Další čtyři nepravdy o volném trhu

Jako doplnění mých dvou předchozích sloupků o nepravdách o volném trhu (zde a zde) jsem chtěl okomentovat ještě další nepravdy, které jsem nedávno slyšel. Jsem si jistý, že v budoucnu budu moct doplnit do tohoto seznamu další.
1. Volný trh musí být regulovaný
Vypadá to, že tahle nepravda nikdy nezestárne. Přál bych si, aby prostě zemřela. Ve skutečnosti s tím souhlasím, ale v jiném smyslu, než jak se to běžně myslí.
Mnoho lidí říká, že pokud vláda nereguluje, řekněme, čistotu balené vody, bude nás Mattoni smět otrávit, pokud by z toho mohl profitovat. Standardy čistoty a bezpečnosti by v nějaké formě bezpochyby vyrostly i na volném trhu – něco jako dTest nebo Underwriters Laboratories –, ale ta poslední část věty je to důležité, i v tom našem nevolném trhu. Ziskový motiv reguluje! Mimo trhy, které byly kriminalizovány nebo těžce zregulovány vládou, jsou zisky z podvádění a poškozování ostatních riskantní a relativně vzácné. Legitimní podnikatelé jsou připraveni přebrat zklamané (nebo nemocné) zákazníky ostatních legitimních podnikatelů tím, že jim nabídnou lepší protihodnotu za jejich peníze, čímž zničí reputaci svých konkurentů. Kdy naposledy jste šli do restaurace, která měla reputaci nízké kvality, tím spíše reputaci otrávených jídel?
Podtrženo: Při absenci vládní regulace stále na volném trhu existuje regulace. Říká se jí konkurence. A pokud chcete více bezpečnosti a lepší kvalitu, odstraňte bariéry volné konkurenci.
2. Inovace na volném trhu způsobuje chronickou nezaměstnanost
Zjistil jsem, že lidé, kteří sledují zprávy, se často obávají „technologické nezaměstnanosti“.  Když někdo inovuje, nahradí starý způsob, kterým se něco dělalo, novým způsobem, nebo začne dělat něco značně jiného. V některých případech se vstupy, které používal – půda, práce, kapitál, know-how –, umí adaptovat a dále je může používat. Pokud však ne, musejí si najít jiné místo, kde budou pracovat. Někteří lidé s tím mohou mít potíže. Ale to neznamená, že neexistují další zaměstnaní, kde mohou být produktivní.
Zamysleme se nad tím: Světová populace vzrostla za posledních dvě stě let z jedné miliardy lidí na více než sedm miliard. Počet pracovních míst také vzrostl o miliardy, přičemž většina z nich obsahuje mnohem méně dřiny a nebezpečí než práce před 200 lety. Ale co životní standardy? Reálný hrubý domácí produkt vyletěl za zhruba stejné období ze tří dolarů na 100 dolarů na osobu za den.
Jak? S rostoucí ekonomickou svobodou vytvořili inovátoři stále více stále lepších produktů, tím prodloužili životy a udělali je pohodlnějšími. Nevytvořili tak pouze pracovní místa, ale hodnotnější pracovní místa.
Každopádně bychom se neměli zaměřovat na pracovní místa samotná, protože pokud děláte něco, čeho si lidé cení, pracovní místa budou následovat. Apple dnes zaměstnává 70 tisíc lidí po celém světě. Pokud započítáte všechny další lidi, jejichž práce je dnes hodnotnější díky Applu (designéři aplikací např.), vypadá to, že toto číslo bude někde mezi 350 tisíci a 500 tisíci, z nichž někteří pravděpodobně pracovali pro firmy, které Apple porazil v konkurenční soutěži. Ale samozřejmě pokud by Apple neexistoval, tito lidé by pořád pracovali – ale dělali by věci, které jsou méně hodnotné a dostávali by nižší mzdu. Takže zatímco někteří volají po regulacích, aby zablokovaly inovace kvůli ochraně některých (ale ne všech) zaměstnanců, do té míry, do jaké jsou úspěšní, znamená to v dlouhém období nižší životní standard pro všechny – zaměstnance i všechny ostatní.
A co ti „nekvalifikovaní“? No, to je dobré téma na jiný sloupek. Postačí říct, že Ricardův sdružovací zákon demonstruje, že i někdo, kdo je „horší“ ve všem než všichni ostatní, je pořád v něčem efektivnější než kdokoliv jiný.
3. Kapitalisté milují deregulaci
Ne, většinou nemilují. V právním státě by měl zákon platit pro každého stejně bez ohledu na jeho status. Některé regulace jsou v tomto lepší než jiné, např. rychlostní limity na dálnicích (pokud nejste policie). Ale v praxi, ať už je to tak zamýšlené, nebo ne, všechny regulace poskytují výhodu jedněm na úkor druhých. Vypadá to, že Obamacare poskytla výhodu zdravotnickému průmyslu na úkor obyčejných lidí a podniků, kteří nyní musí platit vyšší pojistné za pojistky, které chtějí. Regulace, o kterých se předpokládá, že budou chránit zákazníky, jako např. vládní licencování doktorů, poskytuje výhodu těm, kteří praktikují konvenční medicínu, a ztěžují ostatním vstup do odvětví. Regulace, které mají chránit zaměstnance, jako třeba minimální mzda, poskytují výhody kvalifikovaný zaměstnancům, protože zvyšují cenu za najmutí těch nekvalifikovaných. A když je to úmyslné, říká se snaze o získání výhody skrz právní privilegia „rent-seeking“. Jak se říká: Podnikatelé mají rádi konkurenci pro všechny, ale ne pro sebe.
4. Volný trh zvyšuje nerovnost
Tahle myšlenka je tak komplikovaná, jako je rozšířená. Např. příjmová nerovnost na počátku 20. století (kdy mimochodem bylo mnohem méně ekonomické intervence než dnes) ostře padala až do začátku druhé světové války, ale pak akcelerovala od poloviny 70. let. Nerovnost dnes dosáhla úrovně, jakou měla v roce 1920. Je těžké rozmotat, kolik nerovnosti je v důsledku vládních zásahů a kolik můžeme připsat volnému trhu. Dovolte mi proto, abych se věnoval zásadnějšímu tématu.
Aniž bych zveřejnil příliš osobních informací, můj roční plat je více než sedmkrát vyšší než průměrný příjem na hranici chudoby ve Spojených státech letos [2014]. Pro některé to je velmi nerovné a umím si představit, že člověk, který vydělá pouze 11 490 dolarů za rok a nemá žádný další příjem, se asi cítí, že je na tom oproti mně hodně špatně. Ale vezměme v úvahu, že roční příjem Billa Gatese, podle tohoto webu, je asi 3,7 miliardy dolarů. To je 3,7 miliardy ročně! Takže Gatesův roční příjem je více než 43500krát větší než můj. To je monstrózně nerovné podle standardů téměř kohokoliv. Ale je to vtipné – možná to tak připadá jenom mně, ale já se tím vůbec necítím utlačovaný. Co to znamená?
Myslím, že to znamená, že většina z nás neprotestuje proti příjmové nerovnosti jako takové (i když vím, že někteří lidé ano), ale proti chudobě. Takže otázkou je: Jaký je nejlepší způsob, jak bojovat s chudobou?