Komentátoři Liberálního institutu v minulosti již několikrát poukazovali na nesmyslnost vládní politiky na podporu biopaliv (viz zde a zde). Kritických výhrad bylo mnoho, přičemž jsme zmiňovali i pochybnosti o tom, do jaké míry lze biopaliva považovat za skutečně „zelené“ řešení. Pěstování plodin, z nichž se biopaliva vyrábějí, je totiž vysoce náročné na zemědělskou půdu, takže environmentálním rizikem může být kupř. deforestace a ztráta biodiverzity v souvislosti se změnami ve využívání půdy. Nedávno zazněly tyto obavy i na stránkách prestižního vědeckého časopisu Science. Tento časopis publikoval dopis Williama Laurance (plné znění je dostupné zde), působícího na Smithsonian Tropical Research Institute v Panamě, v němž ukazuje, že americké masivní dotace na produkci bioetanolu z kukuřice přispívají k likvidaci amazónských deštných pralesů.
V poslední době se zvýšilo tempo vypalování pralesů v Brazílii, přičemž William Laurance tuto akceleraci přičítá právě americkým dotacím výroby bioetanolu z kukuřice. Američtí daňoví poplatníci v současnosti dotují produkci kukuřice určenou na výrobu etanolu částkou 11 miliard dolarů ročně. USA jsou největším světovým producentem sóji, ovšem mnozí američtí farmáři pod vlivem dotací, jejichž cílem je podpořit produkci bioetanolu z kukuřice, změnili způsob využívání své půdy a přešli z pěstování sóji k pěstování kukuřice. Výsledkem je, že od roku 2006 vzrostla americká produkce kukuřice o 19%, zatímco tamější produkce sóji naopak poklesla o 15%. Přechod k pěstování kukuřice následně vedl k výraznému zvýšení cen sóji (v posledních 14 měsících se cena sóji takřka zdvojnásobila). Brazílie je po USA druhým největším pěstitelem sóji. Růst cen sóji pobízí brazilské farmáře, aby ještě ve větší míře než doposud vypalovali brazilské deštné pralesy a rozšiřovali tak na úkor pralesů zemědělskou půdu využitelnou pro pěstování sóji. Destrukce deštného pralesu je přitom nejsilnější právě v těch brazilských regionech, jež se specializují na pěstování sóji.
Jak uvádí William Laurance, jestliže státní podpora výroby biopaliv přispívá k odlesňování tropických pralesů (kterýžto fenomén patří mezi hlavní zdroje emisí skleníkových plynů), pak je jejich celkový environmentální dopad více než problematický, a to i v porovnání s fosilními palivy. Potvrzuje se zároveň, že státní politika preferující určitý způsob produkce energie na úkor jiných způsobů zpravidla přináší více škody než užitku. V případě etanolu vyráběného z kukuřice je jasné jediné: zcela jistě tato státní politika zvyšuje příjmy politicky mocné organizované zájmové skupiny amerických zemědělců.
