„Otevření největšího nákupníhocentra je znakempokračujícího růstu Dubaje“, hlásá titulek jistého realitního webu. Ne, žeby informace o růstu kapacit (a tedy následného poklesu výnosů a cen) byla tímnejlepším argumentem pro nákup, ale budiž. Další argumenty nejsou omnoho lepší. Tak třeba ten, že ceny nemovitostí v Dubaji jsou jen naúrovni xy procent cen v Londýně. Je sice pravda, že lidé původem ze Zálivumají o Londýn zájem a naopak, že do Dubaje směřovali kvalifikovaní lidéz Británie (a odjinud). Arbitráž mezi Dubají a Londýnem má však přirostoucích cenách dopravního spojení a rostoucí nabídce nemovitostí své limity.Do budoucna tak bude souvislost mezi vývojem cen nemovitostí v Dubaji a v Londýně, který cyklickyrostl mj. jakožto světové finanční centrum, možná existovat, ale není zřejmé,zda potěší ty, kteří sázeli na růst cen.
Oponenti by mohli oprávněně namítnout, že investičníaktivita v Zálivu není typickourealitní bublinou [pdf], jinými slovy, že ji nezpůsobila jenpolitika nízkých úrokových sazeb, kterou země v regionu snadno „nasály“prostřednictvím fixních kurzů svých měn k americkému dolaru. Je pravda, žespecifickými faktory zůstává silná preference obyvatel regionuk investicím ve své domácí kulturní oblasti a že dalším, ne zcela obvyklýmprvkem, je odhodlání a ochota místních vlád „investovat“ nemalé prostředky dojakéhosi rozvoje tamějších ekonomik.
V této situaci by ropné příjmy mohly stimulovat dalšíinvestice a především i další poptávku po nemovitostech. I kdyby však reálnéceny ropy jako zdroje bohatství investorů a spotřebitelů realit rostly (cožnení pravděpodobné), narazí sektor realit dříve nebo později na převisnabídky. I kdyby se totiž ropa prodávala reálně třeba za 1000 dolarů za barel, budou sice místní lidébohatší, ale to nutně nezvýší jejich zájem o postavené byty, zejména ty vrelativně nižších kvalitativních kategoriích. Ani v nejlepším možnémscénáři, nevypadátedy vývoj do budoucna zrovna růžově. Poklesvýnosů z nemovitostí se projevuje viditelně například v sektoru ubytování, kde využitíkapacit kleslo na rekordníminima.
Rozvojové programy nepřinesly úspěchy v Africe,nejbližší roky možná opětovně ukáží, že se snahám plánovat růst nedaří i jinde.Polovina dokončovaných nemovitostí je v Dubai zcela nebo částečněvlastněná vládou. Inu, dobrá investice.
