Čas od času medii proběhnou zprávy o počtu narozených dětí podbarvenédramatickými slovy „strmý pád porodnosti, demografická katastrofa, budenás jen pět milionů, méně dětí se rodí jedině v Arménii“ amoralizováním „touha po přepychu zastiňuje touhu mít dítě“. Následujívýlevy státně konformních intelektuálů, bráním se napsat vědců, kteřínacházejí příčiny nízké porodnosti v tom, že „rodině stát nepřeje“.Hned se připojují politici, kteří virtuální problém rozvinou úvahami, kčemu množení lidí slouží a vše korunují demagogickými sliby, co v zájmuvyšší porodnosti „udělají“ a kolika jiným lidem na to seberou peníze.Vedle boje proti nezaměstnanosti, drogám, terorismu nebo o zrno se takotevírá nová fronta, boj za populační růst. Boj, boj, boj. Dostali jsmese do zajetí tábora komančů, pro vysvětlení neznalým pojmům před rokem1989 mám na mysli komunistů, kde pro samé vyhlašování boje přestává býtmísto pro život.
Celá pronatalitní politika stojí na předpokladu, že chceme mít vícedětí, ale existující omezení příjmů nám nedovoluje toto přánírealizovat. Lidé se ale rozhodují mít děti na základě svého hodnotovéhožebříčku a po zvážení toho, co budou muset kvůli nim obětovat. Po roce1989 se otevřely nové životní možnosti a tak přání mít dítě konkurujepřáním mít lepší dovolenou, auto, více času na přátele či na práci nebobudování kariéry. Sociálním inženýrům při pomyšlení na svobodu volbystříká pěna od úst, ale my sami se nejlépe rozhodujeme, co je pro násnejlepší.
Z výše uvedeného plyne, že porodnost lze pozvednout dvěma způsoby.Snížit přitažlivost alternativ vůči dítěti, tedy hlavně u žen omezitvyhlídky na zaměstnání, vzdělání, ztížit cestování, pomocí regulacínebo daněmi učinit nedostupnými věci zpříjemňující život a vše, copodporuje individualitu, jako automobily, komunikační prostředky atd.Jinak řečeno vrátit se do tvrdé totality. V komunistickém režimupředstavovala rodina jedinou možnost seberealizace a proto sociálnídávky mohly v té době slavit přechodný úspěch. Druhá varianta spočívá vúhradě nákladů spojených s pořízením dětí, a to půjčkami, porodným,výhodami žen v zaměstnávání (také náklad).….. Peníze ale nerozdávástát, nýbrž daňoví poplatníci, a aby se mohly někomu dát, musí se jinýmsebrat. Někteří lidé dokonce považují sociální příspěvky za směšněnízké a doprošování po úřadech za ponižující. Nějak nechápou, že každépředávání almužny musí být přiměřeně ponižující, protože takto jsoupřijímající motivováni, aby se začali o sebe starat. To jenom modernídoba přinesla místo sezení na kostelních schodech anonymní zasíláníalmužen na bankovní účty.
Plození dětí není žádná zásluha, kterou ostatní lidé musí dobrovolněocenit. Když potkáme známé s kočárkem, uděláme do boudičky budliky,budliky, pochválíme tvářičky, ale nevnucujeme jim hned pětistovku.Zvyklosti lidské společnosti velí respektovat dítě jako člověka, vpřípadě nebezpečí slabšího chránit. Jeho výchova i zaopatření všakspočívá na rodině. A zde se dostáváme k podstatě věci. Proč vůbecpodporovat porodnost? Politici tvrdí, že cizí děti jsou budoucímiplátci našich důchodů a dalších státních „služeb“. Jak děsivéposlouchat plány o parazitování na cizích dětech, o nutnosti množitnové otroky demokracie a sledovat přepočítávání jejich budoucíhoužitku. Jestli je problém ve financování státních „služeb“, jako žeano, tak ty služby zrušme, ale nezatahujme do problémů ještě nenarozenégenerace.
Debata o propopulační politice není důstojná, nepatří do slušnéspolečnosti a měla by být stejně tabu jako diskuse o tom, v jaké polozese nejraději milujeme. Podpora porodnosti doprovází totalitu, sama jetotalitní praktikou a vůbec nerozhoduje, kde všude ve světě sepraktikuje. Nacisté v souladu s doktrínou „krve a půdy“ (Blut undBoden) považovali ženy za reprodukční jednotky, které měly zajistitdostatek bojovníků pro získání životního prostoru. Komunisté zasepotřebovali vojáky pro pochod na Rýn. Politici degradují lidi na úroveňlidského dobytka, který chovají v zájmu svých, čím dál vícepřízemnějších cílů. Již nemáme být množeni na vojáky nebo pro udrženístátem nucené „solidarity“, ale obecně k získání dostatečného počtudaňových poplatníků, tedy aby politici měli na své platy, auta, přesunynádraží v Brně a jiné nesmyslné projekty. Lidé chovají králíky, aleosobně odmítám být předmětem něčího chovu.
