Na antimonopolní úřad vypadl ze skříně elektrický kostlivec
Boj o SuperČEZ se opět otevírá. Bývalý generální ředitel Jaroslav Míl jej vymyslel, Zemanova vláda započala, Špidlova vláda dokončila, ale antimonopolní úřad do značné míry omezil. Jenže energetici našli cestu, jak alespoň některé vynucené změny v původním projektu zvrátit. Pomohl jim v tom český vstup do Evropské unie a také nedůslednost antimonopolních úředníků. Ti teď budou muset rozhodovat znova.
Prodat a hned koupit
Loni v březnu povolil Úřad na ochranu hospodářské soutěže společnosti ČEZ, aby převzala distribuční firmy, a mohl vzniknout tzv. SuperČEZ, tedy spojení výroby elektřiny s distribucí a jejím prodejem konečným spotřebitelům. Antimonopolní úřad souhlasil pouze za předpokladu, že budou splněny tři podmínky: ČEZ prodá svůj podíl v přenosové soustavě, dále své menšinové podíly ve třech distribučních společnostech (Pražské, Jihočeské a Jihomoravské) a jeden ze získaných většinových podílů. Celkem rychle splnil ČEZ podmínku prodeje podílů v Jihočeské a Jihomoravské energetice, když si v průběhu loňského léta vyměnil akcie s druhou nejvýznamnější společností na českém energetickém trhu – německou společností E.ON. Pokud jde o poslední minoritní podíl v Pražské energetice, ČEZ v květnu letošního roku vyhlásil soutěž na jeho prodej. O podílu v přenosové soustavě zatím ČEZ oficiálně s nikým nejednal. Lze ale očekávat, že v nejhorším případě dojde k zpětnému převodu na stát. Nejzajímavější je ovšem situace v Severočeské energetice (SČE), kterou vedení ČEZ hned po nabytí akcií v dubnu loňského roku vybralo jako tu, jíž se podle nařízení antimonopolního úřadu hodlá zbavit. Od počátku však bylo jasné, že právě nařízený prodej jednoho majoritního podílu bolí ČEZ ze všech stanovených podmínek nejvíce, a že tedy udělá vše, aby mu zabránil. Severočeskou energetiku proto ani nevyňal ze svého Projektu REAS, v jehož rámci získané společnosti postupně integruje do jednoho celku. Lidé z vedení ČEZ ostatně zcela veřejně přiznávali, že jejich hlavním cílem je „severní Čechy“ udržet a podmínky antimonopolního úřadu splnit pouze v situaci, kdy všechny ostatní možnosti selžou. Na počátku letošního roku vymyslelo vedení ČEZ a jeho právníci čtyři možnosti, jak se prodeji SČE vyhnout. První z nich byla dohoda s případným kupujícím. ČEZ by mu podíl v SČE prodal a po čase jej koupil zpět. Tím by donutil Úřad pro hospodářskou soutěž k novému řízení a pokusil se jej znova přesvědčit, že držením Severočeské energetiky pravidla hospodářské soutěže neporušuje. Druhá možnost je modifikací té první, neboť by se jednalo o okamžitou zpětnou koupi prodaného podílu. Nicméně při předběžné konzultaci s předsedou antimonopolního úřadu Josefem Bednářem ČEZ od těchto variant ustoupil. Navíc i další dvě možnosti se zdály značně komplikované: ČEZ chtěl požádat Bednářův úřad o nové projednání případu s odůvodněním, že podmínka povinného prodeje SČE je vlastně zamítnutím převzetí této společnosti, a je tedy možné žádat znovu o nový souhlas. Jako poslední možnost pak šéfové ČEZ viděli žádost k antimonopolnímu úřadu o změnu podmínky stanovující prodej jednoho majoritního podílu – tedy SČE, což sice zákon výslovně neumožňuje, ale podle poněkud problematického názoru právníků ČEZ ani nezakazuje.
Podstatná změna okolností
Teď ale přispěchala vedení ČEZ na pomoc vyšší moc, i když o roli lobbistů by se asi dalo spekulovat. V důsledku vstupu do Evropské unie totiž schvaloval parlament i novelu zákona na ochranu hospodářské soutěže, v němž se na návrh senátora Milana Balabána objevilo důležité ustanovení: antimonopolní úřad podle něj může až do letošního října změnit podmínky svých předchozích rozhodnutí týkajících se slučování a přebírání společností. Podmínkou je samotný zájem dotčeného podniku (ten v případě ČEZ jak známo je), ale také podstatná změna okolností vyvolaná právě vstupem do Evropské unie. ČEZ tedy okamžitě opustil svoje předchozí varianty a bude žádat o změnu podmínek právě na základě tohoto přechodného ustanovení. Otázkou však zůstává, jak se k takové žádosti postaví antimonopolní úřad. V energetice totiž k žádné „podstatné změně okolností“ v důsledku vstupu do EU nedošlo, přesněji řečeno, nezměnilo se vůbec nic. Žádná nová norma, žádný posun v otevření trhu, žádné nové regulace či jejich zrušení, žádná nová firma na trhu. Ostatně to, že se „vstupem do EU pro energetiku nic nemění“ a že „ČEZ od propojení evropských sítí v roce 1995 v Evropě dávno je“, jeho šéfové v médiích či odborných publikacích sami rádi a často zdůrazňovali. Nicméně předseda Bednář bude muset problém řešit a může si za to sám. Prodej jednoho majoritního podílu – tedy Severočeské energetiky – měl být totiž podle původního rozhodnutí Úřadu vyřízený do jednoho roku. Vedení ČEZ ale proti původnímu rozhodnutí odvolalo (přesněji řečeno: podalo rozklad) a požadovalo mimo jiné prodloužení lhůty na splnění uložených podmínek. Bednář v tomto bodě vyhověl a prodloužil lhůtu až za hranici našeho vstupu do EU, tedy přesně tak, jak si energetici přáli. Šance ČEZ na udržení severočeské rozvodné sítě jsou tedy zase vyšší.
