Ve svém červencovém komentáři jsem popsal několik pozoruhodných případů, na nichž jsem ilustroval neustálé „zhoubného bujení“ antidiskriminačního zákonodárství. Nyní jsem nahodile narazil (via ekonomický blog Boba Murphyho) na další pěkný případ do sbírky antidiskriminačních absurdit. Dočítáme se zde, že Nejvyšší soud Kanady odmítl přezkoumat rozhodnutí Federálního odvolacího soudu (Federal Court of Appeal) z května 2008, podle něhož letecké společnosti nesmějí obézním lidem, kteří se nevejdou na jedno sedadlo, účtovat cenu za dvě sedadla, nýbrž tito lidé mají právo si zakoupit dvě místa v letadle za cenu jednoho. Jinak by totiž prý byli neoprávněně diskriminováni z důvodu svého „tělesného postižení“. Toto rozhodnutí se nyní stalo konečným.
Dobrá, chápu, že existují tací obézní lidé, kteří jsou tlustí z „objektivních“ zdravotních důvodů, za něž nemohou, a nikoli kvůli své přílišné žravosti a neochotě se pohybovat. Rozhodnutí kanadského soudu mezi těmito dvěma kategoriemi tlouštíků zřejmě nerozlišuje. Tak jako tak: proč by proboha soukromé letecké společnosti měly obézním lidem vynuceně dotovat jejich létání? Jde tu o „rovné zacházení“, anebo naopak o privilegované, odlišné zacházení na úkor cizího majetku?
