Opět se ukazuje, že prohlubování dělby práce a rozvoj obchodu bez ohledu na hranice států nevede k „nebezpečné koncentraci moci nadnárodních korporací“. Právě naopak. Firmy, které vyrostly na své včerejší schopnosti uspokojovat přání svých zákazníků, nemají předem nic jistého. Ve své nové studii na to upozorňuje poradenská firma BCG. Ta uvádí, že 100 firem z rychle se rozvíjejících ekonomik jako je např. Indie, Čína nebo Mexiko bude představovat pro své již etablované rivaly (původem) z „vyspělého“ světa stále větší konkurenci.
Vietnam dobývá trhy v USA (a nejen tam). Referuje o tom článek zpravodajství Bloomberg. Vstup Vietnamu do Světové obchodní organizace totiž znamenal odstranění řady umělých překážek obchodu přes hranice států. Díky tomu objevuje stále více investorů příležitost provádět arbitráž mezi relativně levnou pracovní sílou Vietnamu a poptávkou po výrobcích na zahraničních trzích.
Investoři nemusí mít primární zájem pomoci růstu prosperity lidí ve Vietnamu. Avšak tím, že ve svém vlastním zájmu usilují o snižování mzdových nákladů, nalézají podnikatelé produktivnější využití práce tamějších lidí. Investoři tak pomáhají růstu vietnamské ekonomiky, který – měřeno ukazatelem hrubého domácího produktu – bude podle některých odhadů dosahovat příští rok osmi procent.
Autor článku také nepřímo upozorňuje na některá rizika současného boomu, když uvádí nebezpečí inflace. Zmiňovaný růst cen stavebních materiálů totiž naznačuje, že současný vykazovaný ekonomický růst nemusí být živen pouze podnikatelským objevováním, ale že k němu do značné míry přispívá uměle snadno dostupné financování nových investic.
Vláda státu, ve kterém je americký dolar řádným oběživem, patrně postupně zavede výuku mandarínské čínštiny jako povinného předmětu ve školách. Příslušný zákon schválil v prvním čtení panamský parlament. Tento, na první pohled překvapivý krok, má hlubší opodstatnění. Čínské firmy jsou totiž klíčovými uživateli Panamského průplavu a vzájemná obchodní výměna za rok dosahuje jedné miliardy amerických dolarů.
Dolarizovaná Panama tedy zdraví cizince nihao! Krok panamských úřadů lze svým způsobem považovat za snahu přizpůsobit se tendencím globalizace v heterogenním prostředí světových kultur a jazyků. Sousloví „svým způsobem“ je ale zapotřebí zdůraznit. Nerozhodli se totiž lidé. Rozhoduje se vláda. Kdyby měli rodiče panamských dětí šanci rozhodovat o studijních programech, například prostřednictvím volby vzdělání pro své ratolesti na zcela svobodném trhu, zavádění povinné výuky čínštiny by jistě nebylo nutné. Ti prozíravější by totiž ve svém vlastním zájmu nechávali své potomky studovat jazyk významného obchodního partnera již dříve. Podobně i podnikatelé ve vzdělávání by měli motiv výukou čínštiny vylepšovat svůj produkt, případně dezorientované a neznalé zákazníky upozorňovat na výhodnost studia čínštiny pro jejich děti. Dobrovolné přizpůsobení změnám globální ekonomiky by tedy ve srovnání s byrokraty zaváděným vládním opatřením probíhalo s největší pravděpodobností dříve, plynuleji a v nejrůznějších dalších parametrech efektivněji.
