Zdá se, že evropští politici si nevědí rady, co dělat po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, a to zejména pokud jde o hrozbu zavedení nových cel na dovoz z EU. Velkým nebezpečím je zde to, že by Evropská unie špatně odhadla své možnosti a rozhodla se udeřit jako první.
To je možné učinit spíše skrytým způsobem, protože příměří ohledně odvetných cel EU vůči dříve oznámeným clům USA vyprší v březnu 2025. Člověk nemusí být velký politický génius, aby pochopil, že „udeřit první“ není nejlepší způsob, jak jednat s Donaldem Trumpem, i když někteří, jako například bývalý velvyslanec Spojeného království ve Washingtonu lord Darroch věří, že Trump udeří první a pak ostatním zemím řekne: „Když je chcete zrušit, co uděláte pro narovnání, pro obnovení rovnováhy obchodních vztahů?“.
Umění dohody
V každém případě se všichni shodují na tom, že s Trumpem je vždy třeba uzavřít dohodu. Ještě v roce 2018 napsal na Twitter:
„Evropská unie zítra přijede do Washingtonu, aby vyjednala dohodu o obchodu. […] Mám pro ně nápad. USA i EU zruší všechna cla, bariéry a dotace! Tomu by se konečně říkalo volný trh a spravedlivý obchod! Doufám, že to udělají, jsme připraveni – ale neudělají to!“
Jak to vyjádřil švédský klasický liberální myslitel Johan Norberg: „Trumpova cla poškodí především Američany. Evropa by neměla reagovat tím, že poškodí Evropany odvetnými cly, ale měla by nabídnout alternativní dohody, které by mohly Trumpa zlákat, a prohloubit volný obchod s globální koalicí ochotných.“
„Myslíme si, že cla budou muset počkat,“ možná až za rok, napsali po volbách analytici Barclays. Také britská vláda se údajně domnívá, že Trump svůj plošný přístup k clům pravděpodobně zmírní, protože by to v USA zvýšilo inflaci. Místo toho se britští ministři domnívají, že místo toho bude pravděpodobně uplatňovat přístup podle jednotlivých odvětví, přičemž se zaměří na cla na ocel, hliník, technologie a automobily.
Scott Bessent, manažer hedgeového fondu, který je favoritem na post nového ministra financí Donalda Trumpa, zdůraznil, že Trumpův plán cel bude mít „vyjednávací část“.
Zajímavé je, že se objevují první známky toho, že Trump signalizuje určitou flexibilitu.
Podle jedné ze zpráv zvažuje, že by britský dovoz z cel vyňal. Důležité je, že britská vláda již signalizovala, že se v případě obchodní války neuchýlí k odvetným clům vůči USA kvůli obavám, že takový krok by Donalda Trumpa pouze provokoval a měl by jen malý přínos.
Pokud by britský premiér Keir Starmer přijal dohodu nabízenou Trumpem, pravděpodobně by zahrnovala věci, které by ztížily závazek Spojeného království k regulačnímu sladění s EU.
Žádné další využívání mezinárodního obchodu k jiným cílům
To by bylo pozitivní. Zvýšená tendence EU využívat mezinárodní obchod k dalším cílům tím, že obchodní jednání zatěžuje regulačními požadavky na obchodní partnery, je pro každého, kdo podporuje volný a otevřený obchod, hluboce znepokojující. V ideálním světě by Spojené království nemuselo obětovat obchod s EU, aby zvýšilo svůj obchod s Amerikou. To se pak stává obtížným kvůli horlivé snaze EU propojit obchod s regulací, jejímž prostřednictvím se tak EU snaží vnutit obchodním partnerům své vlastní politické preference.
Jedním z pravděpodobných témat, které Trumpova administrativa řeší, je legislativa EU týkající se odlesňování. Ta nejprve poškodila obchodní vztahy mezi EU a vývozci palmového oleje z jihovýchodní Asie, jako je Malajsie a Indonésie. Zejména pro ně bylo nespravedlivé, že přestože je nevládní organizace jako Global Forest Watch v roce 2023 chválily za dosažení výrazného snížení úbytku lesů, EU odmítá prohlásit jejich standardy za rovnocenné. A to zejména vzhledem k tomu, že již nyní je podle odhadů 93 % palmového oleje dováženého do Evropy udržitelných a že Spojené království uznává malajsijský standard proti odlesňování jako ekvivalentní.
Protesty se však rozšířily a poté, co také Brazílie a Spojené státy požadovaly odklad, se Evropská komise rozhodla ustoupit. Rozhodující byl také tlak Německa. Europoslanec za CDU Peter Liese dokonce označil nová pravidla EU pro odlesňování za „byrokratické monstrum“.
Základní problém spočívá v tom, že EU fakticky zneužívá mezinárodní obchod, z čehož obviňuje ostatní. Namísto toho, aby se snažila o větší otevření trhů, čím dál tím více požaduje od svých obchodních partnerů dodržování celé řady předpisů. To je jeden z důvodů, proč stále nebyla dokončena obchodní dohoda mezi EU a latinskoamerickým obchodním blokem Mercosur.
Celkově lze říci, že Trumpův celní plán je do značné míry součástí širokého vyjednávání, v jehož rámci bude pravděpodobně po EU požadovat nejen snížení vlastních cel, ale také to, aby přestala všechny tyto zatěžující regulace vázat na obchod. Dobré je, že na nejvyšší úrovni Evropské komise již někteří policy-makeři již změnili názor. Konkrétně Sabine Weyandová, generální ředitelka Evropské komise pro mezinárodní obchod, poznamenala, že obchodní partneři stále více zpochybňují využívání obchodní politiky EU k tomu, aby působila jako „globální regulátor“. Tím také zpochybnila způsob, jakým EU nakládá se svou směrnicí o odlesňování, a prohlásila: „Musíme uznat, že prostředky jsou pro rozvojové země a zejména pro malé a střední podniky a drobné zemědělce v těchto zemích nesmírně zatěžující a velmi obtížně splnitelné.“
Kromě toho bude Trump pravděpodobně také požadovat, aby EU kromě nadměrné regulace přestala instrumentalizovat politiku státní podpory, aby šla po amerických velkých technologiích. I to je pro EU v konečném důsledku vítané. EU stále častěji ignoruje porušování státní podpory, takže je skličující vidět, jak se pak o to více pustí do takových společností, jako je Apple, za to, že se dohodly na daňových rozhodnutích, o nichž EU tvrdí, že nebyla skutečně otevřená všem. I když by se možná dalo dát EU za pravdu, zjevně se jedná o šedou zónu. Je zřejmé, že EU by měla upřednostnit boj proti zjevnému porušování zákazu státní podpory podle Evropských smluv. Přinutí Trump EU, aby se znovu zaměřila na svou hlavní činnost, a zároveň jí zabrání v nadměrné regulaci? Není to vůbec vyloučené.
Trestná politika v oblasti klimatu pod tlakem
Dalším tématem, které Trump pravděpodobně položí na stůl, je nový ochranářský klimatický tarif EU CBAM neboli „Carbon Border Adjustment Mechanism“ (Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích), který zavádí clo na dovoz ze zemí, které se rozhodnou nedodržovat nákladnou klimatickou politiku EU.
Indie již proti tomuto záměru protestovala na úrovni WTO. Spojené království zvažuje zavedení podobného cla, aby se vyhnulo narušení obchodu s EU, ale to je nesmyslné. Komise pro růst Spojeného království upozornila, že pokud by tak Spojené království učinilo, „mohlo by to vést ke ztrátám HDP na obyvatele ve výši zhruba 150 až 300 liber“, nebo dokonce až 650 liber v případě, že by se dodavatelské řetězce přeskupily kolem výrobců s nejnižšími náklady.
Výzkumníci rovněž vyčíslili přínosy přístupu, který by Pařížskou dohodu nahradil „Dohodou o klimatu a svobodě“, a odhadli je na 1 000 liber na obyvatele. Také tento alternativní přístup se může líbit Trumpovi, který pravděpodobně opět stáhne Spojené státy z kolektivistické „Pařížské dohody“. Signatáři takové alternativní mezinárodní smlouvy by mohli těžit z obchodních výhod za předpokladu, že by prováděli politiky volného trhu, které jsou příznivé pro klima.
Nová studie Warsaw Enterprise Institute a podobně zaměřených think tanků vysvětluje, že to by vedlo k „debyrokratizaci ekonomiky“ spolu s „daňovými změnami […], které by učinily investice do PP&E (Property, Plant, and Equipment) výhodnějšími způsobem, který by motivoval podniky nejen k udržování současných kapacit, ale také k modernizaci a rozvoji nových projektů“. Dotace jakéhokoli druhu by měly být zrušeny řádným a postupným způsobem.“
Dalšími navrhovanými opatřeními, která by signatáři takové mezinárodní smlouvy mohli zavést, jsou od daně osvobozené „CoVictory bonds“ a také cílené snižování daní (Clean Tax Cuts, CTC) ve čtyřech odvětvích, která jsou zodpovědná za 80 % emisí skleníkových plynů – v dopravě, energetice a elektroenergetice, průmyslu a nemovitostech. Dalším možným opatřením jsou daňové škrty zaměřené na rozbití monopolů.
Takový alternativní přístup ke klimatické politice se na COP29, klimatickém summitu OSN v ázerbájdžánském Baku, pravděpodobně nesetká s velkým pochopením, ale skutečnost, že se této konference nezúčastní ani předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, ani končící německý kancléř Olaf Scholz, vypovídá o přetrvávající podpoře represivního modelu klimatické politiky. Přesto je v EU stále v platnosti. Snad to nyní změní Trumpovo zvolení. Evropská obchodní federace BusinessEurope se oprávněně obává, že Trumpova politika, která je přátelská k těžbě fosilních paliv, potrestá již tak problémový průmysl EU. Lze očekávat, že se tento druh obav promítne do stále většího požadavku na opuštění Green Dealu a souvisejících politik.
Ukrajina
V neposlední řadě je tu obrovská otázka, jak se Trump vypořádá s Ukrajinou. Trump slíbil, že problém vyřeší do 24 hodin“, a podle spekulací jeho zvolený viceprezident J. D. Vance navrhl, že by ruská válka na Ukrajině mohla skončit zmrazením linie konfliktu.
Je třeba zdůraznit, že Trump neschválil žádný konkrétní mírový plán, jak uvedli jeho spojenci, včetně toho, jak by přesvědčil ruského prezidenta Vladimira Putina a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby zasedli k jednomu stolu a jednali.
Prozatím se spekulace musí omezit na pohled na to, co si o tom všem myslí jeho budoucí tým. Trump si za svého poradce pro národní bezpečnost vybral Mikea Waltze, kongresmana z Floridy. Zde do hry velmi vstupuje Evropa. Ostap Jaryš, editor Voice of America v oblasti obrany, si myslí: „Celkově se Waltzovy komentáře k Ukrajině často točí kolem myšlenky, že Evropa (zejména Německo a Francie) dělá pro podporu Ukrajiny příliš málo a že USA musí od těchto zemí požadovat více.“
Sám Waltz vyzval ke zpřísnění sankcí vůči ruskému energetickému sektoru v kombinaci s poskytnutím raketových systémů dlouhého doletu Ukrajině, které by mohly dosáhnout ruského území, a řekl:
„Břemeno nemůže nadále ležet pouze na bedrech Američanů, zejména když se po západní Evropě nic nechce. Musí existovat politický prostor mezi Bidenovou současnou strategií „tak dlouho, jak to bude potřeba“ a těmi, kteří požadují „už ani dolar“.
Tři lidé, kteří v současnosti pomáhají sestavovat Trumpovu novou administrativu, navíc listu Wall Street Journal vysvětlili plán, jak válku zastavit. Jeho součástí by bylo, že by Ukrajina akceptovala, že území jsou ztracena, a Rusko by přijalo koridor s mírovými strážci placenými Evropou.
Ukrajina by se rovněž zdržela vstupu do NATO nejméně po dobu příštích 20 let. Zároveň by Spojené státy nadále dodávaly Kyjevu zbraně, aby Rusko odradily od obnovení útočné války.
Ukrajina nebude mít příliš na výběr, zda se s tím smíří, ale přesvědčí tato strategie ruského prezidenta Putina, aby válku ukončil? To ukáže až čas.
Mezitím v Bruselu již obvyklí podezřelí již usilovně pracují na tom, aby dobrá krize nepřišla nazmar. Představitelé EU doufají, že Trumpovo vítězství může přimět EU k vydávání dalších společných dluhopisů, což je běžná bruselská obsese. Pak by si měli znovu poslechnout projev bývalého generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga na rozloučenou. Ten v září varoval, že by se evropské země měly vyvarovat „zdvojování“ obranného úsilí NATO s iniciativami EU. Pokud si evropské země myslí, že mohou v takovém zdvojování pokračovat tváří v tvář velkému americkému tlaku, aby zdvojnásobily své investice do NATO, mýlí se.
Článek původně vyšel pod názvem What can the EU expect from a second Trump term? na webu Brussels Report. Přeložil DeepL a Martin Pánek.
