Máme to záviděníhodné štěstí žít ve svobodné, demokratické a bohaté zemi, kde nejsou občanská práva potlačována. Pramálo si svého blahobytu vážíme. A to nás ještě může vyjít draho, jelikož tomu tak nemusí býti i nadále. Uvědomme si, že neviditelná ruka trhu nemůže zdárně směřovat individuální úsilí k co největšímu společenskému prospěchu, je-li státem neustále svazována. Přílišné vměšování se státu do trhu zpřetrhává křehké ekonomické vazby, na nichž je chtě nechtě prosperující společnost postavena.
Tato studie nejprve stručně popisuje fungování cenového mechanismu a z něj vzcházejícího spontánního řádu trhu, následně tyto myšlenky aplikuje na jednotlivé oblasti (selhání trhu; kapitalismus a životní prostředí; budoucnost kapitalismu) a nakonec analyzuje, jakým směrem naše společnost směřuje s přihlédnutím k ekonomickým fenoménům.
Nový position paper Štěpána Drábka čtěte zde (PDF) »
Tudíž samotná skutečnost, že trhy v určité oblasti nefungují optimálně, nemůže být postačujícím opodstatněním k všemožným vládním zásahům a narušováním svobodného podnikání. Nejdříve se musí podrobně zvážit, zda 1) trh skutečně selhává (čili nejprve důkladně zvážit, co považovat za „správný“ výsledek tržního procesu s přihlédnutím k tomu, zda se jedná o realistický a dosažitelný stav, a pak jej porovnat s tím, co volný trh nakonec skutečně přinesl) 2) zná vláda metody, jimiž by toto selhání mohla napravit 3) existují motivace k tomu, aby tak učinila 4) by se ke konečným intervencím měla vláda odhodlat s ohledem na náklady, které taková opatření představují. A dodejme, že není zrovna nejpravděpodobnější, aby všechny tyto podmínky byly současně splněny. Steven Horwitz tuto debatu ukončuje větou: „Trhy jsou žádoucí ne proto, že neselhávají, ale proto, že jsou schopnější než vláda na selhání reagovat.“
