkou mu nevadí, ale většinu značek považuje nejen za zbytečné, ale dokonce vyloženě nebezpečné. Když dopravní projektant nezvládne svou práci, dá tam značku, ať pozor dávají řidiči. Na rozdíl od většiny svých kolegů Monderman značky nepřidává, ale ubírá. Jeho vrcholným dílem je křižovatka ve městě Drachten v severním Holandsku, kterou denně projede 20 tisíc aut, tisíce cyklistů a chodců. Monderman zde vytvořil kruhový objezd, na kterém nejsou žádné značky říkající řidičům, jakou rychlostí mají jet, kdo má přednost v jízdě nebo jak se mají chovat. Nenajdete zde ani dělící čáry mezi jednotlivými pruhy a není tu dokonce žádný obrubník, který by odlišoval vozovku od chodníku – ten je ve stejné rovině s vozovkou a odlišen je pouze barevně.
Provoz na křižovatce přitom probíhá plynule, není slyšet skřípot brzd, řidiči si s cyklisty a s chodci dávají vzájemně přednost a velkou roli zde hraje oční kontakt. „Chodci a cyklisté se tomuto místu dříve vyhýbali, ale nyní, jak můžete vidět, auta si dávají pozor na cyklisty, cyklisté na chodce a každý dává pozor na ostatní. Nemůžete očekávat, že by semafory a dopravní značení podpořily takovéto chování. Musíte ho vtisknout přímo do návrhu vozovky“, dodává Monderman.
Místo určování striktních pravidel a komandování účastníků silničního provozu, se ukazuje jako lepší ponechat všem určitou volnost, ať se na pravidlech domluví sami mezi sebou během provozu. Lidé, ponecháni anarchii, se na křižovatce začnou chovat mnohem odpovědnějším způsobem a výsledkem je bezpečnější a plynulejší provoz. Když se naopak dopravní inženýr spolehne pouze na příkazy dopravních značek a na dopravní signalizaci, naprosto ignoruje psychologii lidí, která se ukazuje být jedním z nejdůležitějších faktorů bezpečnosti provozu. Řada lidí si totiž myslí, že stačí dodržovat příkazy dopravních značek, přitom ale zapomínají na bezpečnou jízdu. A snaha některých inženýrů „opravovat“ špatně navržené silnice umisťováním dodatečných značek se často obrátí proti jejich původním záměrům, neboť lidé pak nerespektují nejen ty zbytečné značky, ale bohužel i ty správné.
Je samozřejmě otázkou, jaké konkrétní značky a dopravní značení odstranit, které naopak ponechat a jaké principy dodržovat při návrhu a stavbě komunikací. Odpověď na tyto otázky nám ovšem neposkytne nařízení nějakého vševědoucího státního úřadu, ale spíše neustálé hledání a zkoušení nových postupů takovými lidmi, jako je Hans Monderman. A dovolím si tvrdit, že jemu podobní lidé najdou lepší podmínky i potřebnou odezvu o úspěšnosti své práce u soukromé firmy, než jako zaměstnanci veřejného úřadu. Soukromá firma si totiž nemůže dovolit dlouhodobě stavět nebezpečné komunikace, neboť by se vystavila riziku bankrotu. To pro státní instituce evidentně neplatí, dokonce je tomu právě naopak – pokud se jim něco nepodaří, vyžádají z rozpočtu další peníze, aby kritickou situaci „napravily“.
Reportérovi magazínu Wired dokázal Monderman bezpečnost své křižovatky tím, že bez jakéhokoli rozhlížení se vstoupil do křižovatky a úspěšně prošel proudem aut a cyklistů. Je dobré si při této příležitosti připomenout, že podobný test není schopna podstoupit řada veřejných činitelů – například naše Ministryně školství posílá své dítě do soukromého ústavu a civilní správce v Iráku Paul Bremer se svého času nechával chránit soukromou armádou.
Jak stavět lepší křižovatky: Chaos = spolupráce
1. Odstranit značky: Architektura vozovky – žádné značky ani semafory – určuje dopravní provoz.
2. Instalovat umění: Výška fontány může ukazovat, jaký je na křižovatce provoz.
3. Společné veřejné osvětlení: Lampy neosvětlují pouze vozovku, ale i prostory pro pěší .
4. Stavby přímo u silnice: Kavárna zasahující až na kraj vozovky zdůrazní myšlenku společného prostoru.
5. Pohledy z očí do očí: Ne obecně ignorované značky, ale lidská interakce je základem pro určení toho, kdo má přednost.
6. Odstranit obrubníky: Namísto zvýšeného obrubníku je chodník symbolizován texturou či odlišnou barvou.
