„Lesy mám ráda, letní rekreaci si neumím bez houbaření nebo procházek v přírodě představit. Samozřejmě bych i ráda přispěla ke zlepšení jejich situace, ale nevím jak,“ říká Karolína Vyroubalová z Kutné Hory. Podobných hlasů se ozývá stále více. Špatné zprávy vědců o mizerném stavu českých lesů vyburcovaly českou veřejnost. Lidé se zajímají, jak by mohli těžce zkoušeným porostům pomoci. Podle ochránců přírody mohou lidé stav lesů výrazně ovlivnit, pokud budou v obchodech pozorně sledovat, co nakupují. Dřevěné výrobky z lesů, které byly obhospodařovány šetrným způsobem, nesou po celém světě značku certifikátu FSC.“ (Jak zachránit lesy? Sledujte, co kupujete!)
Je zajisté dobré se dozvědět, co si myslí paní Vyroubalová. Avšak ještě lepší je vědět, že stav lesů není mizerný, a naopak se zlepšuje – dřevní hmoty v lesích každoročně přibývá a rozloha lesů trvale roste. Dále je také důležité připomenout, že certifikát FSC není jediným standardem certifikace, a kromě toho, že certifikace je jen jedním ze způsobů, jak lze lesům pomoci. Vlastnictví a vidina zisku efektivně chrání ohrožené druhy v Austrálii, nosorožce na jihu Afriky a biotopy v Nikaragui a Kostarice. Hlasy pro využití nenarušovaného vlastnictví a soukromého podnikání ve prospěch přírody stále znějí bohužel méně často ve Střední Evropě než v banánových republikách Střední Ameriky.
Certifikace obecně může být účinným prostředkem komunikace mezi spotřebiteli a producenty – to platí i pro lesní hospodaření. Logo certifikátu uvedené na výrobku je nástrojem ke snadnému určení, zda je les určitého vlastníka obhospodařován k přírodě šetrnými postupy, resp. zda jsou splněny požadavky daného systému certifikace. Konkurenčních značek certifikátů existuje po celém světě velké množství. Standard FSC (Forest Stewardship Council) vznikl původně pro potřeby ochrany deštných pralesů. FSC tak působí v evropském kontextu poněkud exoticky – v České republice jej získalo jen asi jedno procento lesů. Vlastníci lesů se v České republice přiklánějí ke standardu PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification Schemes), který s sebou prý nese nižší náklady než konkurenční FSC.
Soukromá certifikace je výhodná pro každého. Vlastníci lesů se snaží hledat různá řešení, jak reagovat na přání zákazníků dozvědět se více o případné ekologické šetrnosti produkce dřeva. Spotřebitelé se mohou rozhodnout, zda upřednostní certifikovaný výrobek, nebo ne. Výrobci získávají další možnost, jak se odlišit od konkurence. Existuje tlak na náklady a efektivitu – v konkurenčním prostředí nemá žádný certifikační standard natrvalo jistou pozici na trhu. To se však ve světě státních zásahů může vždy snadno změnit.
„Chceš peníze z evropských fondů na svůj les? Pak jedině s certifikátem pralesa. Taková je logika Ministerstva životního prostředí.“ Tím, že „Ministerstvo životního prostředí prosadilo do podmínek čerpání dotací ze Sjednoceného evropského fondu pro rozvoj venkova klauzuli, podle níž musí mít příjemce certifikát FSC (Forest Stewardship Council),“ uměle preferuje jedno řešení certifikace na úkor všech ostatních. Přitom dokonce i Evropská unie považuje podle svého usnesení z ledna tohoto roku (Evropský parlament č.j. A6-0015/2006) systémy PEFC a FSC za rovnocenné a nabádá k jejich vzájemnému uznávání. Ekonomické důsledky omezování konkurence jsou neúprosné. Zbytečný růst nákladů regulací ustanoveného monopolu a klesající motivace na hledání inovací jsou jen prvními a nejvíce viditelnými z nich.
Dávejme si proto pozor na to, jak se ze soukromých pravidel lesní certifikace stává rafinovaná regulace. Chce se znovu říci: „sledujte, co kupujete“. Tak lehké to však v případě regulace není. Sice se můžete rozhodnout, zda si koupíte produkt s určitou certifikací nebo necertifikovaný výrobek, i tak vaše spotřebitelské rozhodnutí ovlivní jen část z celkových příjmů výrobce. O vítězích a poražených totiž nerozhodují vaše preference, ale klíčové slovo mají prostřednictvím dotačních programů politici a úředníci.
