Benjamin Franklin byl americký polyhistor, jenž se zasloužil o rozvoj mnoha odvětví lidské činnosti. Jednou z nich byla i svoboda.
Malý Ben Franklin se narodil v Bostonu 17. ledna 1706 (dle tehdejšího kalendáře však 6. ledna 1705) otci původem z Anglie a matce, která se narodila již v Massachusetts Bay Colony do puritánské rodiny prchající z Anglie před náboženskou perzekucí. Franklinův dědeček z matčiny strany byl podle historiků rebel předurčený k tomu, aby transformoval koloniální Ameriku. Benjamin šel v jeho stopách. Franklinův otec měl s první ženou sedm dětí, po její smrti měl s druhou ženou dalších devět dětí a Benjamina, celkem měl tedy Benjamin šestnáct sourozenců.
V roce 1730 Franklin veřejně uznal existenci svého „nelegitimního“, tedy nemanželského syna Williama, který byl později posledním koloniálním guvernérem New Jersey a na rozdíl od svého otce také oddaným loajalistou k britské koruně.
Franklin novinář
Když bylo Benovi patnáct, jeho starší bratr James založil první nezávislé noviny v amerických koloniích The New‑England Courant a Ben v nich pracoval jako učeň. James mu odmítl otisknout dopis čtenáře, a proto Ben adoptoval pseudonym Silence Dogoodová, vdova ve středních letech. Dopisy paní Dogoodové byly pravidelně tisknuty a ve městě se staly populárním konverzačním tématem. Když byl James v roce 1722 uvězněn na tři týdny za otisknutí materiálu kritického vůči guvernérovi, převzal Benjamin vedení novin a nechal paní Dogoodovou citovat z anglických esejů o svobodě Cato’s Letters: „Bez svobody myšlení nemůže existovat rozum a veřejná svoboda nemůže existovat bez svobody slova.“
V sedmnácti letech utekl Franklin do Filadelfie a založil knižní klub a klubovou knihovnu, ze které se zrodila Filadelfská knihovní společnost (Library Company of Philadelphia), do které Franklin najal prvního amerického knihovníka. Společnost existuje dodnes jako nezisková knihovna a její kolekce má na půl miliónu knih a sedmdesát tisíc dalších zdrojů.
Roku 1729 převzal vedení novin The Pennsylvania Gazette, jedněch z nejvlivnějších amerických novin 18. století. I v těchto novinách publikoval Franklin svoje názory, kterými si získal velký respekt mezi veřejností. Podepisoval se „B. Franklin, tiskař“.
V prosinci 1732 začal Franklin publikovat Almanach chudého Richarda (Poor Richard’s Almanack), který publikoval pod pseudonymem Richard Saunders nebo Chudý Richard. I přes Richardovo popírání nebylo žádným tajemstvím, že jde o dílo Benjamina Franklina, které mu zajistilo další velkou popularitu. Tato ročenka obsahovala tipy ohledně sezónního počasí nebo domácnosti, hádanky a další věci k zabavení. Franklin si v této publikaci často hrál s jazykem a spousta použitých nebo znovupoužitýchfrází zlidověla. Mezi nimi např. „Uspořený halíř má hodnotu dvou halířů“ („A penny saved is twopence dear“) nebo „Ryba a návštěva za tři dny smrdí“ („Fish and visitors stink in three days“).
Franklin vynálezce
V roce 1746 začal Franklin experimentovat s elektřinou, což vedlo k řadě objevů, mj. jako první správně popsal elektrický náboj a objevil zachování náboje. Experimentoval s elektroterapií. Získal čestné doktoráty z Harvardu a Yale a později i z dalších univerzit. Jeho nejznámějším objevem – pro českého čtenáře možná překvapivým – je hromosvod, který vynalezl v roce 1752. Prokop Diviš jej pro Evropu vynalezl nezávisle na Franklinovi o dva roky později.
Franklin hromosvod popsal těmito slovy: „Vztyčené železné tyče, ostré jako jehla a potažené, aby nerezavěly, a z konce těchto tyčí vede drát po vnějšku budovy do země; […] nestáhly by tyto špičaté tyče elektrický oheň tiše z oblak předtím, než by přišel dostatečně blízko, aby udeřil, a neušetřily nás tím té nejnáhlejší a nejhroznější neplechy?!“
Franklin měl také velký vliv na vznikající vědu demografii a studium populace. Jeho texty na toto téma ovlivnily Adama Smitha a Thomase Malthuse.
Ve svém dopise pro London Chronicle publikovaném pod názvem O ceně kukuřice a řízení chudých (On the Price of Corn, and Management of the poor) psal Franklin o negativních efektech cenových kontrol, obchodních restrikcí a dávek pro chudé: „Rozum vlády mi zakázal vývoz kukuřice. Tedy, říkám já, musím se spokojit s domácí tržní cenou. Ne, říká moje lordstvo, to nemůžete mít. Vezměte svoji kukuřici na trh, pokud si troufáte – a my ji prodáme za vás za méně peněz, nebo si ji vezmeme zadarmo.“
Franklin jako první pojmenoval a správně zakreslil Golfský proud, když ho zarazilo, že vládním poštovním lodím trvá cesta z Anglie do Ameriky o několik týdnů déle než komerčním lodím. Společně s Leonhardem Eulerem byl jediným významným vědcem, který podporoval vlnovou teorii světla Christiaana Huygena. Ostatní vědci ji uznali až po roce 1803.
Franklin se také zajímal o meteorologii, tažení lodí pomocí draků na vítr, experimentoval s chlazením pomocí vypařování (kuličku mědi zchladil za teplého dne na −14 °C), zkoumal vliv teploty na vodivost, zapsal svoje tipy k oceánografii, jako první popsal rozhodovací seznamy „pro – proti“ a zkoumal efekt ztlumení vln vylitím oleje na vodní hladinu. Vylepšil také skleněnou harmoniku, pro kterou poté skladby napsali mj. Beethoven a Mozart; Haydn měl jednu ve svojí sbírce.
Franklin politik
Franklin založil jednu z prvních skupin dobrovolných hasičů v Americe a vydával a obhajoval papírové peníze. Pak se zajímal o zlepšení školství, založil také Americkou filosofickou společnost (American Philosophical Society). Během války krále Jiřího (1744–1748) vybudoval milici na obranu Filadelfie.
V roce 1748 byl zvolen filadelfským zastupitelem, o rok později už byl smírčím soudcem a v roce 1751 byl zvolen do pensylvánského parlamentu. Roku 1753 se stal zástupcem vrchního poštmistra pro Britskou Severní Ameriku. Zde reformoval poštovní systém, zásilky začaly být rozesílány každý týden. V roce 1751 založil nemocnici, v roce 1752 pojišťovnu vlastníků domů. Obě jako první instituce svého druhu v budoucích Spojených státech. Část jeho Plánu unie (Plan of Union) amerických kolonií se stala vzorem pro články pozdější americké ústavy.
Mezi lety 1750–1770 pobýval spoustu času v Londýně na politické misi, avšak využil příležitosti i pro vědecká setkání. Jedním z témat tehdejší doby bylo vymanit Pensylvánii z vlastnictví rodiny Pennů. Události nabraly rychlý spád a Franklin se v 60. letech stal vyslancem v Anglii nejen pro Pensylvánii, ale také pro Georgii, New Jersey a Massachusetts.
Stal se jednou z vedoucích postav bojujících za americkou nezávislost. V červenci 1775 se stal prvním vrchním poštmistrem Spojených států v nově vzniklé United States Post Office, která samozřejmě funguje dodnes pod názvem United States Postal Service.
V červnu roku 1776 se stal jedním z členů Výboru pěti (Committee of Five), který napsal Deklaraci nezávislosti. Franklin v té době trpěl na pakostnici a nemohl se účastnit většiny schůzí, nicméně udělal „malé, avšak důležité“ změny v draftu, který mu poslal Thomas Jefferson.
Franklinův výrok, že muži podepsaní pod Deklarací nezávislosti „musí držet pospolu, jinak budou viset každý sám“ („We must, indeed, all hang together, or most assuredly we shall all hang separately.“) je apokryfní, objevuje se až v 19. století.
V prosinci 1776 se stal americkým velvyslancem ve Francii. Jeho mise byla úspěšná, Francie se Spojenými státy uzavřela vojenskou alianci a v Paříži byla podepsána Pařížská smlouva (1783) mezi Spojenými státy a Velkou Británií, jež ukončila válku za americkou nezávislost.
Když se roku 1785 vrátil do Spojených států, byl po Georgi Washingtonovi považován za druhého největšího šampióna americké nezávislosti. V roce 1787 sloužil jako delegát Filadelfského ústavního konventu. Je jediným otcem zakladatelem, který je podepsán pod všemi čtyřmi hlavními dokumenty, které založily USA – pod Deklarací nezávislosti, alianční smlouvou s Francií, Pařížskou smlouvou a Ústavou Spojených států.
Franklin abolicionista, vegetarián, dvousetletý investor
Franklin na začátku svého života vlastnil sedm otroků a profitoval z domácího i zahraničního obchodu s otroky. Během svého života se však stával větším a větším abolicionistou, až nakonec v roce 1790 podpořila Pensylvánská abolicionistická společnost (Pennsylvania Abolitionist Society) a její prezident Benjamin Franklin petici kvakerů za zrušení otroctví.
V šestnácti letech začal Franklin experimentovat s vegetariánstvím a říkal, že konzumace masa je „nevyprovokovaná vražda“. Přestože později začal zase jíst ryby, uneslo ho tofu, o kterém se dozvěděl z textů španělských misionářů v Číně. Jeho konverzace s britským diplomatem a expertem na čínský obchod Jamesem Flintem jsou prvním dochovaným užitím slova tofu v angličtině.
Poté, co francouzský matematik napsal přátelskou parodii Almanachu chudého Richarda, ve které hrdina investuje svoje peníze na stovky let, poděkoval mu Franklin za nápad a uložil dvakrát tisíc liber (zhruba 4400 tehdejších dolarů, zhruba 150 tisíc dnešních dolarů) do dvousetletého trustu, jednou pro Filadelfii a jednou pro Boston. Tato města z nich po dvou stech letech, kdy v trustech bylo několik miliónů dolarů, použila peníze jako podporu pro studenty a vlastníky domů.
Franklinův hrob
Ve 22 letech si Franklin napsal vlastní epitaf: „Tělo B. Franklina, tiskaře; jako obálka staré knihy, jeho obsah vyhozený ven, již bez písmen a ozdob, potrava pro červy. Ale toto dílo není celé ztraceno: Protože, jak věřil, se zjeví znovu, v novém a dokonalejším vydání, opraveném a doplněném autorem.“
Na jeho hrobě ve Filadelfii, jak bylo později specifikováno v závěti, však stojí: „Benjamin a Deborah Franklinovi“.
Nad jeho hrob však bylo přidáno:
Místo posledního odpočinku
Benjamina Franklina
(1706–1790)
„Uctíván pro laskavost. Obdivován pro talent. Vážený pro patriotismus.
Milovaný pro filantropii.“
– Washington
„Mudrc, jehož si jako vlastního přivlastnily dva světy.“
– Mirabeau
„Nebi vytrhl blesky a tyranům žezlo.“
– Turgot
Článek poprvé vyšel jako kapitola v knize Nepřátelé státu: přátelé svobody, kterou doporučuji ke koupi, jak nejvíce umím.
