Byla nebyla, před pár lety, horami a lesy kotlina ohraničená, některými též Absurdistán nazývána. Mnozí obyvatelé kotliny se stále častěji a častěji dovídali, že za patero řekami a devatero horami, za železnou oponou lépe se žije. Tu začali zvláště ti mladší se píditi ještě více, zda něco lepšího do své kotliny by nemohli přenésti. Využili i oslabení východních kmenů dobyvačných, které se předtím na dlouhou dobu v naší kotlině usadily a jejich přisluhovače z místního obyvatelstva od vládnutí vystrnadili.
Najednou se obyvatelům Absurdistánu zachtělo na vládě svých věcí se podíleti. Hledali toho nejrovnějšího z rovných, který by jim v čele stál. Z historie své bohaté nejlépe jméno Václav by se hodilo. I našel se takový Václav, který zvláště od kmenů za železnou oponou žijících, gloriolou byl ověnčen. A přesto, že tento se na oko zdráhal majestátný úřad přijmout, stalo se tak, byť po litém boji se zástupcem kmene na řece Dunaji žijícím. A tak Václav přislíbil, že národ tento z marasmu morálního vyvede a jen dočasným vůdcem na cestě za blahobytem se stane. I zalíbilo se mu toto postavení.
Byť původně majetku nechtěl, zdánlivě moci se zdráhal přijímat, přesto i druhé funkční období přijal. Pak kmeny sousedské na Váhu a Dunaji rozhodly se jíti vlastní cestou. A tu Václav, v té době již velkého majetku nabyvší, byť za podivné interpretace zákonů jeho přisluhovačů z řad úředníků, utíká zbaběle z boje, opouští svůj lid. Začíná se věnovat přípravě boje o moc jen v té zbyvší části kotliny. Tu mu pomáhají i mnozí bývalí tajní špiclové, hojně ho obklopující, gloriolu jemu i sobě připravující. Zároveň do základních listin práv této kotliny ustanovení o beztrestnosti hlavy za skutky jím spáchané propašují a tím jeho snahu a přání o zavedení carské despocie sanují. Samozřejmě s odměnou pro sebe počítají. A jsou tady ještě i sliby reprezentantům kmenů germánských a z oblasti Sionu již mnohem dříve dané. A tak lid opatrně jen z kotliny je na revizi starých věcí připravován.
A pak znovu poddaní své vybrané syny a dcery k nové volbě hlavy na nově vzniklém území posílá. A z Václava se začíná stávat Velký H. To lid jemu poddaný mu stále ještě věří. A tu šašky z podhradí střídají na postech rádců a spolupracovníků ti, proti kterým dříve verbálně bojoval. Mnozí z nich jako zvědové v minulosti působili. Mnoha z nich pak nové pašalíky rozdával a služby za to očekával. Tu se některý z nich o kasu jeho starával, tam jiný ho inkognito vozíval v káře to veliké za zážitky to milostné. I často stalo se, že na své nejbližší zapomínal. Rád však o morálce a etice neustále kázával. Vodu pít je třeba říkával, sám však už ani víno nekonzumoval, spíše kořaličce se oddával.
Byla to léta, kdy lidu hůře se dařilo, ale on díky svým intrikám se stále lépe a lépe míval. Občas i jeho přisluhovačům další drobty z moci a bohatství této kotliny do jejich truhly připadlo. Již dávno v monarchu přerůstal a lid svůj stále méně poslouchal. V carskou despocii se snažil, ten vrchol nad řekou kotliny přeměnit. A tak milosti dál rozdával, svou dávnou lásku náklonností a blahobytem zahrnoval. Lid už ho téměř vůbec nezajímal. Znovu a znovu intriky vůči svým odpůrcům osnoval. Na dobu další volby se za účasti svých rádců a mocných této kotliny připravoval. I některé dohlížitele nad spravedlností v kotlině naší si v tom čase zpracoval, a ti jeho odpůrce ve správnou dobu do šatlavy šupem poslali. I tím svého znovuzvolení opět získal. Dále svých různých výhod i přes pošlapávání ducha a litery zákonů této kotliny využíval, své bohatství dále rozhojňoval a mnohé tím ke krachu dostával. Svůj slovní humanismus svými skutky podupal. Zločincům milosti možná i prodával, poškozeným však důstojnost, víru ve spravedlnost a iluze bral a pořád se na morálku a etiku odvolával. Plnými doušky chutnání moci se oddával.
A tak dobře pro lid v kotlině, že carská rodinná despocie na odchodu je. A demokracie, byť pokřivená, zcela určitě ještě nějaký čas přežije.
