Víc jak tříměsíční, zdá se nekonečných tahanic kolem premiéra a další činnosti vlády ukazují, že i zdánlivě demokratický systém je plný nedokonalostí. Život je totiž tak pestrý, že ani základní normy v podobě zákonů, ani Ústava ČR, nemohou postihnout všechny možné eventuality reálné politiky. V našich končinách zatím nevznikla tradice kdy politikové, kteří se zkompromitují sami odchází. Částečně je to způsobeno tím, že politika není v jejich podání službou veřejnosti či veřejnému sektoru, ale je to po hříchu pro mnohé z nich velmi výnosný zdroj obživy a především obchod. Mnozí političtí představitelé by totiž ve svých civilních povoláních nebyli schopni získat takové finanční ocenění jako je tomu v jejich funkcích. A to si nedělejme iluze, že jsou všichni poctiví. Dodatečné finanční toky plynou z úplně jiných „zdrojů“ a jejich výše je pravděpodobně pro mnohé z nich rozhodující. Co nás tedy v následujícím období čeká?
Až budete číst tyto řádky, může být některá z následujících variant již méně pravděpodobná.
Asi nejhorší, spíše však teoretickou, variantou z krátkodobého i dlouhodobého hlediska by pro občana byla snaha Stanislava Grosse zůstat v premiérském křesle a prosazovat menšinovou vládu s tichou podporou KSČM. Nebyla by to dobrá zpráva nejen pro zahraničí. Je také možné, že by se socialisté spolu s komunisty snažili prosadit některé ze svých fantasmagorických předvolebních slibů. Náklady za financování tohoto „nesplnitelného“ by nesly vlády v příštím politickém cyklu. ČSSD ve spojení s KSČM by tento ďábelský trik mohla použít k přetažení alespoň části svých voličů. Riziko spočívá v tom, že sociálně slabší spoluobčané, které socialisté svým sedmiletým vládnutím dohnali do náruče KSČM, uvěří ve splnitelnost slibů, které KSČM trousí kudy chodí. Do dalších voleb by nebyl dostatek času, aby voliči mohli prohlédnout tuto lest. Tak se může stát, že příští politický cyklus by již otevřeně mohl vládnout Grebeníček s některým z pohrobků ČSSD. V minulých volbách do Poslanecké sněmovny ČSSD a KSČM naletělo nebo jim uvěřilo 2.322.932 voličů. Slibům o růžové budoucnosti se naslouchá velmi dobře. Rušení populistických opatření, které by za určitých okolností mohla vláda ČSSD s podporou KSČM učinit, by pak padlo na bedra příští vlády. Tato situace by nejvíce vyhovovala mnohým funkcionářům ČSSD, kteří mají své posty v exekutivních či zákonodárných orgánech. ČSSD totiž může v případných předčasných volbách ztratit až polovinu poslaneckých křesel, které má v současné době. Pro řadu jejich členů je „poslancování“ velmi výhodným zdrojem obživy. Na každý pracovní den v měsíci po započtení příplatků za funkce, diety a další požitky se jedná o cca 5 tisíc Kč denně, o které by mohli přijít. Kolik z nich by si tolik vydělalo v běžném zaměstnání? Navíc jsou jich stovky, možná i tisíce, kteří by museli po prohraných volbách opustit své posty ve státní správě.
Další, asi nejpravděpodobnější, variantou je teoretická možnost obnovení stávající trojkoalice v čele s jiným premiérem a celá řada podvariant s úřednickou či poloúřednickou vládou do konce řádného volebního období. Cíl je jasný, zůstat co nejdéle u lizu.
Z dlouhodobého hlediska se však pro občany ČR jeví jako nejlepší varianta spojená s předčasnými volbami. Po hlubším zkoumání by se nakonec mohlo ukázat, že úplně nejlepší by bylo nechat vládnout Grosse za podmínky, že bude urychleně připravena a schválena změna Ústavy ČR tak, aby byl zaveden některý ze způsobů většinové volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Zároveň by měly být připraveny změny v příslušných článcích Ústavy ČR, které by zabránily opakování současné politické frašky. Možná nastává čas přehodnotit kompetence jednotlivých ústavních činitelů pro situace podobné té dnešní. Ponechávání Grosse k „dovládnutí“ je cena vysoká, ale z dlouhodobého hlediska se po rozložení nákladů na zaplacení této „vysoké ceny“ jeví tato varianta spojená se změnou volebního systému jako nejschůdnější. Hádejte komu tato varianta vadí nejvíce.
