Pavel Řežábek z bankovní rady ČNB se odvážilpodrobitdosluhující vládu prostřednictvímHospodářských novin kritice. Okamžitě po němvystartovalmístopředseda vlády Jiří Havel a obvinilho z toho, že takovým chováním porušuje zákon.Toho bohdá nebude, aby se nám tady kritizovala vláda!
V textu je jistě mnohé, nač by se dalo řízněodpovědět. Problém je ale v tom, že z hlediska zájmůzemě o těchto věcech nemůžou ČNB a vláda spolu vzrušenědiskutovat na stránkách tisku. Tyto instituce spolutotiž nebojují ani ve volbách, ani po volbách azákon jim jednoznačně přikazuje spolupráci.
Je přinejmenším zvláštní, že si pan Haveltuto spolupráci vysvětluje právě tím způsobem,že členové bankovní rady ČNB musejí dělatto, co vláda požaduje. Proč by to nemohlo být zrovnanaopak?
Necítím se být nijak zvlášťkvalifikován k tomu, abych rozhodl, který z obou pánůmá lepší názor na přijetí eura. Zpohledu konzistentního liberála musí býtkaždá uměle vytvořená měna, která zákonemnahrazuje měnu předešlou, brána jako cesta „z blátado louže“. Mohli bychom se do úmoru hádat, zda jenarušení vazeb mezi národními vládami (aekonomikami) a centrálními bankami natolik pozitivní,že převáží mnohá negativa spojená spřechodem celé Evropy na jednotnou měnu (viz článekVáclava Rybáčka a diskusik němu na fóru LI). Avšak vzhledem k praktickénemožnosti kvantifikovat zmíněné dopady bude takovádiskuse poměrně zbytečná.
Jiří Havel však o kousek dál jasně ukázal,o co mu opravdu jde:
Neupírám komukoli právo na vlastnínázor. Od reprezentantů státu však požadujielementární loajalitu. Zvláště pak, když jetato loajalita přesně určena právní normou. Členbankovní rady je navíc vázán i společnýmdokumentem vlády a ČNB o Strategii přistoupení keuru.
Od reprezentantů státu? Pan Havel si zřejmě plete pojmys dojmy. Anebo ví něco co my ne a s tou nezávislostícentrálních bankéřů to nebude tak žhavé,jak se píše v učebnicích. Nicméně funkčnírecept na nezávislost na vládě je jednoduchý –vpustit do oblasti peněz konkurenci. Konkurence je již konceptdobře vyzkoušený, dokonce i v oblasti peněz. A nemusímedokonce ani debatovat o kladech či přínosech, jako v případěEvropské centrální banky, neboť volnátržní soutěž funguje bez donucení, na základědobrovolnosti. A jak dobře víme, na dobrovolnémjednání vydělávají vždy obě strany.Není porážených, jsou jen vítězové.
Mnoho textů na téma svobodné bankovnictvílze nalézt na tétostránce.
