V poslední době se stále častěji setkávám s dotazy na rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím. Většina tázajících, stejně jako většina společnosti, nemá o existujících rozdílech ponětí, a to přestože jsou poměrně zásadní. Rozhodl jsem se na ně tedy touto cestou poukázat.
Prvotní rozdíl je znát při uzavírání sňatku. Zatímco u manželství zákon definuje, že sňatečný obřad je veřejný a slavnostní, u registrovaného partnerství tomu tak není. Ačkoliv tento rozdíl může běžnému občanu připadat banální, tak stát dává jasně najevo, který svazek je státu přednější. Rozdíl je také v přítomnosti svědků, kteří jsou třeba jen při uzavření manželství.
Liší se také osoby, před kterými se sňatek uzavírá. Manželství se uzavírá před orgánem veřejné moci za přítomnosti matrikáře, u registrovaného partnerství je přítomen pouze matrikář, zároveň při vzniku registrovaného partnerství není možné přijmout příjmení po partnerovi. Pokud partneři v nově vzniklém svazku chtějí mít společné příjmení, nebo jej převzít, musejí navštívit matriční úřad a změnit příjmení nezávisle na již existujícím svazku, jedná se tedy o další zbytečně hozený klacek pod nohy stejnopohlavním párům. Zároveň zákon neumožňuje, aby homosexuální páry oddávala církev, byť v české republice církev zatím tento typ svazku nepovoluje. Tyto a mnohé další rozdíly, které vzdáleně vypadají jako malichernosti vytvářejí pocit méněcennosti pro osoby chtějící žít v takovém svazku.
Existuje však spousta zásadních rozdílů. Uzavřením registrovaného partnerství nevzniká společné jmění. Věci nabyté po uzavření manželství jsou buď v individuálním vlastnictví jednoho z partnerů, nebo podílovém spoluvlastnictví. Automaticky nevzniká ani společný nájem bytu, partneři musí uzavřít dohodu s pronajímatelem. Ovšem partner má právo užívat byt partnera i přes jeho nesouhlas. Pokud dojde k úmrtí jednoho z partnerů, dojde k přechodu nájmu na pozůstalého partnera. Registrované páry také nemají nárok na vdovský důchod po smrti partnera. Pokud připustíme, že důvodem je nemožnost zplodit dítě, proč jej tedy dostávají ovdovělí z bezdětných párů?
Kámen úrazu: adopce
Nejvíce diskutovaným rozdílem mezi oběma svazky je adopce dětí. Do roku 2016 osoby po uzavření registrovaného partnerství nemohly individuálně adoptovat dítě. Ústavní soud 28. června 2016 zrušil § 13 odst. 2 Zákon č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, který zní „Trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte.“ Označil tento § za diskriminační. Od toho okamžiku tedy je umožněna individuální adopce osobám, které jsou v registrovaném partnerství. Ústavní soud také zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zapovídal možnost mít rodičovská práva jednomu z partnerů k dítěti odnošeného náhradní matkou mimo území ČR. Matrika poté dítěti zapsala do rodného listu jako biologické rodiče dva otce.
V současné době je tlačen největší nápor LGBT organizací na právo adoptovat dítě partnera. Zákon o registrovaném partnerství totiž ukládá závazky vůči dítěti partnera, avšak partner nedostává žádná práva. Zákon přímo říká „Pokud jeden z partnerů pečuje o dítě a oba partneři žijí ve společné domácnosti, podílí se na výchově dítěte i druhý partner; povinnosti týkající se ochrany vývoje a výchovy dítěte se vztahují i na tohoto partnera.“ Problém nastává při úmrtí partnera. Např. pokud jeden z partnerů pečuje o své dítě, které nemá dalšího rodiče a sám zemře, nehledě na fakt, že dítě je zvyklé na druhého z partnerů a že jej mohl po dlouhá léta vychovávat, nemá k dítěti žádný právní nárok. Dítě tedy bude předáno do ústavní péče.
Veřejnost na straně přisvojení
Současné rozložení zákonodárců je pro oblast LGBT pozitivní. Osmdesát dva poslanců a poslankyň veřejně deklarovalo souhlas se zrovnoprávněním manželství a registrovaného partnerství a zároveň také podporu adopce pro homosexuální páry. Pozitivně vnímám i hlasy veřejnosti, které podle průzkumů veřejného mínění většinově souhlasí.[1]
Pokud už si stát osobuje posvěcovat soukromé vztahy mezi dospělými lidmi, pak by podle mého názoru neměl diskriminovat žádnou skupinu obyvatel na základě sexuální orientace a zároveň by neměl upírat takové skupině práva. Domnívám se, že zrovnoprávnění manželství pro homosexuální i heterosexuální páry na stejnou úroveň nemůže žádným způsobem nikoho negativně ovlivnit.
Poukázal jsem na rozdíly mezi oběma svazky a je zjevné, že si nejsou rovny. Kromě právního hlediska, kdy registrovaným párům stát dává méně práv, se jedná také o hledisko sociální. Zrovnoprávněním svazků by stát vyslal jasný signál, že mu záleží na všech občanech bez rozdílu, zároveň by takový stav pomohl mnoha mladým lidem, kteří se svojí sexuální orientací vyrovnávají. Doufám, že současná Poslanecká sněmovna dostojí svému slovu a pokusí se zbavit předsudků a odbourat dané rozdíly, ať už symbolické, nebo praktické.
[1] Centrum pro výzkum veřejného mínění (https://cvvm.soc.cas.cz/cz/tiskove-zpravy/ostatni/vztahy-a-zivotni-postoje/4357-postoje-verejnosti-k-pravum-homosexualu-kveten-2017)
