1. Jak se do chodu zdravotnictví promítne zvolení nové politické reprezentace?
Úkolem nového ministra bude zpočátku především plynule navázat na práci svého předchůdce, profesora Válka, aby se dotáhly rozpracované projekty, které nás v nejbližších měsících čekají. Patří mezi ně například uvedení elektronické žádanky a mezioborové sdílení laboratorních výsledků do plného provozu, stejně jako pokračování reformy primární péče, jejíž součástí je i nová vyhláška o preventivních prohlídkách, a další dlouhodobější úkoly. Teprve poté bude prostor pro vlastní plány nového vedení ministerstva.
2. Je možné očekávat alespoň zahájení koncepčních změn? A jakým půjdou směrem?
Vzhledem k tomu, že se o obsazení postu ministra zdravotnictví v době zodpovídání těchto otázek stále jedná, bude další směřování resortu záležet především na konkrétní osobě nového ministra. V současnosti je však nejpravděpodobnějším kandidátem bývalý ministr Adam Vojtěch. Některé plány, které pan magistr Vojtěch v různých rozhovorech avizoval, by mohly být přínosné a vést k zefektivnění zdravotní péče – například postupné převedení některých kompetencí na nelékařské pracovníky, zejména kvalifikované sestry.
Obavy mám však v oblasti nákladového zefektivňování zdravotnictví. Velkým úkolem pro příštího ministra bude řešení deficitů zdravotních pojišťoven a s tím spojené riziko zpožďování plateb poskytovatelům péče. Pan magistr Vojtěch se již nechal slyšet, že jako možné řešení vidí buď parametrickou úpravu valorizace plateb za státní pojištěnce, nebo mimořádnou jednorázovou valorizaci. Toto řešení mi však připadá krátkozraké – slibem dalších finančních zdrojů snižuje tlak na zefektivňování a úspory v nákladech. Zdravotní systém bude téměř vždy požadovat další finanční injekce; bez skutečné kontroly nákladů však nikdy nebude žádná částka na jeho „záchranu“ dostatečná.
3. Jaké systémové změny by se měly ve zdravotnictví v následujících čtyřech letech odehrát a jaké připravit až pro další volební období?
Za prioritní body pro nadcházející období považuji již zmíněné navázání na dosavadní práci v oblasti digitalizace zdravotnictví a také pokračování v nákladovém i procesovém zefektivňování. K řešení by jistě byla i pacienty vnímaná zhoršená dostupnost lékařské péče, kterou podle dotazníkového šetření společnosti Kantar CZ hodnotilo v srpnu letošního roku negativně 59 % z celkových 1200 respondentů.
Zde však může k mírnému zlepšení přispět právě třeba i elektronická žádanka, v případě, že pomůže zamezit alespoň části duplicitních vyšetření a zároveň umožní objektivizovat průměrné čekací doby v jednotlivých regionech.
V delším časovém horizontu bych rozhodně uvítala otevření diskuze o větší svobodě zdravotních pojišťoven chovat se jako skutečné pojišťovny – tedy o možnosti, aby mezi sebou mohly soutěžit alespoň v rámci doplňkového pojištění nad rámec pojištění povinného. Stejně tak by stálo za to více tlačit na funkčnost dohodovacích řízení o úhradách pojišťoven přímo s poskytovateli, ideálně s postupným směřováním k úplnému zrušení institutu úhradové vyhlášky. Uvědomuji si však politickou nepopularitu této diskuse.
Tereza Urzová, praktická lékařka a analytička Institutu liberálních studií, odpovídala v časopise Občan v síti 10/2025.
Tereza Urzová je praktická lékařka a analytička Institutu liberálních studií. Dříve působila ve Svobodném přístavu.
