ČRo Dvojka, 1. 5. 2019, 8:30, Jak to vidí
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem den daňové svobody letos připadne podle výpočtu Liberálního institutu na 28. květen. Loni to bylo 22. května, takže na stát budeme pracovat 148 dní. A co je zajímavé, že třeba v Irsku už den daňové svobody měli 5. dubna, a Francouzi se ho naopak dočkají teprve až někdy v polovině června.
Richard HINDLS, ekonom, statistik
Těch výpočtů je celá řada a mně tam vždycky úplně děsí to, že pracujeme na stát. To je slovní spojení, které se mně docela příčí, protože nám stát taky leccos taky dává zpátky. Ono to tak vypadá …
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to taková zkratka.
Richard HINDLS, ekonom, statistik
Je to taková zkratka a my pracujem do 28. května na stát a potom pracujem na sebe. Ale v národních účtech existuje něco, co se jmenuje naturální sociální transfery, my od toho státu také hodně dostáváme. Jestli ta kvalita je taková nebo onaká, jestli by to mohlo být lépe organizováno, to je druhá věc, ale my chodíme do škol a většiny Evropy chodí do škol zadarmo. My máme nějaké, řekněme, úlevy ve zdravotnictví, neplatíme zdaleka všechno, zvlášť, když jsme těžce nemocní nebo staří lidé, už to tady vlastně dneska padlo, sociální péči nikdo nenahradí a ta sociální péče stojí strašně. Když se podíváme na to, co vlastně stát musí vydat, tak se říká, teď to nechci, že je májový den a prostě spojený s láskou a řekněme s nějakým rozvojem osobnosti, tak říká se, že vlastně nejdražší v tom zdravotnictví je umírání, to znamená, ta nejtěžší fáze v životě, která stojí strašné úsilí, okolí toho člověka i stát, tak tohle všechno nám stát nějakou formou vrací, takže ona ta práce na stát, ona je to taková hezká zkratka, ale ekonomicky je to prostě protimluv trošku.
