Když píši tyto řádky (včera, v úterý dopoledne v Aténách) není ještě plně jasné zda bude při hlasování v parlamentu vyslovena vládě důvěra. Protože v programu, který vláda připravila není ve smyslu pozitivním prakticky nic nového a pro občana dobrého, stala se aspoň pro mě nejdůležitější událostí těchto dnů právě probíhající olympiáda a dnes (v úterý) klání desetibojařů.
Sestava, kterou si nový premiér vybral toho moc nového ani přinést nemůže. Co však premiér již přinesl a bude přinášet je budování klientelistických postů ve státní správě, ale i ve významných ekonomických funkcích především v podnicích ovládaných státními institucemi. Při propojení kádrovácích schopností s berijovsky pojatým fungování státu tak může velmi brzy nastat situace, kdy nejvyšší státní posty, ekonomickou sféru, ale i politiky z vládní koalice i opozice bude ovládat úzká skupina lidí spojených s bezpečnostními a všemi dalšími zpravodajskými službami. Prostě na každého bude tato privilegovaná skupina něco „vědět“. A i kdyby člověk byl slušný, tak tito lidé mnohdy bez skrupulí už na něho něco „vyrobí“.
Právě tajné služby a zvláštní bezpečnostní složky jsou zdrojem „kádrových rezerv“ stávajícího premiéra (viz nový ministr vnitra nebo dnes již bývalý šéf úřadu vlády, odkudpak nám přichází ten nově navrhovaný?) A copak asi dělá ten člověk, který kdysi ve vysoké policejní a vnitrácké funkci „neměl rad gaunery“. Nesouvisí jeho současné pracovní zařazení náhodou s odposlechy prováděnými u našeho největšího operátora? Nebyl tam náhodu klientelisticky dosazen za pomoci stávajícího premiéra? Není těchto a podobných indicií přece jen hodně v souvislosti s jedním člověkem? Tyto policejní a zpravodajské hrátky jsou však ještě mnohem nebezpečnější než se na první pohled zdá. Začínají totiž zasahovat i do politiky na krajské a nižší úrovni. A to je pro fungování demokracie bez pochyby velmi nebezpečné. Jak dlouho budou některé policejní složky sloužit „politickému zadání“? Najde se pár slušných „Humlů“ nebo se všichni zaleknou?
Vrátím se však k příjemnějším věcem. Tou je právě probíhající olympiáda. Až budete tyto řádky číst, bude již rozhodnuto, zda se olympijským vítězem a nejvšestrannějším atletem této planety stane Čech Roman Šebrle. Má to tady (a Aténách) zatím docela době rozjeté a pokud se nic nepředvídatelného nestane, tak jste ho včera večer viděli kroužit na nádherném olympijském stadionu v Aténách s českou vlajkou nad hlavou.
Olympijské hry mají nádhernou atmosféru. Olympijské hry však sebou přináší i ekonomický pokrok. Zatím jen nesměle se začíná prosazovat myšlenka, aby se i Praha začala ucházet o pořádání olympijských her v roce 2020. Zdánlivě je to doba velmi vzdálená, ale rozhodovat o pořadatelství se bude za nějakých sedm osm let. Sportovní diplomacii by měla začít pracovat již nyní a proč k tomu nevyužít prezidenta Václava Klause, který má ze všech nejvýše postavených politiků na světe ke sportu nejblíže. Proč nezúročit i to, že Praha bude muset v nejbližších letech realizovat tak jako tak investice do infrastruktury (především dopravní obslužnosti) ve výši několika desítek, ale spíše set miliard korun. Proč by nešlo vše připravovat již s myšlenkou na pořádání olympijských her.
A touto zdánlivou oklikou se dostávám k úvodu svého článku. Myslím si, že si zasloužíme jinou vládu. Ne takovou, kdy většina jejich členů myslí jenom na svůj osobní prospěch případně prospěch svých nejbližších a maximálně před volbami je schopna rozdat odpustky ve výši několika desítek korun voličům, aby jim zacpala ústa a naslibovat každému všechno. Myslím si, že si zasloužíme vládu, která nebude projídat naši budoucnost, ale která bude schopna pro budoucnost něco udělat. A při pohledu na nádherná olympijská sportoviště a na fungující (alespoň z pohledu běžného diváka) dopravu a další služby bych se rád dožil v roce 2020 pořádání letních olympijských her v Praze.
Z Atén 24. 8. 2004
