Sedíte doma v křesle a pro zpříjemnění pátečního večerasi pustíte nedávno zakoupené CD. Po chvíli vás vyruší klepání na dveře.Otevřete, do vašeho obývacího pokoje napochoduje neznámá osoba s aktovkouv ruce a po krátkém přehlédnutí místnosti zamíří k vaší hi-fi věži,po kabelech vystopuje sadu reproduktorů, které si polohlasně spočítá, zapíšekonečný součet a vítězoslavně pronese: „Pět reproduktorů – Asociaci nezvanýchhostů (ANH) jste dlužen 4500 Kč.“ Než stačíte pronést slovo, z aktovkyvytáhne představitel ANH potištěný papír a předloží vám jej k podpisus tím, že až jej podepíšete a zaplatíte vyřčenou částku, dovolí vám nadáleposlouchat hudbu z vaší hi-fi věže.
V takovou chvíli by bylo přirozenou reakcí vzítpříchozího představitele ANH za límec, vyhodit jej přes práh bytu as patřičnou razancí a úsměvem na rtech za ním zabouchnout dveře. Málokdosi totiž dovolí zpochybnit, že doma (tedy na soukromém majetku) má vlastníkneomezené právo činit co se mu zlíbí, a že kdokoli by vlastníkovi chtělurčovat, jak se svým majetkem nakládat, porušil by jeho právo na soukromévlastnictví. To, že takový příchozí je přinejmenším drzý, spíše však obyčejnýzločinec, je docela běžný názor.
Vše se mění v okamžiku, kdy soukromý majetek nemápodobu dvou místností o výměře dejme tomu 40m2 (a jedné kuchyně), ale podobupěti místností o výměře 300 m2 (a jedné kuchyně). Místo malé jmenovky na dveřeumístíte velkou jmenovku, která navíc svítí, a napíšete na ni „Restaurace“.Přijde k vám představitel nikoli Asociace nezvaných hostů, ale Ochrannéhosvazu autorského (OSA) a bude se chovat stejně, jako v prvním případě vevašem bytě: Zaplať a necháme tě napokoji!
Ochranný svaz autorský je podle autorského zákona tzv.kolektivním správcem práv. Státem bylo této organizaci uděleno privilegium přisprávě „práv“ autorů. Mezi tato práva patří například právo na odměnu za užitíuměleckého výkonu na zvukovém záznamu či užití zvukového záznamu.
Existuje velké množství lidí, kteří by se vás zastaliv prvním případě, když jste nezvaného hosta vyhazovali z bytu.Někteří z těchto lidí ale v druhém případě zapochybují a dost možnáoznačí za zločince vás. Proč? No přece protože porušujete autorský zákon…
To, co bylo poslechem hudby v bytě (vašem soukromémmajetku), se podle Sazebníku R Ochranného svazu autorského v restauraci(taktéž vašem soukromém majetku) stává poslechem hudby ve „veřejně přístupnýchprostorách“. Kromě restaurace jsou takovými veřejně přístupnými prostoraminapříklad hotelové pokoje, výstavnísíně, fitness centra apod.
Pokud ale umožním jiným lidem vstup do mé restaurace,znamená to, že je automaticky veřejně přístupná? Má-li být totiž kritérium„veřejné přístupnosti“ nearbitrární, musí pak znamenat, že vstoupí-li jedenjediný člověk (mimo mě jakožto vlastníka) do mé restaurace, stává se můjmajetek „veřejně přístupnými prostorami“. Pak ale takovými prostorami může býttřeba byt či dům, kde se sejde dvacet přátel při oslavě narozenin a společně sipouští hudbu.
Může-li přijít inspektor OSA do mé restaurace a chtít po měpeníze za to, že pouštím hudbu, co mi zaručí, že jednou na mé narozeninynepřijde ke mně domů, nezačne počítat reproduktory a nakonec po mě nebude chtítpeníze? Bude to pak nazváno eufemisticky „odměna za užití uměleckého výkonu nazvukovém záznamu“, nebo upřímněji, ale o to pravdivěji, „výpalné“?
Pro další informace o práci OSA viz. http://www.osa.cz/
