Směšný výsledek sociálně-demokratických kandidátů ve volbách dokrajských zastupitelstev a do Senátu spolu s nízkou účastí voličůsignalizuje, že socialisté za dobu svého vládnutí zapomínají plnitvětšinu svých slibů, na základě kterých vyhrávali volby předešlé. Asinejvíce omýlaným slibem ve velkých ústech Miloše Zemana bylo efektivnístíhání ekonomické kriminality. Co se za dva roky u vesel socanůmpodařilo?
Když Zeman hřměl z předvolebních tribun jak římský bůh války, že vymetevšechny tuneláře, zbaví zemi všudypřítomné korupce a z prodejnýchpolitiků stáhne kůži, leckterý potenciální volič zaplesal nad touodvahou. Ale ouha! Zeman je se svou knutou u vlády a kde nic, tu nic.Tedy vlastně ne tak docela. Vládě se podařilo na čas podařilo posaditza katr svého bývalého stranického pokladníka, později též bohužel iministra financí, Iva Svobodu. Navíc vláda roztočila na plné obrátkyakci „čisté ruce“. Jediným, kdo ji nepřežil byl však její hlavníprotagonista, bývalý ministr, dnes velvyslanec v Rusku (to je skorosymbolické, jako by tam byl na stáži) Jaroslav Bašta. Špinavé ruce, zdáse, už v české kotlině nemá nikdo. Dokonce je nemá špinavé anipremiérův šéfporadce Šlouf, který je přímo prototypem neúspěšnéhopodnikatele (v civilizovaném světě se taky říká neschopného), za to jevšak veleúspěšným státním úředníkem a prsty má tedy alespoň dlouhé.
Takové výsledky by pocuchaly nervy i silnějším povahám než je milovníkalkoholických moků české provenience. Vláda se tedy poradila a zjevněse inspirovala ruskou stalinskou politikou. Pochopila, že pokud v jejímzájmu není stíhat pravé škůdce, má ještě jednu možnost – „škůdce“ sivytvořit a zároveň je represivním aparátem ničit. Vždyť možností jespousta. Ať již jsou to drobní živnostníci, kteří musí platit nesmyslněvysoké daně a každodenně se potýkat s kupou nehorázných vládníchnařízení, či ať se jedná o obchodníky, kteří své zboží prodávají natržištích, dovozce alkoholu, cigaret, atd.
Šikanování a kriminalizace takových malých rybek není pak obtížná.Stačí vymyslet předpis, kterým zakážete svobodnou směnu mezi dvěmasubjekty. Například si usmyslíte, že je nepatřičné, aby prodejce neumělčesky (to je ideální opatření, neboť je zároveň podepřeno špetkounacionalismu, který zabere vždy). Prohlásíte zároveň, že je to v zájmuspotřebitelů a máte vyhráno. Problém je však v tom, že to spotřebitelenezvýhodní ani omylem. Kdo kupuje zboží u prodejce, se kterým senedomluví, dělá to z vlastní vůle. Neznalost čestiny pak pouze tohotoprodejce znevýhodňuje oproti těm, kteří naší rodnou řečí vládnou stejnědobře jako poeta Zeman.Vláda tak pouze svou vlastní politikou vytváří uměle problémy, za kteréjsou následně kriminalizovány určité skupiny podnikatelů. Finančníúřady pak s gustem sobě vlastním stíhají malé živnostníky za jakýkolivdaňový nedoplatek. Kontroloři všech možných inspekcí běhají potržištích a vládní úředníci si dělají čárky do svých deníčků, vekterých si vedou záznamy o počtu lapených těžkých zločinců. Vládníeskadra je pak spokojena a její kápo si pak může na mítinku v kliduzahřímat, že se „nám všem“ daří účinně postihovat ekonomickoukriminalitu. Všechny ukazatele utěšeně narůstají.
Takové šaškování však státní aparát a konec konců i soudy odvádí (těžkoříct, zda-li záměrně či pouze omylem) od důležitější práce. Tou by mělobýt právě účinné rozkrytí závažné ekonomické kriminality. Snad nikdo vtomto státě nepochybuje, že by bylo co rozkrývat. Stačí se jen podívatna sumu úvěrů, kterou naše milé banky (které jsme vlastnili my všichni)vyhodily z okna. Dočkáme se tedy odsouzení či alespoň označení viníků?Z posledních kroků vlády se zdá, že se i sociální demokraté spíšestarají o blaho bankéřů než o běžného občana.
Představme si takového modelového bankéře devadesátých let. Slušivýoblek, motýlek a průměrné vzdělání. Stojíme v čele velké státní banky.Naše mzda se odvíjí od zodpovědnosti, kterou neseme. Půl milionu korunměsíčně je jistě odpovídající odměna za riziko, které je s funkcíspojeno. Po několika letech zjistí, že naše milá banka půjčila párkorun – tak sto miliard, řekněme do nesprávných rukou. Kdo za to nesehlavní díl zodpovědnosti? Měli by být viníci potrestáni? Určitě! Náštypický bankéř se ale kupodivu vůbec nebojí. Za dobu, ve které půjčovalna politickou objednávku získal spoustu přátel, kteří sedí napatřičných místech. Ti ho soudy vláčet nebudou, což se jim ovšem vymstíve volbách.
Pak na scénu vstupuje jiná vláda. Bankéř cítí, že je mu jeho slušivýmotýlek poněkud těsný. Nová vláda je totiž známá svými sliby zatočitprávě s takovými bankéři. Prý jsou vyvrheli a zůstává po nich pouzespálená zem. Šéf vlády se slinou v koutku úst se zdá být tím pravým,kdo skoncuje s předešlou politikou, která se vždy ucházela o přízeňbankéřů a kapitalistů českého střihu (rozuměj český = se speciálnězahnutýma rukama). Kupodivu se ale nic neděje a bankéř si v klidu užívánezaslouženého odpočinku. Sliby chyby.
Až tedy budou socialisté znovu hledat viníka své volební porážky a ažse ostatní strany budou ptát, proč k volbám chodí jen hrstka voličů,měli by se zamyslet nad tím, zda-li chtějí trestat opravdové zločincenebo zda-li budou dál šikanovat bezbranné občany.
