Chci Brexit, ale nejsem z něho nadšený

Jestli se 23. června Velká Británie rozhodne opustit Evropskou unii, šampaňské otvírat nebudu – sám o sobě totiž Brexit nevyřeší ani jeden z jejích ekonomických nebo sociálních problémů. Pokud by se povedl, sice by otevřel řadu legislativních příležitostí, ale rozhodně není jisté a vlastně ani moc pravděpodobné, že by je případná nová britská vláda dokázala využít. Mnohem spíš by zachovala nebo dokonce přímo okopírovala všechno, co nás na EU tak štve.
Ne, že by to bylo horší než status quo. Pro vyvracení argumentů protistrany jde už teď naprogramovat robota, který bude automaticky odpovídat: „Ale co Švýcarsko?“ Oponenti Brexitu mají taky nešťastný zvyk zaměňovat Evropskou unii za Evropské sdružení volného obchodu (EFTA), Evropský hospodářský prostor (EHP) anebo EU berou rovnou jako „Evropu“. Často tak Unii přiznávají zásluhy, jež jí vůbec nepatří a které jsou výsledkem ekonomické integrace a mezinárodní spolupráce. A k tomu politické sbližování potřeba není. Do Švýcarska, které má méně obyvatel než aglomerace Londýna, míří pět procent exportu EU, což z něj činí jejího čtvrtého největšího obchodního partnera. Švýcaři si tak užívají výhody evropského trhu, ale nemusí automaticky přijímat všechny unijní regulace a mohou sami uzavírat obchodní dohody – jako to třeba udělali v roce 2014 s Čínou.
Bremaineři (od slova remain = zůstat, pozn. překl.) tvrdí, že omezit členství Británie jen na EFTA by nebylo tak snadné. Podle nich by po Brexitu Evropská unie chtěla Británii potrestat, takže by jí atraktivní dohodu ani nenabídla. To se samozřejmě může stát, ale pochybuji, že by Spojené království zůstalo osamocené – obchodní válka by byla nevýhodná pro obě strany. Vezměte si třeba vztahy mezi Anglií a Německem. Německo do Velké Británie vyváží sedm procent svého celkového exportu a drtivou většinu z něho tvoří odvětví, která mají politický vliv a jsou mezi německými občany populární – auta, přístroje pro těžký průmysl, farmaceutika, medicínská technika, high-endová elektronika nebo letadla. Politici možná mají odvahu poškodit v honbě za politickými body ekonomiku svých států, ale zástupce průmyslu a odbory mnohem víc než gesta zajímají pracovní místa a zisk – v případných vyjednáváních by byli pro Británii přirozeným partnerem.
Rizika Brexitu se hodně zveličují, ale bohužel i výhody jsou značně hypotetické. Jeho podporovatelé tvrdí, že společná unijní zemědělská politika (CAP) vede ke zdražování potravin – a mají pravdu: cenová hladina jídla je v EU pět procent nad úrovní světového trhu. Pokud bychom z Unie vystoupili, mohli bychom samozřejmě různá opatření CAP, jako jsou cla, kvóty a garance minimální ceny, zrušit a sledovat, jak okurky zlevňují. Jenže by to taky nevyhnutelně znamenalo snížení příjmů farem a ne nepodstatné množství zemědělců by zkrachovalo. Zemědělská lobby by se mohla zbláznit a alespoň krátkodobě by šlo o extrémně nepopulární krok. Udělala by to britská vláda i přesto? Možná, ale dost pravděpodobně spíš ne.
Něco málo by se asi ušetřilo, ale jen díky tomu, že by britští daňoví poplatníci nemuseli dotovat farmáře v zemích s větším nebo méně produktivním zemědělstvím. Každá troška se samozřejmě počítá, ale abychom pořádně vydělali, musela by se Británie vydat na cestu opravdového tržního hospodářství.
Jenže nějaké velké nadšení pro svobodný obchod nevidím. Důkazem toho je kontroverze okolo importu čínské oceli a podepsání TTIP. Jasně, možná by pobrexitová vláda volnotržní reformy stejně prosadila, ale kdo by na to při jejich popularitě sázel?
Evropské unii je často vyčítána drahá regulace evropských podniků, pracovních a finančních trhů, dopravní i environmentální politiky. A právem. Jenže si zkuste představit, že by se vláda rozhodla regulace v těchto odvětvích omezit. Okamžitě by byla nařčena z „omezování práv zaměstnanců“, „prosazování nespoutaného kapitalismu“ a „ničení životního prostředí“. A to je opět něco, oč žádný politik nestojí.
Brexit by tak sice vytvořil prostor pro rozumné a účelné reformy, jenže ty by v dnešním antikapitalistickém společenském klimatu těžko prošly. O protržní kroky prostě není zájem.
Vystoupení Británie z EU by nám sice neuškodilo, ale ani nijak zvlášť nepomohlo. Protože menší politická integrace je dobrá, stejně se za Brexit postavím. Ale budu z toho široko daleko nejméně nadšený.