Minulý týden (10. prosince) seBernand L. Madoff, zakladatel a šéf společnostiBernard. L. Madoff Investment Securities,přiznal svým synům, že jeho podnikání v oblasti investičníhoporadenství je ve skutečnosti podvodem a „gigantickým Ponzihoschématem“. Místo aby peníze, které mu klienti svěřili,řádně investoval tak, aby se zúročovaly, používal je zřejměke svým vlastním účelům a klientům předkládal falešné údajeo tom, jak se jejich vklady zhodnocují atd. Žádal-li některývkladatel o vrácení vkladu, použil Madoff peníze, jež obdrželod některého z nových klientů. V souvislosti s finanční krizíjej však požádalo o vyplacení vkladu příliš mnoho klientůnajednou a Madoff již nebyl schopen svůj podfuk před nimi nadáleskrývat. Madoffovi synové věc oznámili policii, která 11.prosince formálně obvinila Madoffa z četných podvodů (textobvinění je k dispozici zde).Podle Madoffových vlastních slov připravil klienty o cca 50miliard dolarů (předběžný seznam jeho obětí je uveden např.zde).
Přitom Madoffovo podnikánídlouhodobě vykazovalo mnohé rysy, které (přinejmenším v očíchkonkurenčních investičních společností) vzbuzovaly celou řadupochybností (srov. Gregory Zuckerman: Fees,Even Returns and Auditor All Raised Flags). Podezřelé bylojiž to, že Madoff byl dle zveřejňovaných údajů schopen po dobu zhruba dvou desetiletí nepřetržitě dosahovat praktickyneměnných pozitivních výnosů, a to rok co rok (v průměru 10-11%), jakož i měsíc co měsíc, bez ohledu na to, jaké bylyaktuální trendy na trzích. Dokonce ani v případech, když trhyšly všeobecně výrazně dolů, Madoff téměř žádný měsícnevykázal ztrátu. Mnozí analytici byli navíc přesvědčeni, žepokud by Madoffova investiční strategie byla skutečně taková,jak ji popisuje svým klientům, tak by bylo krajně nepravděpodobné,že by získával tak vysoké výnosy, natožpak konzistentně v průběhu dvou dekád. Podezření bylo umocňováno i tím, žeMadoffova investiční společnost byla vysoce netransparentnía audit jí prováděla mrňavá a obskurní firma Friehling &Horowitz z New Yorku, která podle soukromého vyšetřování, ježsi v roce 2003 objednala jistá konkurenční investičníspolečnost, sestávala ze tři pracovníků, přičemž jedním znich byl 78-letý penzista trvale žijící na Floridě a druhýmbyla sekretářka. Madoff přitom veškeré obchodování řídilvýhradně sám, což vzhledem k tomu, jak rozsáhlé vklady měldispozici, rovněž nebudilo u profesionálních investorů přílišvelkou důvěru.
Harry Markopolos, jenž pracoval pro rivalitní investičníspolečnost, se v roce 1999 detailně zabýval Madoffovou investičnístrategiíí a dospěl jednoznačně k závěru, že jeho účetněvykazované výnosy nemohou být reálné. Již tehdy na věcupozornil americkou Komisi pro dohled nad kapitálovým trhem (U.S.Securities and Exchange Commission, „SEC“), přičemž v dopisemj. označil firmu Madoff Securities za „největší světovéPonziho schéma“. Markopolos na tuto záležitost SEC upozorňoval opakovaně, SEC dokonce Madoffovu firmu prošetřovala, ale věcodložila ad acta, protože údajně nic nekalého neobjevila.
Markopolos v tomto směru rozhodněnebyl osamocen. Pochybnosti prosákly dokonce i do médií. V květnu2001 byl v časopise MAR/Hedge publikován článek Madofftops charts; skeptics ask how, v němž cca 12profesionálních investorů a analytiků (anonymně) vyjadřujehlubokou skepsi k Madoffovým účetním výsledkům atd. Následněse týmž tématem zabýval i článek Don’tAsk, Don’t Tell – Bernie Madoff is so secretive, he even asksinvestors to keep mum (Barron´s, květen 2001, originálzde).
Jestliže U. S. Securities and ExchangeCommission není schopna odhalitzávažný podvod dokonce ani v případě,kdy je na podezřelé skutečnosti opakovaně po dobu zhruba 10-tilet upozorňována, tak by snad i ti největší etatisté mělisouhlasit s tím, že by bylo lepší, aby byla zrušena.Protože v opačném případě pouze vytváří u„nesofistikovaných“ investorů „falešný pocitbezpečí“, tj. iluzi, že jestát svým bdělým dohledem nad finančními trhy preventivněochrání před podvodnými anekalými praktikami. Takoví investoři si pak počínají dalekoméně obezřetně, než by tomu bylo jinak, a snáze naletí nazdánlivě lákavé nabídky typu „too good to be true“.
