Vláda socialistů se často chlubí vysokou úrovní ekonomiky ČR. Při posuzování životní úrovně je však potřeba vzít v úvahu několik dalších souvislostí. Část růstu ekonomiky měřená hrubým domácím produktem (HDP) je způsobena tím, že občané a vláda žijí stále více na dluh. To znamená, že si půjčují a utrácí více než spoří. Stát pořád utrácí podstatně více, než kolik vybere na daních od svých občanů. Mnozí občané již pocítili na vlastní kůži, že se zadlužili podstatně více, než pak byli schopni splácet. O část svého majetku získaného pomocí spotřebitelských či hypotečních úvěrů přicházejí. Vláda, ale i občané si musí uvědomit, že i když si půjčuje peníze stát, že je bude muset „někdy“ zaplatit. Socialisté takto na dluh hospodaří nepřetržitě od svého nástupu k moci. Jenom nevím, jestli se jejich voliči zamýšlí nad tím, že to budou i oni, kteří budou muset tyto dluhy splácet. Budou ho platit ještě i jejich děti a vnoučata.
Je s podivem, že si málokdo všimne, že tzv. „úspěch“ růstu HDP je povětšinou na úkor budoucnosti. Vezmeme-li přírůstek nominálního HDP a odečteme od něho roční přírůstek úvěrů domácnostem (domácnosti tyto úvěry „spotřebovávají“, což nám zvyšuje HDP), přičteme-li přírůstek vkladů u domácností a odečteme deficit státního rozpočtu (vláda utrácí víc, než vybere na daních) tak zjistíme, že „opravdový přírůstek nominálního HDP“ není již řadu let nijak vysoký. V úvahu bychom mohli vzít i úspory firem a dalších institucích, ale i tak se ukáže, že HDP neroste tak dynamicky jak se nám předestírá ( a to ještě neberu v úvahu inflaci).
Kapitolou samou o sobě je tzv. sociálnost rozpočtu, které připravují socialistické vlády. Pravidelně tak již několik let rostou celkové výdaje SR podstatně rychleji, než tzv. sociální mandatorní výdaje. Rostou dokonce několikanásobně rychleji, než je roční růst inflace.
Za hlubokou analýzu by stál i rozbor pohybu regulovaných cen. Regulace se provádí na různé úrovni státní mocí. Energetický regulační úřad (ERU) reguluje například cenu plynu či cenu elektřiny pro domácnosti. Mnozí přitom ví, že společnosti, které poskytují tyto služby mají až monopolní postavení a velmi vysoké zisky. Nic proti těmto ziskům nemám, ale ptám se? Nejsou tyto zisky zabezpečeny také velmi dynamickým růstem cen energií pro domácnosti, které reguluje ERU? Neplatíme tedy příliš mnoho? Nemohla by být jejich cena o něco nižší?
V letošním roce se dočkáme i dalšího zvýšení cen vodného, stočného i tepla. Nejvíce to postihne samozřejmě sociálně slabší skupiny, zvláště pak důchodce a mladé rodiny s dětmi, protože to jsou služby, které jsou nezbytné pro zabezpečení chodu jejich domácnosti. Je otázkou, zda-li těmto domácnostem budou některé sociální dávky kompenzovat jejich vyšší náklady.
Tak třeba přídavky na děti se u některých věkových skupin zvýší o 8-13 Kč měsíčně. Za to rodiče mohou svým dětem koupit za měsíc o dva jogurty více nebo dvoje lentilky v malém balení. Příspěvek na bydlení pro jednu osobu se zvýší o 10-30 Kč měsíčně. To postačí možná tak na jeden kýbl uhlí. Podstatně lépe jsou na tom státní zaměstnanci. Musíme si ale uvědomit, že je jich třičtvrtě milionu a že je to poměrně silná skupina voličů. A ti už umí počítat na rozdíl třeba od některých důchodců. Státním zaměstnancům se přidá průměrně o 5% tj. o 770 Kč, ale jsou mezi nimi velké rozdíly. Někdo dostane třeba jenom 520 Kč měsíčně jiní až 2 900 Kč měsíčně. Je v tom ovšem finta. Růst se týká tarifní mzdy a ty v mnohdy zvyšují na úkor osobního ohodnocení či odměn nebo dalších složek platu.
Důchodci dostanou přidáno v průměru kolem 380-390Kč, což je tak na 33 malých piv. Mohou si tak každý den dát jedno malé pivo navíc a dokonce 2x měsíčně, třeba nějakou sobotu či neděli si místo jednoho navíc mohou dát dvě navíc. Ale určitě jim to nebude kompenzovat zvýšené náklady spojené s bydlením. Možná by konečně voliči měli přemýšlet o tom, kam vede tuto zemi socialistická vláda.
