Přes oslavné ódy velkých historiků ekonomického myšlení však Turgot, varující před přeregulovaností ekonomiky a prosazující svobodný obchod, ve své zemi velký vliv nezanechal a sdílí tak osud jiných velkých francouzských myslitelů, kteří jsou známější více v zahraničí než doma. Dnešní vydání největšího francouzského deníku o ministra financí „Ancien Régime“ ani nezavadilo. Proč také? Polovina Francouzů (a téměř celá Sorbonna) byla schopna volit do čela svého státu ekonomickou analfabetku, pro níž kořenem všeho zla je „bláznivý kapitalismus“, „divoký liberalismus“, který „poškozuje hodnotu práce“, dále „spekulace“ a „hrabivý, lenivý, snadný a chamtivý zisk; zisk, který se vznáší bez omezení, bez kontroly, bez protiváhy“…Vinni jsou „burziáni, co propouštějí“, „ti, kdo mají tolik peněz, že by je neutratili ani za několik životů, a ještě jej umějí skrýt, zatajit, přičemž dávají přednost zlatavému exilu před občanskou daní“. Díval-li by se Turgot dnes na dění ve Francii, měl by pocit déj? vu. Linguet v době Turgotova ministerského působení útočil na svobodu obchodu s obilím a na nově se rodící průmyslový svět.
„V rámci své kritiky fysiokratické posedlosti dlouhodobým ziskem a neschopostí brát ohled na okamžité potřeby vykreslil Linguet pochmurný pohled na hrůzy průmyslové společnosti…Průmyslový kapitalismus podle Lingueta slibuje nebe a přináší peklo. Vytváří z podnikatele nového pána a z jeho měststkých dělníků činí polozvířecí troglody. Jsou odsouzeni žít v peleších…tmavých dírách…zatímco bez oddechu pracují ve snaze vydělat si alespoň tolik, aby nepřišli o svůj bídný život.“ (Simon Schama, Občané, PROSTOR, 2004, s. 223.)
Připomeňme si tedy dnes, že ve Francii kdysi žili lidé, kteří rozuměli ekonomii a kteří se nesmazatelně zapsali do dějin lidského ducha. Níže přinášíme překlad výňatku z hesla k Turgotovi z Concise Encyclopedia of Economics, která je online k dispozici na stránkách organizace Liberty Fund.
Anne-Robert-Jacques Turgot (1727-81)
Turgot je Adamem Smithem Francouzů. Ve svém díle Úvahy o formování a rozdělování bohatství, jež předchází Smithovo Bohatství národů o šest let, argumentuje proti státním zásahům do ekonomiky. Turgot chápal funkci dělby práce, zkoumal determinaci cen a analyzoval příčiny ekonomického růstu. Stejně jako Quesnay byl Turgot čelným představitelem fysiokratů a pokoušel se reformovat ty z nejvíce zničujících státních regulací.
Pravděpodobně nejdůležitějším Turgotovým příspěvkem k ekonomii bylo jeho zjištění, že pro ekonomický růst hraje klíčovou roli kapitál a že jediným způsobem, jak lidé mohou kapitál akumulovat, je nespotřebovat vše, co vyprodukují. Věřil, že většinu kapitálu nashromažďují vlastníci půdy, kteří po zaplacení nákladů materiálu a práce uspořili svůj přebytek. Turgot souhlasil s Quesnayovým pojetím ekonomického koloběhu úspor a investic, kde se úspory v další fázi mění v investice.
V Úvahách Turgot analyzoval vzájemnou závislost různých měr výnosů a úroků v případě různých druhů investic. Úrok je určen nabídkou kapitálu a poptávkou po kapitálu, tvrdí Turgot. Argumentoval, že ačkoli se míra výnosů z každé investice může lišit, v tržní ekonomice s mobilitou kapitálu budou mít míry výnosů tendenci se vyrovnat. Turgot píše: „Jakmile se zvýší zisky z užití peněz, ať je jakékoli, kapitál se buď nasměruje k tomuto užití či opustí alternativní užití. V případě, že se zisky z užití peněz sníží, kapitál toto užití opustí a přesune se k jiným užitím, a to se projeví ve změnách v těchto použitích a ve vztahu mezi kapitálem a ročním produktem.“
Turgot rozlišoval mezi tržní cenou komodity, kterou určuje nabídka a poptávka, a její „přirozenou“ cenou, což je cena, která by existovala, pokud by odvětví byla kompetitivní a zdroje mohly být volně přesouvány. Například růst poptávky by mohl zvýšit cenu statku, ale jestliže do daného odvětví mohou volně vstupovat zdroje, nová nabídka vrátí cenu na její přirozenou úroveň. V této argumentaci Turgot předjímá závěry Smithovy.
Turgot také dříve než Smith rozpoznal důležitost dělby práce pro prosperitu hospodářství. Byl také prvním ekonomem, který poukázal na zákon klesajících výnosů v zemědělství. Předcházeje marginalisty o jedno století Turgot tvrdil, že „každý nárůst vstupu bude méně a méně produktivní“.
Turgot aplikoval mnoho ze svých ekonomických názorů laissez-faire během svého třináctiletého (1761-74) působení ve funkci hlavního správce správní jednotky Limoges za Ludvíka XV. a ve funkci ministra financí, obchodu a veřejných prací v letech 1774-1776 za nově pomazaného Ludvíka XVI. V této funkci bylo jedním z jeho prvních opatření zrušení všech omezení prodeje obilí, opatření, po němž fysiokraté dlouho volali. Také ukončil vládní politiku pracovní povinnosti občanů při výstavbě a udržování silnic a nahradil ji efektivnější daní v penězích. Turgot zároveň zrušil cechovní systém zděděný z dob středověku. Cechovní systém, stejně jako dnešní licence k výkonu povolání, bránil pracovníkům ve vstupu do jistých zaměstnání. Turgot se také vyslovoval proti regulaci úrokových měr.
Ludvíku XVI. se Turgotovy reformy nezamlouvaly, takže jej v roce 1776 propustil. Někteří historici tvrdí, že kdyby se Turgotovy reformy udržely, Francouzskou revoluci, která propukla o třináct let později, šlo odvrátit. Turgot sám se nedožil převratu, jejž jeho vlastní reformy mohly překazit. Zemřel v Paříži na dnu ve věku padesát čtyři let.
Za poskytnutí citací z francouzského tisku děkuji Pavlu Ryskovi.
