Již řadu let se spekuluje o tom, kdy Česká republika vstoupí do Evropské unie. V březnu loňského roku jsem na tomto místě psal o iluzích, mýtech a skutečnostech spojených s Evropskou unií. Poukazoval jsem na to, že jen velmi těžko budeme vstupovat do Evropské unie v časovém horizontu kolem roku 2003 tak, jak nám někteří naši i zahraniční politikové dříve slibovali. Rok se sešel s rokem a dá se říci, že nejsme plnohodnotnému a zdůrazňuji slovo plnohodnotnému členství v EU o nic blíže než tomu bylo loni.
EU stojí na čtyřech základních pilířích – svobodném a volném pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly. Právě o pilíř volného pohybu pracovní síly jde v současné době nejvíce. Podle některých vrcholných představitelů EU by po přijetí nových členských států do EU mělo nastat přechodné období v délce 5-7 let. V této době by byl administrativně pozastaven volný pohyb pracovní síly z nových členských států do stávajících členských zemí EU. V odborných kruzích bylo opatření o omezení pohybu pracovní síly očekávané.
Mnoho domácích politiků z členských zemí EU, kteří budou spolurozhodovat o rozšiřování, musí brát v potaz názory svých občanů, tedy voličů. Podle posledních průzkumů v rámci Eurobarometru dochází ke znatelnému posunu v názorech na rozšíření především u občanů zemí, které přímo sousedí s potencionálními budoucími členy. Nejvíce jsou proti rozšíření Rakušané, kde 55% občanů se staví v neprospěch rozšíření, ve Francii je to 50% občanů, ale i v Německu se zvyšuje počet lidí, kterým se rozšíření spíše nelíbí. Dosahuje už 43%, ve Velké Británii je to 36%. Je zřejmé, že tlak občanů bude sílit s tím, jak se bude blížit doba přijetí. Především obavy o stávající pracovní místa může vést politiky členských zemí EU k tomu, že budou požadovat delší časové přechodné období pro plnohodnotné přijetí České republiky do EU. Za této situace se znovu vynořuje otázka, zdali má ČR za každou cenu utíkat pod křídla EU. V současné době možná ještě většina občanů považuje vstup do EU za prestižní a prioritní cíl. Podobně smýšlí i současná vláda. Ovšem to, jak se bude nakládat s novými členskými zeměmi, dokládá situace při rozdělení křesel do Evropského parlamentu, kdy stejně velká Belgie má více křesel než třeba ČR nebo Maďarsko se srovnatelným počtem obyvatel. Zdá se, že to nebude jenom tento fakt, který může z budoucích „nováčků“ dělat druhořadé členy. Možná nastává příznivý čas, kdy se většímu sluchu dostanou názory, které členství v EU nepovažují za nezbytné pro další rozvoj české ekonomiky a českého státu.
V nedávném referendu se například občané Švýcarska přiklonili k názoru, že nebudou zbytečně spěchat a urychlovat svůj vstup do EU. Je možné, že i u nás se občané rozhodnou neurychlovat zbytečně vstup do EU. Možná by stálo za to říci razantněji, že o předčasný a neplnohodnotný vstup do EU nemáme zájem. Nemuseli bychom potom se zatajeným dechem sledovat výlety jednoho z komisařů, který na své týdenní rundě stihne v pondělí navštívit Prahu a sdělit, že Česká republika bude přijata jako jedna z prvních, že přijímání do EU bude pro nejlepší země (kam prý patříme), a že to bude postupné přijímání. Podle něj bychom do EU mohli být přijati někdy v roce 2003. Tentýž létající komisař přistane v úterý na varšavském letišti a prohlásí, že tou první zemí, která bude přijata, bude Polsko, ale zároveň že budou přijímány další země z první skupiny a že to bude někdy v roce 2004. Ve středu přiletí do Maďarska, kde řekne – vy jste úplně nejlepší, budete přijati v roce 2005, další země budou přijímány až po vás a nevím, jestli v první skupině bude Česká republika. Svůj pracovní týden zakončí ve čtvrtek na nějakém z předvolebních mítinků své socialistické strany, kde řekne – nebojte se, rozhodneme domácím referendem, zda budeme rozšiřovat EU o uchazeče z první skupiny. Z jeho výroků může vyplynout, že komisař pro rozšíření EU dá přednost zájmům svých domácích voličů a třeba ani rozšíření EU nebude chtít. Neplnohodnotné členství v EU raději odmítněme.
