V komentáři Konopí seté, ta prokletá bylina! (5. března 2008) jsem psal o rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž se postavil na stranu ženy trestně stíhané za to, že si nasvé zahrádce pěstovala několik rostlinek konopí setého a vyráběla si znich masti a odvary, které používala na léčbu své kožní choroby ažaludečních vředů. Státní orgány jsou však evidentně ve svém boji proti konopí, resp. THC neústupné. Okresní soud v Táboře včera odsoudil jednapadesátiletou překladatelku Libuši Bryndovou za to, že pěstovala na své zahrádce konopí a používala jej jako lékna svoje artritické a astmatické obtíže. Rostlinky obsahovaly THC v rozmezí od 0,9 do 1,8 % (maximálně přípustný obsah THC v konopí je 0,3 %). Soud jí za tento „zločin“ uložil trest odnětí svobody v délce dvou měsíců s podmíněným odkladem najeden rok.
Případ Libuše Bryndové se od předchozího případu nymburské ženy liší hlavně v tom, že Bryndová kromě konopných mastí použila část své sklizně i jinak: totiž inhalovala ji vodní dýmkou. V obžalobě (.pdf), kterou proti Bryndové podala státní zástupkyněJUDr. Iveta Janů, Ph.D., se jednání Bryndové „roztomile“ charakterizuje tak, že „vypěstovala tyto rostliny … zčásti pro vlastní toxikomanickézneužití„.
V obžalobě rovněž narazíme na toto velmi pochybné tvrzení státní zástupkyně:
„Obviněná na vlastníchpozemcích cíleně dlouhodobě pěstuje konopí zaúčelem získání takové rostlinnédrti, která by obsahovala co nejvyšší procentopsychoaktivních látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů.“
Takové tvrzení ovšem sotva obstojí, neboť jak podotýká ve svém odborném stanovisku Doc. PhDr. Michal Miovský, PhD. (vedoucí Centra adiktologie PK 1. LF UK v Praze):
„Na černém trhu jsou dnes za relativně nízké ceny dostupné speciálně acíleně šlechtěné odrůdy konopí a pokud paní Bryndová usilovala omaximální obsah THC, pak by si tato semen mohla sama zakoupit. Naopakje zřejmé, že používala nešlechtěná semena, u kterých nelze očekávatžádný významný obsah THC – což ostatně plně potvrzuje experzíta uvedenáv obžalobě (zjištěný obsah THC je relativně malý). Druhým důvodemvedoucím k mému závěru je samotná technologie pěstování. Paní Bryndovákonopí pěstovala výhradně ve venkovních podmínkách obdobně jakobylinky. Přestože je na trhu zcela legálně možné zakoupit vybavení prohydroponní pěstování kombinované s umělým osvětlením, paní Bryndovátěchto technologií nevyužívala a ani nevlastnila. Přitom právě tytotechnologie jsou schopny zásadně ovlivnit množství THC vyprodukovanérostlinou konopí. Naopak pěstování ve venkovních podmínkách praktickyvyučuje dosáhnout srovnatelných výsledků z hlediska obsahu THC.“
Každopádně, Nejvyšší soud v rozhodnutí, o němž jsem psal v předchozím komentáři, naznačil, že případy tohoho druhu, kdy si člověk pěstuje v přiměřeném množství konopí pro vlastní léčebné účely, zpravidla nebudou vykazovat patřičný stupeń „nebezpečnosti pro společnost“, a proto takové jednání není trestným činem (ačkoli naplňuje formální znaky některého trestného činu). Nevíme prozatím, jak se s otázkou „společenské nebezpečnosti“ vypořádal Okresní soud v Táboře, ovšem obžaloba si s tím příliš starostí nedělala (str. 4):
„Jednáním obviněnébyl porušen zájem společnosti na ochraně života a zdravíosob před nekontrolovaným nakládáním spsychoaktivními látkami ohrožujícímilidské zdraví, a proto je postavení obviněnépřed soud důvodné.“
Pokud se tedy Bryndová pokoušela sama sebe léčit „alternativním způsobem“, tak tím prý porušila „zájem společnosti na ochraně života a zdraví atd.“ Každopádně tato paní zřejmě státní zástupkyni a policii „popudila“ i svou jistou „zpupností“, resp. otevřeným odmítáním se podřídit zákonu, který považuje za nespravedlivý (str. 3):
„Obviněná je dlouhodoboukonzumentkou marihuany, a tuto získává vlastníprodukcí. Je obeznámena se skutečností, žepěstovat konopí s uvedenou mírou účinnýchlátek je zákonem zakázáno, uvedenouzákonnou normu však odmítá s poukazem na to,[že] konopí je tradiční a běžnou rostlinoupěstovanou na našem území, léta využívanoupro bylinkářství a léčebné účely,a jako takové by mělo být legalizováno.Obviněná si je tedy plně vědoma důsledků svéhopočínání, skutečnosti, že překračuje mezestanovené zákonné normy pro regulaci pěstovánía využívání této látky …“
Co říci závěrem? Nesmyslnost podobných trestních stíhání je zcela očividná. Předpokládám, že soud vyšší instance nakonec Bryndovou obžaloby zprostí. Náklady vynaložené na tuto „kratochvíli“ by pak měla z vlastní kapsy uhradit státní zástupkyně a další na řízení zúčastněné veřejné osoby. Měli by rovněž Bryndové kompenzovat újmy, jež v souvislosti s tímto trestním stíhání utrpěla. Možná si potom propříště dvakrát rozmyslí šikanování tohoto typu.
