Aktualizace: Děkuji uživateli s nickem „Crash“ na našem diskusním fóru za to, že mě upozornil na tento článek. Jak z něj vyplývá, policejním údajům o „skvělých“ výsledcích nového silničního zákona lze věřit ještě méně, než jsem si původně myslel – vhodnou manipulací se statistikami se česká policie staví do lepšího světla, než odpovídá realitě.
Sotva utichl mediální rozruch kolem zavedení bodového systému, už je tu další paradox nového silničního zákona. Spadnete z kola, zraníte se a ještě státu zaplatíte pokutu. Ochráníme vás za každou cenu, takový snad měl být vzkaz českých zákonodárců zraněným cyklistům.
Představte si, že spadnete ze schodů, zlomíte si obě nohy a po návratu z nemocnice vás bude doma čekat soudní obsílka, podle které zaplatíte pokutu za vážné ublížení na zdraví v důsledku nedbalosti. Nebo budete chtít spáchat sebevraždu a náhodou přežijete. Dalších dvacet let ovšem strávíte ve vězení za pokus o vraždu. Zvláštní představa? Všichni, kdo jezdí po českých silnicích na kole jsou ovšem v naprosto stejné situaci.
Jak bývá v českých zemích obvyklé, poslanci si zřejmě při schovalování silničního zákona užívali v levném poslaneckém bufetu a tak se do zákona vloudila „malá“ chybička. Každá nehoda, při které dojde ke zranění osoby, je ve správním řízení trestána pokutou 25 až 50 tisíc korun. Netrvalo dlouho a ukázalo se, že se to týká i cyklistů, kteří při pádu z kola zraní sami sebe. Když se v novinách objevil první případ bylo ještě možné doufat, že se zákon, podobně jako jiné nesmyslné zákony v minulosti, v dohledné době změní a do té doby bude policie přimhuřovat oči. Policisté a ministerstvo vnitra však projevili pozoruhodnou vůli se tímto podivným zákonem řídit. Pokutu nelze odpustit a o přimhuřování očí také nemůže být řeč. Zlínští policisté si podle dnes zveřejněné informace nechali vypracovat od ministerstva vnitra právní stanovisko, podle kterého je jejich dosavadní výklad zákona správný. Cyklisté třeste se, a sběratelé právních kuriozit těšte se. Případů, jako je ten následující, bude zřejmě přibývat:
Před nedávnem například havaroval v Otrokovicích dvaašedesátiletý cyklista, když se vracel z nákupu. Taška se mu namotala do kola, spadl a způsobil si vážná poranění. Léčit se bude čtyři měsíce. „Policisté, kteří na místě zasahovali, mu s ohledem na jeho zdravotní stav raději ani neřekli, že mu hrozí velká pokuta,“ uvedla mluvčí zlínské policie Jana Bartíková.
MF DNES (Východní Morava), 15. 8. 2006, str. 1
Na celém smutném případě mě překvapuje několik věcí. Prvním je představa politiků, že drastické tresty vyřeší vše. Klesající počet nehod na českých silnicích je prý dostatečným důkazem. První námitka proti tomuto argumentu může znít, že na hodnocení výsledků může být stále příliš brzy. Za prázdniny sice bylo podle policistů „zachráněno“ 76 „statistických životů“, uvidíme však, jak bude vypadat statistika za pár měsíců, až řidiči opět dupnou na plynové pedály. Vysoké pokuty ovšem také mohou způsobit i jiné důsledky, které nejsou vidět. Vystresovaní řidiči začínající ztrácet nervy kdykoli se za nimi objeví bílá felicie. Obrovský prostor pro úplatky (kdo by policistovi nepřiplatil, když mu místo dvou a půl tisíc pokuty a tří bodů za nezastavení na stopce může dát jen jen tisícovku a dva body za to, že „jakoby“ nebyl připoután?). Lidé přestanou hlásit nehody z obavy z postihu (policisté tak budou mít další argument o svém úspěchu, i když ke skutečnému poklesu nehod dojít nemusí – kromě smrtelných nehod se zdá, že k omezení hlášení nehod už skutečně dochází). Může se také stát, že se člověk např. při jízdě na kole zraní, podcení vážnost svého zranění a raději z obavy z postihu nepůjde k lékaři a později bude mít zdravotní problémy vážnější, než kdyby lékaře vyhledal.
Další zarážející věcí je to, že někteří dotázaní politici, policisté i právníci opatrně přitakávají, že je zákon asi „příliš přísný“. Zřejmě by uvítali pokutu menší. Nikdo ovšem nepřemýšlí veřejně nad tím, PROČ by měl člověk platit pokutu za to, že ublíží sám sobě. Tak daleko došel státní paternalismus. Stát nás bude chránit, i když se nám to nebude líbit. A myslí to upřímně!
